Christine Redecker: Proč by učitelé měli začít využívat nástroje Webu 2.0 pro vytváření sociálních sítí?

Internet velmi zásadním způsobem změnil styl našeho života. Dnes už je pro nás život bez emailů nebo vyhledávače Google téměř nepředstavitelný. Čím dál více považujeme za samozřejmost přístup ke všem informacím téměř kdekoli a kdykoli, překážkou může být pouze rozbitý počítač nebo problémy s internetovým připojením. Pro mladou generaci je virtuální svět Internetu, mobilních telefonů, online her, přehrávačů iPod a jiných přístrojů zcela přirozeným životním prostředím. Vyměňují si hudbu a fotografie, stahují a na Internet vkládají videonahrávky, udržují kontakt na několika platformách zároveň, vyhledávají informace potřebné pro vypracování domácích úkolů (a hledají cestičky, jak učitele obelstít) a někdy se také do školy připravují společně prostřednictvím virtuálních sítí.

Mladí domorodci v digitálním světě tráví veškerý svůj život online, dobu školního vyučování nevyjímaje. Ti samí žáci, kteří se ráno sejdou ve třídě, se odpoledne scházejí na stránkách sociálních sítí. Jednou z předností aplikace s názvem Web 2.0 je skutečnost, že rozšiřuje
možnosti fyzického kontaktu a umožňuje vytvářet virtuální komunity.

Pomocí nástrojů Webu 2.0 je navíc možné vytvářet a rozvíjet komunity tam, kde je osobní setkání jen stěží uskutečnitelné. A to je i situace aktivity eTwinning. Aplikace Web 2.0 může být pro učitele přínosem nejméně ze dvou důvodů. Za prvé, pro mnoho žáků je Web 2.0 přirozenějším studijním prostředím než školní třída. Cítí se zde dobře a mají větší motivaci klást otázky, objevovat, tvořit a plnit úkoly. Za druhé, prostřednictvím sociálních sítí si učitelé mohou vyměňovat zkušenosti a vzájemně si poskytovat podporu.

Web 2.0 ve výuce

Výzkumy potvrdili, že učitelé mohou nástroje Webu 2.0 účinně využívat ve své každodenní práci a v maximální míře tak rozvíjet individuální schopnosti svých žáků (Redecker, 2008). Nástroje Webu 2.0 mají nejrůznější přednosti. První z nich je jejich velmi praktické využití. Učitelé si mohou pomocí těchto nástrojů materiály na Internetu kategorizovat a zjednodušit si jejich opětovné vyhledání. Soubory mohou tagovat, vytvářet si vlastní seznamy odkazů a informace v digitální podobě si pro potřeby svoje, svých žáků a/nebo kolegů, se kterými spolupracují, přehledně uspořádat. Některé z nástrojů jim také umožní zpřístupnit určité materiály pro žáky. Pro zveřejňování informací a odkazů lze využívat blog založený v rámci kurzu, žáci jedné třídy nebo účastníci kurzu mohou společně vytvářet wiki jako zdroj informací a pomocí podcastingu a vodcastingu mohou učitelé distribuovat audio a videonahrávky.

Web 2.0 dále umožňuje učitelům osvojit si nové metodické postupy a zařadit do výuky prostředky pro žáky zajímavější a zábavnější. Virtuální svět Second Life nebo tzv. „seriózní hry“, které v sobě spojují učení a hraní na počítači, jsou pro studenty samozřejmě velmi atraktivní. Zároveň jsou však velmi náročné na technické vybavení a lze je prozatím využívat jen omezeně. Již dnes však můžeme jednoduchým způsobem a bez větší námahy pomocí některých nástrojů Webu 2.0 - např. blogů, wiki nebo podcastingu - umožnit studentům, aby se při výuce více bavili. Výsledkem bude jejich větší zájem a motivace:

• Blogy jsou výborným nástrojem pro rozvíjení (kreativního) písemného projevu, a to jak v mateřském, tak v cizích jazycích. Obecně lze říci, že studenti jsou blogy nadšeni. Motivuje je fakt, že jejich osobní deníky si může přečíst byť jen úzký okruh čtenářů, a jsou proto ochotni věnovat jejich tvorbě velké úsilí. Publikování na blogu často zvyšuje jejich sebevědomí a jejich zájem o výuku se v důsledku toho výrazně zvýší.
• Tvorba wiki nenabízí autorům takovou volnost, proto je tento nástroj méně vhodný pro rozvoj individuální tvořivosti. Výborně však poslouží jako nástroj pro spolupráci a rozvíjení logického myšlení a analytických schopnosti studentů, protože (společně) nashromážděné informace je třeba hierarchicky strukturovat a vzájemně propojovat.
• Studenti mohou také v rámci kurzu dostat (společný) úkol, aby vytvořili vlastní fotografie, video nebo audionahrávky a zveřejnili je (např. na YouTube). Mohou nahrávat rozhovory, pořizovat fotografi e studijních materiálů, natáčet průběh pokusů nebo zdokumentovat výsledky jakékoli práce ve škole, ať už jde o divadelní scénku, interaktivní cvičení nebo pozorování přírody.

A nejdůležitější bod na závěr. Učitelé mohou díky nástrojům Webu 2.0 vést výuku skutečně
moderními pedagogickými metodami a klást důraz na to, aby v centru všeho dění byl samotný žák. Skupinovou práci podporuje zejména používání blogů a wiki, jelikož při jejich tvorbě studenti přijímají zodpovědnost za společný projekt nebo splnění úkolu. Vědí, že jejich podíl na výsledku vidí učitel, a zároveň se mohou spolehnout na pomoc spolužáků. Potenciál skupiny je při diskusích a rozvíjení nejrůznějších nápadů maximálně využit. Společné učení zasazené do multimediálního světa má také aspekt emocionální a sociální a studenti si ho díky tomu mohou opravdu užít. Zároveň si tímto způsobem osvojují schopnosti potřebné pro další rozvoj osobních kompetencí, výrazně se zvyšuje jejich motivace a do výuky se zapojují aktivněji. Jelikož mají nyní kontrolu nad procesem vlastního učení, naučí se ho také lépe samostatně řídit. Nástroje Webu 2.0 navíc počítají s rozdíly mezi studenty a umožňují diferenciaci - jejich pomocí je možné vytvořit výukové situace každému studentovi na míru. Nástroje lze uzpůsobit nejen podle potřeb jednotlivých žáků, ale také podle různých úrovní znalostí a různých výukových cílů, což je pro žáky opět velmi motivující. Stručně řečeno, používá-li učitel nástroje Webu 2.0 s rozmyslem, může připravit výuku, která je pro studenty zajímavá a která je činí zodpovědnými za proces učení, a pomoci jim naplno rozvinout jejich schopnosti a dovednosti.

Spolupracující učitelé

Pojďme se nyní podívat na nástroje Webu 2.0 jako na prostředky pro vytváření sociálních sítí a přenesme pozornost z učení a procesu výuky na osobu učitele a jeho osobní a profesní potřeby. Ačkoli potřeby jednotlivých učitelů se pravděpodobně budou lišit, v jejich specifi ckých pracovních podmínkách se mohou objevit některé překážky, které lze překonat právě pomocí nástrojů sociálních sítí. Na jedné straně to je nedostatek spolupráce mezi kolegy, s čímž souvisí i nedostatek profesní zpětné vazby a možností učit se od sebe navzájem. Na druhé straně jsou zde časté změny učebních osnov a jiných pravidel pro výuku doprovázené obvykle také nedostatkem příležitostí pro další nezbytné vzdělávání. Učitelé jsou tak nuceni sami neustále měnit a rozvíjet své schopnosti potřebné pro vedení výuky.

Obě oblasti problémů ve skutečnosti souvisejí s organizační strukturou vzdělávacích institucí. V systému, kdy výuka a studium probíhá za zavřenými dveřmi tříd, si mohou učitelé jen velmi obtížně vyměňovat zkušenosti a znalosti metod. Diskuse jsou však více než nutné, neboť školy jsou součástí rychle se měnící společnosti, což se projevuje jak v chování žáků, tak ve změnách obsahu výuky a metod, o kterých zejména je nutné mezi sebou mluvit. Učitelé si proto musí hledat způsoby, jak pružně reagovat na nové situace ve společnosti a přijímat změny v obsahu výuky i nové požadavky na metodiku práce. Zároveň je třeba neustále rozvíjet vlastní učitelské schopnosti a přizpůsobovat se novým paradigmatům vzdělávání. V tomto směru se učitelům obvykle nedostává potřebné pomoci a školení.

Nástroje Webu 2.0 nemohou nahradit efektivitu a význam školení a profesního rozvoje. Mohou však pomoci překonat izolovanost, kterou učitelé často pociťují, byť jen subjektivně, a nabídnout jim skutečnou pomoc a mechanismy pro vzájemnou výměnu informací. Online sociální sítě učitelů mohou suplovat spolupráci učitelů v místě působiště. Představují fóra, kde mohou učitelé sdílet materiály a diskutovat o způsobech výuky, využívat podpory ostatních a zároveň ji poskytovat, rozšiřovat si obzory a rozvíjet své schopnosti a dovednosti.

Nabídka různých forem interakce prostřednictvím nástrojů Webu 2.0 je velmi široká a učitelé se mohou rozhodnout, na jaké úrovni a v jaké míře se do sociálních sítí zapojí. Někteří si v online komunitách pouze vyměňují výukové materiály, jiní si chtějí vytvořit rozsáhlou síť společenských kontaktů, aby lépe odolávali tlaku, který zažívají při své každodenní práci. Někdo chce pouze naslouchat diskusím a jen občas se zapojit otázkou nebo odpovědí. Jiný má naopak velký zájem o intenzivní výměnu zkušeností, postupů a/nebo materiálů a sám se zapojí do společné tvorby výukových materiálů. Různé sociální sítě pro učitele fungují různými způsoby. Učitelé si mohou vybrat a rozhodnout se, nakolik chtějí odhalit svoji osobní i profesní identitu, zda se chtějí zapojit do sítě zaměřené na určitý předmět, učební látku nebo konkrétní problém, zda chtějí spolupracovat v rámci sítí regionálních, národních nebo mezinárodních a zda budou tuto činnost vykonávat jako jednotlivci, učitelský tým nebo škola.

Různorodost a flexibita online učitelských komunit umožňuje každému učiteli vybrat si přesně tu, která odpovídá jeho individuálním preferencím a potřebám. Web 2.0 představuje zajímavé prostředí nejen pro žáky, ale i pro učitele. Najdou zde podporu po stránce sociální i profesní a mohou zde vytvářet a využívat méně tradiční formy profesního rozvoje. Oni a jejich školy tak budou lépe připraveni vypořádat se s problémy, které společnost čekají.

Výhledy do budoucnosti

Podívejme se ještě jednou na to, jakým způsobem je Web 2.0 v současné době využitelný pro výuku a spolupráci učitelů. Možná se nám při té příležitosti podaří zahlédnout také podoby učení a studia v budoucnosti, ve společnosti prostoupené komunikačními médii. Letmý pohled nám odhalí společnost, kde již nejsou zcela zřetelné hranice mezi školou a domovem, prací a volným časem, vzděláváním a zábavou v multimediálním světě, formálním (tj. školním), neformálním (tj. mimoškolním, avšak záměrným) a informálním (tj. nezáměrným) učením a odbornou přípravou a mezi učiteli a žáky. Používání sociálních sítí pravděpodobně výrazně ovlivní podobu formálního vzdělávání a odborné přípravy, ačkoli jejich původ není spojován se vzdělávacími institucemi a nemají pevné místo v jejich struktuře. Sociální sítě mohou zároveň přispět k modernizaci vzdělávacích a školicích institucí. Pokud by k modernizaci nedošlo, nebyly by tyto instituce schopny vyhovět požadavkům na vzdělávání, které na ně současná a budoucí společnost kladou. Jinými slovy, nemohly by nabízet učitelům a žákům individuálně přizpůsobené, podporující, flexibilní, dynamické a zajímavé příležitosti pro společné učení.

Článek pochází z publikace eTwinning 2.0 - Budujeme komunitu škol v Evropě a podléhá pravidlům a podmínkám stanoveným licencí Attribution 3.0 Unported Creative Commons (http://creativecommons.org/licenses/by/3.0/).