V nedávné době se i u nás začalo trochu více hovořit o daty řízeném školství. Důvod je zřejmý. Po mnoha letech příprav a obrovských investic si nejsme úplně jisti, zda připravovanou a uzákoněnou státní maturitu zavést či nikoli. Můj názor je jasný, a byl vyjádřen již v nedávném článku Daty řízené školství – naše budoucnost či nedostižný sen? Myslím, že na státní maturitu je třeba pohlížet jen jako na jeden z prvků komplexního systému řízení vzdělávacího systému. Jinými slovy – bez ucelené koncepce a provázanosti s dalšími kroky by možná bylo lepší nedělat nic.
Nejčtenější články
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
7 komentářů:
se prostě musí technologie stát součástí celé maturitní zkoušky ...
aby byly technologie považovány za nedílnou součást všech výukových aktivit
A v čem je, pane Brdičko, problém? Všichni moji žáci mají doma počítač připojený na internet, KIT (Klub Imobilních Telefonistů) se mi smrskl na dva členy včetně mne, do tří let budou mít všichni moji žáci počítač i v pytlíku na cvičky. Tak kde je problém?
Ten je v tom, že
1. ani rámcové vzdělávací programy a ani státní maturity, léta připravované týmy odborníků na školství, s něčím takovým vůbec nepočítají, protože
2. stát nepotřebuje primárně děti vzdělávat, ale hlídat.
Po naplnění Vaší vize totiž, nebude muset žactvo do školy pravidelně docházet. Co by tam taky u všech všudy celé dny dělalo, že?
Po naplnění mé vize budou všichni učitelé schopni technologie využívat ku prospěchu žáků tak, že jim pomohou najít způsob, jak je užitečně používat ke svému prospěchu.
Prosím, nesmějte se, je to jen vize - neboli náš cíl!
používat ke svému prospěchu
Pokud by toto mělo být cílem, pak můžeme svorně konstatovat, že cíle je dosahováno průběžně. Tedy přijmeme-li fakt, že žáci jako prospěšné vnímají právě a jen to, co je bezprostředně baví. A k tomu učitelů ani moc netřeba.
Komplikace nastanou, budeme-li hledat způsob, kterak by žáci měli technologie používat ku prospěchu ostatních.
Například, aby byly informace sdělitelné, prezentace čitelné, texty zpracovatelné, tabulkové výpočty použitelné, databáze přijatelné...
Z mého pravidelného, mnohaletého šetření vyplývá, že moje žactvo je ochotno učiti se lecčemus. Rozhodně ovšem ne tomu, co nebude v životě potřebovat.
Celé generace pedagogů, týmy vědců ve výzkumných ústavech pátrají úporně po vhodném obsahu učiva, po výstupech a po kompetencích zapalujíce pochodně učícího se procesu. A žáci to vědí už dávno a zcela jasně:
"Neobtěžujte nás tím, co nebudeme v životě potřebovat!"
Někteří vědci ve výzkumných ústavech již k tomuto elementárnímu poznání dospěli též. Můžeme tedy společně zvolat: "SLÁVA!"
No ovšem! Sláááva!
Někde zezadu se vkrádá taková drobná otázečka. Co že to ti budoucí úspěšní lékaři, právníci, diplomati, ekonomové, státní úředníci, učitelé, politici, přírodovědci, ekologové, chemici, stavaři, strojaři atd. atd. v tom svém profesním životě vlastně nebudou potřebovat?
Kdo to ví, odpoví?!
Luděk Blaha:
Soudím, pane kolego, že na Vaši otázku s genialitou sobě vlastní odpověděl již Karel čapek ve své Válce s mloky, v kapitole X varuje: "Snad i to byl následek prorocké knihy že literární a umělecká avantgarda v kulturních centrech vyhlásila devízu: Po nás ať přijdou Salamandři! Budoucnost náleží Mlokům. Mloci, toť kulturní revoluce. Ať nemají svého umění: aspoň nejsou zatíženi idiotskými ideály, zaschlými tradicemi a celou tou ztyřelou, nudnou, školometskou veteší, které se říkalo poezie, hudba, architektura, filozofie a vůbec kultura, senilní slova, při nichž se nám obrací žaludek. Tím lépe, že dosud nepropadli přežvykování přežilého lidského umění: my jim uděláme nové. My mladí razíme cestu budoucímu světovému salamandrismu: my chceme být prvními Mloky, my jsme Salamandři zítřku!"
Toto bude výsledek utilitarizace školství, která momentálně probíhá (podnikatelé v akademických senátech fakult, vzdělání pro konkurenceschopnost atd.) - lidstvo proměněné v mloky, konzumující tupá masa, které se snadno ovládá.
Odpověď pana Čapka je spíše historicky katastrofická, s nerevolučností dnešní českorepublikové mládeže převážně nekorespondující.
Naše žactvo se v této věci drží svojí nezpochybnitelné životní zkušenosti.
V budoucnosti nebudu v žádném případě potřebovat to, co mě už dnes nebaví.
Profesní život se tedy už před jeho začátkem jeví jako jeden velký majdan, jedno velké zábavné požírání bramborových lupínků a koly lemtání. Jupíííí!
Okomentovat