Tomáš Houška: Má se škola bát Internetu?

Na několika místech jsem narazil na obavu učitelů z Internetu a počítačů: Děti sedí u kompjůtrů pořát, to za nás nebylo. Když narazí na něco, co neznají, místo do Ottova slovníku nebo učebnice jdou koukat na výsledky Googlu nebo Wikipedii. Referáty řeší klávesami Ctrl+C a Ctrl+V. Jak tomu zabránit?!

Začal bych malým pohledem na to, jak se změnily profese nás dospělých. Jak vypadala vaše profese před dvaceti lety a jak vypadá dneska? Pro tuhle debatu pominu dělnické profese a tradiční řemesla. Naprostá většina duševní práce se změnila tak moc, až je někdy k úvaze, jestli se náhodou nepřerodily v profese úplně nové. Příchod počítačů a Internetu na běžné pracoviště to pracoviště prostě obrátil vzhůru nohama. Myslí si někdo, že nezmění podobu školy a vyučování?

Ta minulá škola měla poslání zprostředkovat žákům informace. A naučila se jim je podávat hezky předžvýkané, vytříděné, prostě ty „správné“. Jenže dnes má žák informací víc než škola. Škola, která to nepochopí, se stane obtíží místo pomocí. Doba předžvýkaných informací sdělovaných žákům je pryč. Doba „chránění“ žáků před nevhodnými informacemi jakbysmet. Můžeme debatovat, jestli je to dobře nebo špatně, ale naše děti budou mít k dispozici prostě všechny informace. Pravdu, lež, hodnotné zprávy i povrchní tlachání, informae relevantní i naprosté nesmysly, poezii i nejdivočejší násilí a porno. A pokud si někdo myslí, že to vše dokáže dětem spolehlivě odfiltrovat a „zařídit“, aby měly k dispozici jen to pravé, tak radím rychlé probuzení. Nežijme v iluzi.

Vnímám, jak moc se třese v základech koncepce většiny učebnic. Jak se ten precizní výběr, ve kterém autoři zvažovali přiměřenost a vhodnost každého slova, jedním šmahem stává nadbytečným. A oč víc začíná být třeba materiálů, které úplně otáčí koncepci vzdělávání - místo pečlivě servírovaných dat cizelují pečlivě formulované úkoly, otázky a provokace, které žáci budou za pomoci učitelů a externích zdrojů informací řešit. (Mé dva příspěvky v tomto směru najdete zde >> ke stažení.)

Škola, rodiče, výchova, vzdělání... nejsou odstaveni do kouta, pokud se ujmou nové role: Naučit děti se v tom všem bahně orientovat a vybírat z něj perly. Pamatujme si tento obraz: Naši žáci už nikdy nebudou dostávat do ruky krabičku omytých a naleštěných perel. Budou si je muset vylovit z bahna pod nohama. Smiřme se s tím, že těch informací si děti do sešitu stihnou napsat méně a v řadě předmětů toho zdánlivě probereme faktograficky méně. Ale bude-li to cena za to, že naučíme děti nacházet, analyzovat a třídit informace přicházející ze světa kolem, bude to výborné.

Takže až vám v hodině žáci vygůglí, že Karel IV. byl homosexuál a Napoleon odletěl do jiného vesmíru, nebědujte, nenadávejte. Je to vaše příležitost naučit je posuzovat pravdivost, hodnověrnost zdroje, relevanci informaci ...a třídit.

A dvě malé docela praktické a přízemní připomínky:

Nikdo nejde pracovat lopatou a zednickou lžící, ale spousta lidí je použije jako nástroj při stavbě domu. Počítač je z principu stejný nástroj, jen sofistikovanější. Nikdy nechoďte s žáky pracovat „na počítači“, pusťte je ale k počítači kdykoli ho použijí jako nástroj k řešení úloh přesahujících dřepění před monitorem. Je to jeden z důvodů, proč „počítačovky“ přinášejí škole malý efekt a daleko víc by pomohlo pár počítačů v každé třídě. Hospitoval jsem ve spoustě hodin v „počítačovkách“ a ani jednu nemůžu s odstupem označit jinak než jako zoufale promrhaný čas, ve kterém část žáků chvilkama něco dělala, většina si vyřizovala poštu, často si chatovali mezi sebou, část žáků se strašně nudila a postupně začala bourat hodinu. Opravdu neučte „u počítačů“, nechte žákům přístup k počítačům, aby jimi mohli zrychlit a efektivizovat svou práci. Počítejte s tím, že své představy o čase patrně několikrát nadhodnocujete a dobře zorganizovaná hodina by vám dovolila zadat žákům složitější, respektive lépe strukturované a individualizované úkoly.

Druhá připomínka se týká referátů a plagiátorství. Učitel, který zadá referát s tématem „Husité“ by zasloužil zbít, a jestliže mu žáci odevzdají kompilát zkopírovaných textů z netu, které sami ani nepřečetli, je to nejmenší trest, který mohl schytat. Takhle zadané téma totiž žáky nemůže zaujmout a nedává jim žádný důvod, proč by se s ním měli vypořádat jinak. Každá práce se dá zadat tak, aby žáky bavila a každá může být svým zadáním unikátní a nebude možné ji opsat. Pro šťouraly dodávám, no, nikdy nebude zajímavá pro všechny žáky ve třídě a je to jeden z důvodů, proč takové práce nedávat plosně povinně celé třídě. Kdysi jsem to popisoval na České škole a na http://www.mojeskola.net/seminarni-prace-na-zs.

Nicméně vrátíme-li se zpátky k tématu: Nezkoušejme poměřovat Internet prismatem tradiční školy. Ta je minulostí. Budujme vyučování tak, aby nám Internet sloužil jako nástroj, když budeme mít tendenci brát ho jako konkurenci nebo dokonce nepřítele, půjde naše snažení vniveč.

Převzato s laskavým svolením autora z jeho blogu.