Výstup z kulatého stolu "Školství řízené daty: Co potřebujeme znát a neznáme – a jak se to dozvíme?

Výstup z květnového kulatého stolu SKAV na téma „Školství řízené daty: Co potřebujeme znát a neznáme – a jak se to dozvíme?“ v článku Jitky Gobyové.

Cílem květnového kulatého stolu bylo hledat odpovědi na následující otázky:

• Jak by mohlo fungovat školství, které by bylo řízeno s oporou o data?
• Které údaje jsou potřebné k řízení školství?
• Které údaje jsou k dispozici a které chybějí?
• Jak je možné potřebné údaje získávat?
• Jak se získanými údaji dále nakládat?
• Jaká rizika jsou spojená se způsoby získávání a využívání údajů?

Téma vzbudilo zájem především pracovníků odborných institucí, řídící sféry na úrovni státu i krajů, přítomni byli redaktoři některých médií, učitelé se však zúčastnili jen sporadicky.

RNDr. Jana Straková, Ph.D., pracovnice Sociologického ústavu AVČR, která koordinuje mezinárodní šetření vzdělávání PISA v ČR, seznámila přítomné se svými názory na situaci ve sběru dat, jejich kvalitě a využití u nás.

Školství řízené daty spočívá v rozhodování založeném na objektivních skutečnostech, kde existuje systém evaluace, monitoringu a diagnostiky, který poskytuje všem aktérům vzdělávacího procesu informace nezbytné pro plánování a rozhodování. Takový systém musí plnit primárně funkci zpětné vazby, funkci informační.

Jednotlivým participantům poskytuje:

● tvůrcům vzdělávací politiky a úředníkům průběžné kvalitní informace o důležitých parametrech systému na národní a krajské úrovni,
● školám kvalitní informace, které jim umožňují vyhodnocovat kvalitu jejich práce,
● učitelům, žákům a jejich rodičům kvalitní informace o učebním pokroku žáků.

Na jednotlivých úrovních lze současný stav charakterizovat takto:

Systém
Rozhodnutí vzdělávací politiky nejsou primárně založena na empirických podkladech, nejsou stanoveny ukazatele kvality, řada důležitých charakteristik systému je monitorována jen zčásti nebo vůbec (např. nerovnosti na vstupu do vzdělávacího systému, výsledky vzdělávání apod.). Chybí cíle, indikátory i strategie získávání údajů. Nejsou systematicky monitorovány ani dopady opatření vzdělávací politiky na vývoj systému (např. kurikulární reformy).

Školy
Neexistuje sdílená představa o kvalitě pedagogické práce, hodnocení ČŠI je značně subjektivní, indikátory se mění, školám je poskytována nedostatečná podpora pro hodnocení vlastní práce, nástroje, které se školám nabízejí pro hodnocení výsledků vzdělávání, jsou nedostatečné.

Žáci
Hodnocení neslouží primárně k poskytování zpětné vazby - často je vnímáno jako nástroj selekce nebo vnější motivace, nejsou stanoveny standardy (co má žák umět) a nejsou k dispozici nástroje, které by učiteli umožňovaly sledovat pokrok jednotlivých žáků a zjišťovat, zda žák dosahuje výstupních standardů.

Dále paní Straková zmínila propracovanost některých systémů testů v zahraničí, jejichž součástí je popis cílů, které měří a vysvětlení, proč jsou tyto cíle důležité, a také, co konkrétně je testovými úlohami měřeno. Prezentovala ukázky ze zahraničních materiálů, které dokumentují uvedené přístupy.

Na závěr svého příspěvku panelistka vyslovila otázku, zda musí systém obsahovat kromě prvků zpětnovazebních také nějaké prvky kontrolní (typicky externí hodnocení výsledků vzdělávání) a zda předčí přínosy těchto prvků rizika, která přinášejí.

Více informací naleznete v prezentaci.



RNDr. Jindřich Kitzberger, poradce ministryně školství, seznámil účastníky se situací v získávání a využívání dat z pohledu pracovníka řídící sféry.

Existují oblasti, kde získáváme kvalitní data a zjištěné informace využíváme. Jsou to především data ekonomická a výkonová. Ekonomická data mohou odpovídat na otázky, týkající se efektivity vynakládání finančních prostředků, účinnosti výkonového nebo cílově orientovaného financování, výše normativu na žáka, rozdělení kompetencí v systému apod. Výkonová data (počty škol, žáků, učitelů, hodin, absolventů) jsou relativně často využívána, protože se dobře porovnávají s dalšími zeměmi a jsou na nich nejčastěji zakládány mezinárodní indikátory.

Získávání dat je pouze prvním krokem, za nímž musí následovat jejich analýza a interpretace. Ukazuje se potřeba komplexnosti dat - často je třeba posoudit jevy z mnoha úhlů pohledu na základě dat ekonomických, výkonových i dat zachycujících výsledky vzdělávání.

Problémem může být, jak data získat. Jejich získávání je ztíženo charakterem našeho vzdělávacího systému, který je silně decentralizován a vyznačuje se velkou autonomií škol. Základními možnostmi, jak data získávat jsou jednak povinné statistiky, jednak výzkumná šetření a dotazníkové průzkumy (např. rychlá šetření). Vzdělávací systém je velmi složitý a proto je i analýza a interpretace získaných dat náročná. Nemá smysl pouhé shromažďování dat, je třeba předem zvážit, jak budou využita.

Chybějí data o výsledcích vzdělávání, kromě mezinárodních šetření nemáme téměř žádná. Východiskem pro vzdělávací politiku jsou v omezené míře mezinárodní šetření PISA, TIMSS. Tato šetření nejsou dostatečná a mají také svá rizika a proto je třeba založit systém vlastních národních šetření. V souvislosti se získáváním dat je třeba zodpovědět řadu klíčových otázek. Týkají se především rozsahu šetření (velikost vzorku respondentů, celoplošné nástroje) cykličnosti šetření a délky intervalů, oblasti šetření (matematika, jazyky, ICT, občanské kompetence atd.), použitých nástrojů (nejen testy). Řešení se musí opírat o úvahy, jak jsme schopni se získanými údaji naložit, k čemu nám budou sloužit.

Příklady celoplošného užití evaluačních nástrojů jsou státní maturita a testy v průběhu ZŠ. Tyto nástroje jsou využitelné především na úrovni řízení školy, zčásti i pro rozhodování vzdělávací politiky. Získávání celoplošných dat je spojeno s vyššími finančními náklady, značná jsou také rizika, velmi složitá je metodika, vysoké nároky vyžadují jejich analýzy. Hlavním důvodem, proč sbírat data na úrovni každé školy a každého žáka, musí být záměr školám a žákům pomoci zlepšit jejich výsledky, tomu musí být podřízena veškerá opatření.

Na závěr řečník prezentoval návrh dalšího možného postupu:

● Sestavení evaluačních standardů.
● Vytvoření standardizovaných evaluačních nástrojů.
● Motivace škol a učitelů k jejich využití hlavně k pomoci zaostávajícím žákům.
● Použití společných testů vázat na autoevaluaci školy a podpůrný systém pomoci školám, u nichž se projeví problémy.
● Výsledky v testech nepoužívat k přijímání žáků na SŠ (to nevylučuje využití v kariérovém poradenství).

Více informací naleznete v prezentaci.



RNDr. Kamil Ubr, vedoucí oddělení rozvoje a vzdělávání odboru školství, mládeže a sportu v kraji Vysočina, si kladl zásadní otázky spojené s řízením školství.

Příspěvek uvedl charakteristikou ideálního stavu vzdělávání, jehož předpokladem je:
„Školství řízené moudrými lidmi, kteří umějí získávat a využívat data“
„Vyučování řízené moudrými učiteli, kteří umějí získávat a využívat data“

Standardní postup při realizaci změn zahrnuje stanovení cílů, vytvoření opatření, monitorování jejich dopadů, vyhodnocení účinnosti, formulace nových cílů. V souvislosti se zaváděním kurikulární reformy řečník konstatoval, že postupujeme v souladu s touto teorií pouze částečně.

Každý z aktérů potřebuje informace o jiných aspektech vzdělávacího systému a očekává odpověď na jiné otázky:
● Žák - jaké jsou jeho znalosti, dovednosti, předpoklady uplatnit se.
● Učitel – jak jeho působení ovlivnilo rozvoj žáka.
● Ředitel školy – jaká je účinnost školního vzdělávacího program a jak pracuje tým pedagogů.
● Zřizovatel, úředník – jak nasměrovat dalších rozvojových opatření.
● Politik – jaká je účelnost vynaložených prostředků.

V našem vzdělávacím systému chybějí objektivizovaná data a nástroje na jejich zjišťování, která by zachytila základní aspekty vzdělávání - vývoj znalostí a dovednosti žáků a vývoj činnosti učitelů ve třídě. Při hodnocení situace ve vzdělávání se často vychází z dojmů a pocitů, informace mají subjektivní charakter. Pro zkvalitňování práce všech zúčastněných je nutné zajistit data objektivní, která by dala odpověď na zásadní otázky.

Stejně jako očekávání i přínos kvantifikovaných dat je různý ve vztahu k různým účastníkům vzdělávání. Jednotlivým aktérům může přinést:
● Žákovi – vyšší motivaci, vyšší objektivitu hodnocení, možná i lepší uplatnitelnost na trhu práce.
● Učiteli – vyšší jistotu o výsledcích své vlastní práce.
● Řediteli školy – zpětnou vazbu pro práci s týmem.
● Zřizovateli, úředníkovi – zpětnou vazbu o účinnosti rozvojových opatření.
● Politikovi – zjištění, jaká je míra účinnosti zavedených opatření a z toho pramenící vyšší ochota při vynakládání prostředků.

Více informací naleznete v prezentaci.



Diskusi moderoval PhDr. Ondřej Hausenblas.

Někteří účastníci se pozastavovali na tím, proč nejsou využívány metody a postupy hodnocení, které již existují, ať v zahraničí nebo např. v Mezinárodní škole v Praze. Bylo konstatováno, že jejich zavedení je velmi náročné a obtížné z více hledisek. Učitelé v takových aktivitách nejsou podporováni, nejsou pro ně připraveny vhodné nástroje. Školy mohou mít oprávněné obavy z komplikací, které by jim zavedení takových postupů přineslo, v neposlední řadě z nepochopení ze strany rodičovské veřejnosti.

Často se učitelé setkávají s tím, že rodiče odmítají slovní hodnocení a vyžadují známkování, patrně proto, že sami jiné hodnocení, než na základě známek, nezažili. Je tedy třeba vychovávat rodičovskou veřejnost, aby rodiče dokázali slovní hodnocení svého dítěte interpretovat a uvědomit si, na jaké úrovni znalostí a dovedností se dítě nachází. Ve slovních hodnoceních je ale velký rozptyl a tedy nejednoznačnost. Řešením by mohlo být zveřejnění obecných kritérií na internetu, která by pomohla rodičům orientovat se ve výkonech dětí.

V anglosaských zemích se vyvíjejí podrobné, učitelům nápomocné popisy výkonů žáka v rámci určitého věkového rozpětí. U nás tyto obecně fungující a přitom konkrétní návodné postupy chybějí. Nikdo - ani pedagogové, ani řídící sféra, ani vzdělavatelé pedagogů - takové postupy dosud nevypracoval.

Ne vždy učitelé vědí, co žák v daném oboru zvládl a co nikoliv, mnohdy nevědí, „jak moc se dítěti nedaří“. Na základě podrobných popisů, které se vztahují k důležitým cílům vzdělávání, by učitelé získali lepší představu o rozsahu problémů, a to by mohlo být prvním krokem k jejich odstranění. Má to ale smysl pouze tehdy, jestliže je jasná cesta k nápravě a k dispozici finanční prostředky, které zlepšení umožní.

Tématem, ke kterému se diskutující často vraceli, bylo stanovení cílů vzdělávání. U nás nejsou definovány dominantní cíle vzdělávání, chybí nástroje i vazba témat na cíle vzdělávání. Přitom bez stanovení cílů, nevíme, co se má měřit a nelze hodnotit kvalitu poskytovaného vzdělání.

Jako příklad byla uvedena maturitní zkouška, která je především souborem témat, v níž však do značné míry chybí cíle. Neexistuje dohoda o tom, co je dobrý výkon, nejsou stanovena kritéria hodnocení. Maturitní zkouška zjišťuje, jaký je stav na konci vzdělávací cesty, tedy v momentě, kdy již úroveň znalostí a dovedností nelze ovlivnit.

Diskutována byla otázka testů, jejich kvality a využívání školami. Bylo konstatováno, že školy testy vyhledávají a používají, protože v nich spatřují nástroj evaluace. Někteří ředitelé škol se ptají, co testy sledují, o čem vypovídají, neboť v nabízených testech chybí stanovení cílů, jejich popis, vysvětlení jejich důležitosti i co je testovými úlohami měřeno. Měli by být o testech a jejich možnostech více informováni, vzděláváni, podporováni. Podle paní Strakové dodavatelé testů by měli poskytovat podrobné popisy toho, co která úloha zjišťuje a co znamená, že ji žák nebo škola zvládá. To u nás tvůrci testů, ani agentura SCIO, která připravuje přijímací testy pro střední a vysoké školy, nedělají.

Byl vyřčen názor, že by tvůrci testů mohli testovat jen v případě, když budou schopni zajistit školám následnou podporu. Zamezilo by se tak nezodpovědnosti při využívání testů. Výsledky testů by měly být k dispozici pouze školám, nikdo jiný by k nim neměl mít přístup, aby se tak pak zamezilo případným podvodům, obcházení apod. Nesměly by mít za následek uzavírání škol, naopak školy, vykazující špatné výsledky, by měly dostat pomoc.

V souvislosti s testy a mezinárodními šetřeními byla zmíněna publikace K. P. Liessmanna, Teorie nevzdělanosti: omyly společnosti vědění, která je kritikou současného stavu vědy a vzdělání a v souvislosti s ní vyslovena otázka, zda užívání testů nemá svá rizika, zda se testy nepřeceňují. Bylo konstatováno, že nelze ztotožnit test a vzdělání, vzdělání nelze pokrýt testem, neumíme ho v celé šíři otestovat. Test je nebezpečný nástroj, který může mít i negativní dopad na výsledky vzdělávání.

Pan Kitzberger informoval o záměru MŠMT vytvořit systém získávání informací o vzdělávání. V současné době se jedná o jeho podobě, budou stanoveny hlavní oblasti, v nichž budou informace kontinuálně získávány, stanoví jiná kritéria, než jsou v mezinárodních šetřeních. Bude směřovat k vytváření časových řad, aby bylo možno zachytit změny, určí použití výsledků, vyčlenění finančních prostředků apod.

MŠMT také v současné době vytváří klíčový dokument, jehož obsahem je záměr rozvoje vzdělávací soustavy na 5 let. Tento dokument bude obsahovat konkrétní úkoly na uvedené období. Na jaře 2011 jej bude schvalovat vláda.

Účastníci vyjádřili nespokojenost s tím, že pedagogická veřejnost není o těchto zásadních krocích MŠMT informována. Požadovali zveřejnění takovýchto informací na internetu již ve stádiu příprav, aby se k nim odborná i laická veřejnost mohla vyjádřit.

Na závěr se někteří ze zúčastněných, na základě výzvy moderátora, pokusili zformulovat doporučení pro hlavní aktéry vzdělávání, která by pomohla situaci v této oblasti zlepšit.

Byl vysloven apel, „aby se už konečně něco začalo dít“. Řídící sféra by měla formulovat základní kroky, na jejichž základě by bylo reálné řídit školství prostřednictvím pravidelně, kontinuálně získávaných dat. Znamená to zformulovat cíle, začít vyvíjet nástroje na sledování jejich plnění. Do stanovení cílů by se měli zapojit i učitelé, měli by se vyjadřovat k tomu, co považují za standard pro jednotlivé úrovně vzdělávání, co je pro ně minimem. Sdružení pedagogů by měla být všeobecně aktivnější.

Zazněla také výzva k větší otevřenosti, a to jak na straně řídící sféry, tak na straně učitelů.

Na MŠMT by měl pracovat útvar, který by se systematicky a průběžně věnoval získávání a shromažďování dat a také jejich interpretaci.

Příprava pracovníků pro oblast školství, pedagogů i úředníků, by měla směřovat k vytváření schopností a dovedností vidět věci komplexně, syntetizovat jednotlivosti, využívat zkušeností, zkrátka k formování lidí moudrých a odpovědných.

Učitelé by se neměli bát evaluačních a autoevaluačních nástrojů, neměli by je chápat jako kontrolní mechanismy, ale měli by se snažit je maximálně využívat ke svému prospěchu.

Příští kulatý stůl se uskuteční 17. 6. 2010.