Personální hazard na MŠMT může stát ČR miliardy korun

Informace o údajném razantním propouštění zaměstnanců ministerstva školství zabývajících se efektivním čerpáním peněž z EU, které proudí do českého vzdělávání, právem vzbudila zájem médií i odborné veřejnosti. Za populistickým gestem ministra Dobeše, který tímto krokem deklaroval připravenost v boji s přebujelým úřednictvem, se totiž skrývá reálná hrozba ztráty finančních prostředků v řádech desítek miliard korun, ke které může dojít v případě, že čerpání nebude pečlivě ošetřeno.


Snahu ušetřit přímo za dveřmi vlastního úřadu lze nepochybně považovat za chvályhodnou. Ale k takovému šetření může dojít až po získání dobré znalosti chodu celého resortu. A té ministr Dobeš za krátkou dobu působení v čele ministerstva evidentně nedosáhl, protože své šetření zahájil na snad vůbec nejméně vhodném místě. Podle některých informací chce počet pracovníků v sekci řízení operačních programů snížit nejméně o 30 procent. Jenomže v sekci je už v současné době nedostatek lidí a během následujících šesti měsíců mělo nastoupit 70 nových pracovníků. Tento nábor přitom ministerstvu schválila přímo Evropská komise, která by tak určitě neučinila bez řádného zdůvodnění českou stranou.

Dobeš by navíc měl vědět, že takto masivní propouštění zdaleka nedosáhne tak výrazných úspor, jak by se na první pohled mohlo zdát. Úředníci, kteří mají na starosti evropské fondy, jsou totiž pro stát velmi levní. 85 procent jejich platu hradí Unie. A analýzu (mimochodem by mě zajímalo, kdo ji vypracuje a kolik bude stát), jestli někteří z nich opravdu jsou nadbyteční, ministerstvo teprve připravuje. Absurdním příkladem je například propuštění Silvie Kratochvílové, jejíž případ byl popsán minulý pátek v deníku Právo: tato žena, navíc těhotná, dostala výpověď těsně před koncem zkušební doby, jako jedna z prvních zaměstnankyň – přitom 85% jejího platu bylo hrazeno také z evropských peněz.

Hazardním krokem ministra Dobeše může systém získávání prostředků z Evropské unie úplně zkolabovat. V rámci EU fondů má totiž Česká republika řadu cílů, které si mimochodem sama zadala a které jsou dodnes závazné. V případě jejich nenaplnění bude EU požadovat své peníze zpět, což se mimo jiné stalo tak kompetentní zemi, jako je Holandsko.
Ze dvou operačních programů přitom můžou české univerzity, výzkumné ústavy nebo základní školy získat až 120 miliard korun.

U člena vlády, která vzdělání zařadila mezi své priority, a která se navíc hlásí k odpovědnosti ke státní kase, je to tedy krok naprosto nepochopitelný.

Vlasta Bohdalová, stínová ministryně školství za ČSSD