Výzkumný ústav pedagogický v Praze (VÚP) provedl na podzim roku 2009 dotazníkové šetření (dále jen šetření) mezi učiteli, které mělo za cíl zjistit oblasti a formy školení, které by čeští učitelé pro využívání informačních a komunikačních technologií (ICT) uvítali. Článek reaguje na toto šetření a poukazuje na možnosti základních škol v procesu vzdělávání učitelů a jejich metodické podpory.
Kvalita školení a jeho propagace
Učitel i škola potřebují dostatek informací o vybraném školení, které pak mohou společně použít jako podklad pro výběr příslušného vzdělávání pro profesní růst učitele. Všechny akreditované akce dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků (DVPP) najdou zájemci v databázi MŠMT [1]. Pokud by škola sama chtěla organizovat školení, například jako vedlejší hospodářskou činnost, může žádat MŠMT o akreditaci pro DVPP; postup je popsán na stránkách MŠMT [2]. Takto aktivní škole mohou pro zacílení vlastních vzdělávacích akcí pomoci závěry z šetření VÚP, která jsou uvedena níže. Kvalitu školení může škola ověřit pomocí doporučení jiných učitelů, případně dle podoby propagace školení. Zaměření školení z oblasti ICT je vhodné konzultovat také se školním ICT metodikem, který by měl učitelům pomáhat nabídku vzdělávání vyhledávat.Plánování dalšího vzdělávání učitelů
V kompetenci školy je zejména potřebné plánování akcí DVPP v rámci školního roku, jasné vymezení úkolů ICT metodika v oblasti poradenství pro učitele, jasná transparentní pravidla pro čerpání financí na akce DVPP a podpora vzájemného předávání zkušeností mezi učiteli samotnými. Důležitá je funkční sborovna a porady, kde si učitelé mohou navzájem povídat o tom, jak učí a jaké metody používají. Cílem a vizí by mělo být, aby každý učitel pedagogického sboru alespoň jednou za rok měl možnost opustit chodby své školy, jít se podívat, jak to jinde dělají lépe, obohatit své znalosti, případně si pozvat lektora přímo do školy.Jak je to s plánováním? Z šetření VÚP vyplynulo, že nejvíce učitelů by se účastnilo školení ve všedních dnech, případně v kombinaci pracovních dnů a dnů volna. Je zřejmé, že časové podmínky účasti učitele na školení jsou z hlediska organizace školního roku zásadní. Na internetu jsou zveřejněny Metodické poznámky ČŠI ke kritériím hodnocení podmínek průběhu a výsledků vzdělávání a školských služeb [3], kde jsou na straně 8 popsána kritéria hodnocení plánu a čerpání financí DVPP. Každá škola by tedy svůj plán DVPP měla mít, a pokud se aktuálně nedostávají finance, je vhodné plánovat profesní rozvoj učitelů a poptávat finance na jeho uhrazení.
Forma školení
Z šetření vyplývá, že učitelé mají nejraději pracovní dílny s praktickým vyzkoušením konkrétních dovedností na počítači bez závěrečného testu, spojené s diskuzí a předáním zkušeností účastníků, vedené zkušeným lektorem z praxe. Oblíbenou formou je i e-learning. Ten má výhodu v tom, že učitel nemusí za lektorem nikam cestovat, ušetří se na výdajích a učitel je časově flexibilnější při studiu. Vhodným kompromisem je tzv. blended learning, který je kombinací e-learningu a prezenčního setkání (například na konci nebo začátku celého školení). Co se týká délky prezenčního školení, efektivní je vícedenní akce spojená s ubytováním.Oblasti a témata vhodná ke školení
V šetření učitelé vyjádřili zájem zejména o níže uvedené oblasti, ze kterých je zřejmé, že učitelé cítí potřebu zapojovat moderní technologie do výuky a hledají pomoc, jak toho efektivně dosáhnout.- moderní trendy ICT – tzv. držet krok s vývojem v oblasti ICT
- použití ICT v rámci neinformatických předmětů – jak připravit učebnu, vhodné metody a nástroje
- využití ICT v ZŠ, SŠ – trendy, nástroje a metody dle jednotlivých vzdělávacích oblastí
podle oblastí výkonu práce ICT metodika, které jsou určeny vyhláškou a standardem MŠMT [4]. Povinností ICT metodika je pomoci ostatním učitelům nastartovat sebevzdělávání v příslušné oblasti, obsah jeho práce také plně pokrývá ICT potřeby učitelů.
V oblasti ICT je specifickým tématem rozlišení školení na produktová a didaktická – v prvním případě jde o školení konkrétního programu či produktu (někdy i zdarma, financovaná v rámci propagace daného software). V druhém jde zpravidla o školení vedená učiteli z praxe, kteří také mohou školit daný produkt, ale informují učitele o tom, jak nástroj vhodně využít v praxi učitele. Inspirací k zamyšlení nad vhodnými tématy ke školení jsou také realizované moduly školení P z dob Státní informační politiky ve vzdělávání (SIPVZ), případně oblasti činnosti informačních center SIPVZ, která v době SIPVZ existovala. Tyto informace, včetně seznamu lektorů a středisek, jsou stále dostupné na adrese http://is.e-gram.cz/. Tematická zpráva ČŠI [5] také konstatuje, že chybí tematická ICT školení v nabídce vysokých škol, které vzdělávají budoucí učitele (závěr zprávy, str. 20).
Budeme rádi, když své pozitivní i negativní ohlasy na toto téma budete sdílet s týmem autorů
v on-line diskuzi Další vzdělávání učitelů [6]. Na závěr si dovolím malé pošťouchnutí – v oblasti BOZP jsme zvyklí každý rok ve školách absolvovat školení a testy, abychom zvládli bezpečnost práce
na pracovišti (a je toho pro práci učitele požehnaně). I v šetření padl nápad, že by učitelé měli pravidelně procházet testováním ICT dovedností a tím držet krok s tímto dynamickým oborem, který se do naší každodenní praxe dostává čím dál tím častěji.
Shrnutí
- učitel a vedení školy potřebují dostatek informací o kvalitě a formě školení
- škola potřebuje plán akcí DVPP
- ředitel by měl vytvářet podmínky pro práci ICT metodika jako koordinátora ICT vzdělávání učitelů a podmínky pro předávání zkušeností mezi učiteli samotnými
- každá škola bez ohledu na finance může využít potenciál svého pedagogického sboru, podpořit výměnu zkušeností, případně podpořit průběžné vyhodnocování ICT znalostí učitelů
Literatura a odkazy
On-line zdroje ověřené ke dni 5. ledna 2010.[1] Databáze DVPP. Praha : MŠMT. 2010. http://dvpp.msmt.cz/advpp/vybdvpp.asp>.
[2] Jak získat akreditaci pro DVPP. Praha : MŠMT, řijen 2009.
http://www.msmt.cz/vzdelavani/jak-ziskat-akreditaci-pro-dvpp>.
[3] Metodické poznámky ČŠI ke kritériím hodnocení podmínek průběhu a výsledků vzdělávání a školských služeb (šk. rok 2008-9). ČŠI, 2008.
http://jdem.cz/de8v2 (zkrácený tvar adresy)>.
[4] Standardy pro udělování akreditací DVPP. Praha : MŠMT, 2009.
http://www.msmt.cz/vzdelavani/standardy-pro-udelovani-akreditaci-dvpp-1>.
[5] MELICHÁREK, K. a kol. Úroveň ICT v základních školách v ČR. Praha : ČŠI, 2009.
na http://www.csicr.cz/upload/TZ%20ICT%20z%C3%A1%C5%99%C3%AD%202009.pdf>.
[6] Diskuze na portálu RVP.CZ – Další vzdělávání učitelů.
http://jdem.cz/de822 (zkrácený tvar adresy)>.
[7] Výklad ustanovení § 24 odst. 7 zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 383/2005 Sb. (volné pro samostudium). MŠMT a ČMOS PS, 2005.
na http://kros.webpark.cz/aktualniinformace/mat.6.3.06-VykladkSamostudiu.htm>.
[8] Národní institut dalšího vzdělávání. Praha, 2010. http://www.nidv.cz/cs/>.
[9] BERKI, J. Co nám (ne)říká zpráva ČŠI o stavu ICT? Praha : VÚP, 2009. ISSN 1802-4785.
na http://clanky.rvp.cz/clanek/c/ZVC/7121/CO-NAM-NERIKA-ZPRAVA-CSI-O-STAVU-ICT.html/>.
[10] JANSA, L. Jak ochránit investici do vzdělávání zaměstnanců? Právo IT, 2008.
http://www.pravoit.cz/article/jak-ochranit-investici-do-vzdelavani-zamestnancu>.
[11] TRUNDA, M. Téma při samostudiu. Učitelské noviny, 2006.
na http://www.ucitelskenoviny.cz/poradna_clanek.php?odkaz=tema&PHPSESSID=086bfe>.
[12] ŠVANCAR, R. Budou mít školy na další vzdělávání? Učitelské noviny, 9/2008.
na http://www.ucitelskenoviny.cz/n_obsah_clanku.php?id=920&PHPSESSID=086bfe>.
[13] ŠVANCAR, R. Na co je kantorům většina certifikátů? Učitelské noviny, 11/2008.
na http://www.ucitelskenoviny.cz/n_obsah_clanku.php?id=954&PHPSESSID=086bfe>.
[14] ŠTEFFLOVÁ, J. Překážky při doplňování kvalifikace učitelů. Učitelské noviny, 8/2008.
http://www.ucitelskenoviny.cz/n_obsah_clanku.php?id=907>.
[15] ICT podpora (ICeMSK) a kurzy technické komunikace (KTK). Nový Jičín : KVIC, 2010.
http://www.kvic.cz/icemsk/clanky/Poradna.aspx>.
[16] POPELÁŘOVÁ, M. Rozvoj DVPP a sítě metodické podpory v JmK. Brno : SSS, 2009.
http://www.jmskoly.cz/sssbrno/757/>.
[17] Jednota školských informatiků. Liberec, 2010.
http://www.jsi.cz/>.
Licence
Článek je publikován pod licencí Creative Commons.
Metodický portál, Články: „Další vzdělávání pedagogických pracovníků v oblasti ICT“ [online].09. 03. 2010. [cit.15. 03. 2010. ]. ISSN 1802-4785.Dostupný z WWW: <http://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/8011/DALSI-VZDELAVANI-PEDAGOGICKYCH-PRACOVNIKU-V-OBLASTI-ICT.html>.
10 komentářů:
Nemáte pocit, že se poslední dobou objevuje ve školství čím dál víc projektů. Přijde mi, že je přeprojektováno
Na druhou stranu jsou objevující se projekty projevem aktivity učitelů. Pokud nejsou úplně špatné, pak je to lepší, než nedělat nic, vzít si svoje přípravy udělané před X letym, rutinně předvést svoje vystoupení a odkráčet.
Někdo si na tom školství namastit kapsy musí. Projekty dělají učitelé, kteří místo výuky dělají práci manažerů a na děti se zapomíná. Tak to prostě je.
Mluvíme o školním projektu nebo o projektech vylepšování toho či onoho?
Tak či tak by si učitel - účastník semináře nebo školení - mohl přinést cennou zkušenost, kterou pak zapojí do vyučování, nemyslíte?
Martin:
Promiňte, ale jakou cennou zkušenost může uplatnit učitel angličtiny, nebo matematiky, který ve svém volném čase a zadarmo vypracovává projekt na vybudování nové učebny?
Aby bylo jasno.
Nejsem proti projektům obecně.
Jen si myslím, že tady někdo chce po učitelích, aby suplovali práci zřizovatelů.
Nová tělocvična nebo jazyková učebna se má budovat tam, kde dosud chybí a ne tam, kde je někdo schopný sestavit papírový elaborát pro grant či EU.
K článku samotnému.
Školení učitelů v oblasti ICT jsou jistě potřebná. Dnes se ale vyškolený učitel přetahuje o jeden počítač se třemi dalšími kolegy a učebna s dataprojektorem je stále na mnoha školách věcí z oblasti sci-fi.
Za této situace je většina školení spíše o plýtváním prostředky.
poste.restante: máte můj neskonalý obdiv, lépe bych to nenapsal. Už jsem si začínal myslet, že jsem snad jediný, kdo si tohle myslí.
Mluvíme o školním projektu nebo o projektech vylepšování...
Učitelstvo učí, projektuje projektantstvo. Pokud hovoříme o projektovém vylepšování, pak jediné, co lze po učitelstvu požadovat, je, že sdělí, co pro svoji práci potřebuje. Všechno ostatní zařídí ředitelstvo, zastupitelstvo, zřizovatelstvo, inspektorstvo, výzkumnictvo a ministerstvo. Protože to všechno má pro učitelstvo a jejich žactvo zabezpečovat servis. Je to totiž vesměs bývalé učitelstvo, kterému se už nechce učit, prostě. Tak ať slouží těm, bez nichž by jejich existence postrádala smysl.
Pokud se jedná o projekty školní, tedy učební, pak respektujme, že učitelstvo může mít různý pohled na školní život a tedy i různé metody práce. Jestliže děti dělají ve svém volném čase rúzné sporty, věnují se hudbě a dalším činnostem, kde po nich chtějí trenéři a vedoucí výkony a dřou je do úmoru, tak ať si dětičky aspoň v té škole odpočinou. Věřme optimisticky, že je uživí spíš výsledky těch odpoledních činností než výsledky školní docházky.
Nechť si každý/á zkompetentňuje žactvo, jak to cítí a umí. Jen ať mi, prosím, nikdo nenutí svoje způsoby s tím, že právě ten jeho je ten jediný správný na věčné časy a nikdy jinak.
To by se Vám líbilo, že? Na nic se neohlížet, zkompetentňovat si pěkně v klidu posvém, nenechat si do toho mluvit, kontrolní orgány zrušit...
Učitelstvo učí, projektuje projektantstvo. To je špatně. Mezi slovy učitel a projektent je dnes rovnítko. Taková je bohužel realita.
To by se Vám líbilo, že? Na nic se neohlížet, zkompetentňovat si pěkně v klidu posvém, nenechat si do toho mluvit, kontrolní orgány zrušit...
A komu by se to nelíbilo?
Jenže na to musí být člověk politikem, aby nemusel za své skutky nést odpovědnost. ;-)
Kromě toho na slovo "kompetence" začínám být hodně alergický.
Ale vážně:
Nemám nejmenší problém skoro s žádnou formou kontroly mé práce. Jsem dokonce natolik masochista, že si myslím, že oprávněná kritika je ku prospěchu i mně samotnému.
Jenže to je přesně to, co dnes nikdo nechce. Pro ČŠI a jiné není rozhodující co umím, jak učím, a hlavně co dokážu naučit.
Zato skvěle dokáží zkontrolovat, zda nemám v ŠVP nesprávná slovesa, či zda jsem začlenil "průřezová témata" do správné kapitoly.
O tom, jaký učitel jsem, dnes rozhoduje především to, kolik "projektů" a jinými bláboly pokrytého papíru jsem schopen vyprodukovat.
Nebylo slovo "učitel" původně od slovního základu "učit"?
Okomentovat