Miquel Àngel Prats i Fernández: Od analogového k digitálnímu: nové formy výuky a učení. Stručný přehled využívání ICT ve španělských školách

Vzdělávání a nové technologie jsou vždy kontroverzní. Po stručném úvodu o informačních technologiích ve školství se náš příspěvek zaměřuje především na otázku hledání cesty jak naši metodiku inovovat a jak naše vzdělávání transformovat tak, aby reflektovalo současný svět.


Nové informační a komunikační technologie (ICT), o kterých se zmíníme později, nabízejí cestu jak o tuto změnu usilovat. V tomto článku se zaměřujeme především na aspekty, které přechod od školy analogové k digitální přímo či nepřímo zasahují, ovlivňují, usnadňují či brzdí.

Vycházíme z předpokladu, že španělské školy často pracují s analogovým vzorem chápání vzdělávání. To znamená mimo jiné, že školy stále ještě upřednostňují a uplatňují strnulý učební program: při volbě výukových zdrojů (příliš mnoho učebnic) se opírají o zavedené formy hodnocení, využívají velmi málo globalizované znalosti a pracují v přesně definovaných učebních prostorách (třídách). Využívání ICT v dnešních španělských třídách je minimální. Můžeme uvést nesčetné příklady škol, které i nadále používají spíše (industriální) filozofii 19. století než (informační) přístup 21. století, avšak mnozí autoři – ne nadarmo - tvrdí, že ve Španělsku dnes máme školy z 19. století, učitele z 20. století a studenty z 21. století.

V první části tohoto článku předkládáme stručný přehled vztahů mezi společností a technologií a následně identifikujeme několik předběžných hypotéz, které nám umožní lépe porozumět současnému sociálně-vzdělávacímu kontextu s ohledem na ICT. V druhé části se pak zamýšlíme nad různými charakteristikami, které definují toto stádium přechodu, kdy analogová škola se stává digitální. Článek uzavíráme sérií návrhů jak učinit digitální školy realitou.