MŠMT: Ředitelé škol se připravují na výzvy nového tisíciletí

V Praze proběhla evropská konference ke kvalitnímu a efektivnímu vedení škol ve 21. století.



Jak vytvořit ty nejlepší podmínky k tomu, aby žáci a studenti mohli ve škole dosáhnout těch nejlepších výsledků? Většina bývalých žáků a studentů, rodičů a všech ostatních, kteří prošli českými školkami, základními a středními školami, se zřejmě shodne na tom, že základním stavebním kamenem úspěšné školy jsou kvalitní učitelé. Jejich dovednosti, schopnosti a kompetence jsou jistě důležitým faktorem ovlivňujícím výsledky, kterých žáci a studenti ve škole dosahují. Je ale také zřejmé, že role ředitele a vedení školy je stejně klíčová, pokud má být škola ve všech ohledech úspěšná. V mnoha zemích bývá dokonce vynikající škola brána především jako výsledek práce vynikajícího ředitele. „Nahlédněte pod pokličku vynikající školy. Co najdete? Velmi pravděpodobně vynikajícího ředitele. A pak chvíli pozorujte školu se slabými výsledky a nevalnou pověstí. Uvidíte jen špatné učitele? Ne, především selhávající vedení,“ tvrdí v úvodu své zprávy o výsledcích práce americké národní pracovní skupiny pro rozvoj vedení škol Carolyn Riehl a Kenneth Leithwood z Temple University v americké Filadelfii. Kvalita vedení školy se má tedy odrážet nejen v samotném každodenním chodu školy, ale stejnou měrou také v kvalitě samotné výuky. Je tomu ale opravdu tak?

Většina ředitelů vzdělávacích zařízení, kteří se na pozvání Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy sešli na začátku června v Praze na evropské konferenci ke kvalitnímu a efektivnímu vedení škol, se shodla, že školy se ve 21. století bezpochyby staly institucemi s komplexním charakterem, jejichž vedení vyžaduje různorodé a stále širší dovednosti. Práce ředitele školy, jeho zástupců a vedoucích pracovníků školy obecně dostává stále více administrativní povahu. To vede ke snižování jeho kapacit pro vedení pedagogů a zkvalitňování výuky – jinak řečeno, ředitel nemá dost času sledovat, jak jeho kolegové učí. Jak ale umožnit ředitelům, aby mohli efektivně spravovat svoji školu a přitom měli zásadní vliv na kvalitu výuky? Může ředitel vést školu po všech stránkách kvalitně a s dlouhodobou vizí i přes to, že musí každý den řešit celou řadu problémů, které vedení školy zahrnuje a přináší?

Branislav Kleskeň, partner pražské pobočky poradenské společnosti McKinsey&Company, představil na konferenci výsledky studie z roku 2007, která ukazuje, že ty nejlepší vzdělávací systémy na světě jsou založené na kvalitním vedení lidí – leadershipu. „Role ředitele školy je opravdu klíčová,“ potvrzuje, „ale není ji možné oddělovat od head-teachingu, vedení výuky.“ Ředitelé škol jsou podle něj nenahraditelní ve zlepšování kvality výuky a řízení změny a mají také velký vliv na výsledky studentů. Jak ale zajistit, aby ho od této práce tolik neodváděly administrativní povinnosti? „V některých zemích je na školách ještě pozice jakéhosi business managera a ředitel se pak může věnovat hlavně kvalitě výuky,“ upřesňuje Kleskeň. „I přes to mu ale vždycky zůstane určité množství administrativních povinností.“ To potvrzuje i Marc Van den Brande, generální tajemník sdružení katolických základních škol Vlámského společenství v Belgii a vedoucí vzdělávacího projektu pro nově jmenované ředitele škol. „Ve Flandrech se nám osvědčilo sdružování škol do menších skupin. Díky tomu mohou školy část administrativních povinností sdílet, případně je přenést na společného pracovníka. Ředitelům pak část úřadování ubude,“ přibližuje Van den Brande. Zároveň připouští, že i ve Flandrech ředitelé podle nedávného výzkumu řeší převážně neplánované úkoly a běžné problémy a pouze 5 % ze svého času mohou věnovat práci s podřízenými.

Velká část diskuze mezi řediteli škol a těmi, kdo mají zásadní vliv na náplň jejich práce, tedy směřuje k tomu, jak celý koncept vedení škol zaměřit na zvýšení kvality výuky a studijních podmínek. Efektivnějšího a kvalitnějšího vedení škol není možné dosáhnout bez rozložení zodpovědnosti a úkolů souvisejících s řízením na větší počet učitelů. Je tedy důležité podpořit rozvoj středního školského managementu a zapojit větší počet učitelů do řízení škol. „Ředitelé nemusí znát a umět všechno. Musí ale umět využít schopností a možností svých kolegů a přenést na ně část své práce,“ řekl účastníkům konference Joost den Oudsten z nizozemského ministerstva vzdělávání, kultury a vědy. „Není proto pravda, že ředitel školy by neměl být primárně manažerem. Jeho práce je hlavně o managementu.“ I on tak potvrzuje, že práce ředitele školy klade na jejího vykonavatele velkou řadu nároků a že ředitel si musí osvojit hned několik důležitých kompetencí a dovedností z oblasti vedení výuky i řízení instituce. Jaký by měl tedy ředitel být a co by měl umět?

Podle zkušeného britského odborníka Glynna Kirkhama, který v současné době působí v Praze jako vedoucí strategického rozvoje dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků v Národním institutu pro další vzdělávání (NIDV), musí být ředitel školy odhodlaný, iniciativní, empatický, vykazovat vysokou míru odolnosti vůči stresu, mít nadhled a přesto být rozhodný. Může ale vůbec někdo mít všechny tyto vlastnosti? „Pravda, z toho, co říkám, se může zdát, že jedinými vyhovujícími uchazeči o místo ředitele české školy by byli svatá Anežka nebo svatý Václav,“ prohlašuje se smíchem Kirkham. „Úplně ale stačí, když bude takový člověk po všech stránkách profesionál, který nikdy nepřestane věřit, že svůj úkol zvládne.“ Pokud jde o překonávání překážek a problémů, které musí ředitel podstupovat, souhlasí s Kirkhamem i Marc Van den Brande: „Jeho morální povinností a zodpovědností je přistupovat k nim pozitivně.“ Že ale často nemusí jít jen o záležitosti související s vnitřním řízením samotné vzdělávací instituce nebo vedením výuky, potvrzuje Jiří Kuhn, ředitel Gymnázia Nymburk, předseda Asociace ředitelů gymnázií ČR a spolupracovník Výzkumného ústavu pedagogického v Praze. Dlouhodobě totiž upozorňuje na některé problémy, které komplikují spolupráci škol a jejich zřizovatelů.  „Ředitelé necítí odpovídající zájem o budování motivačního systému pro vedoucí pedagogické pracovníky škol,“ uvádí konkrétní příklad ředitel Kuhn. V této souvislosti svým kolegům na konferenci připomněl výrok někdejšího předsedy Rady vysokých škol Františka Ježka. Ten za největší překážku efektivní spolupráce ředitelů a zřizovatelů považuje lidi, které nazývá „spokojenými teroristy“. „Jsou to osoby, které boří, negují, nemají pozitivní program, ale nechtějí svoji nespokojenost řešit, a to ani odchodem, ani podílem na změně,“ uvedl Kuhn.

Ředitele škol zajímají také nové výzvy, které před školy staví jednadvacáté století. Jde například o to, jaké interkulturní kompetence je důležité si osvojit pro řízení škol v globalizované budoucnosti, kdy se školy budou stávat kulturně stále rozmanitějšími a kdy i v České republice jako členském státu Evropské unie bude sílit jejich multikulturní a mezinárodní rozměr. Dalšími výzvami jsou také nové nároky na flexibilitu zaměstnanců při hledání uplatnění na pracovním trhu, vznik nových profesí reagující na dynamický ekonomický vývoj i na dopady globální finanční krize nebo demografická změna v Evropě. Ředitelé by měli na tyto skutečnosti reagovat, své školy otevřít i dospělým lidem, znovu je vtáhnout do vzdělávacího procesu a pomoci jim rychle reagovat na potřeby trhu práce, ztrátu původního zaměstnání nebo dokonce zánik jejich profese. 
To všechno jsou ale také výzvy, které kladou nové nároky nejen na současné ředitele a jejich zástupce, ale i na učitele, kteří se vedoucími pracovníky škol stanou v budoucnu. Jak je na tuto roli co nejlépe připravit? Joost den Oudsten tvrdí, že vzdělávání a příprava nových ředitelů mimo zdi školy často nemění jejich předchozí návyky a přístup – je tedy lepší, pokud je to možné, připravovat adepty na převzetí role ředitele na nové výzvy přímo v prostředí jejich škol. Je také třeba pracovat na tom, aby si kompetence nezbytné ke strategickému vedení škol mělo možnost osvojit větší množství učitelů. Nelze opomenout rozvíjení požadovaných schopností už v rámci přípravy budoucích pedagogů. Jak zdůraznila ve svém vystoupení na konferenci první náměstkyně ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Eva Bartoňová, je důležité poskytovat pedagogickým pracovníkům odpovídající podmínky k tomu, aby se mohli profesně rozvíjet. Tento fakt je podstatný nejen proto, že se evropská společnost rychle mění, ale také kvůli novým nárokům, které jsou na vedoucí pracovníky škol kladeny ve všech oblastech strategického vedení.

O vzdělávání a odborné přípravě 2020 čtěte na webu http://www.et2020.cz/.
Kontakty k této problematice naznete taktéž na webu ET 2020.