I když souhlasíme s tím, že vlivem nových technologií vzdělávací scénáře mění svou formu a vnitřní organizaci, je třeba si položit otázku, stojíme-li i před novou koncepcí vzdělávání. Tento článek je tudíž pokusem o analýzu, zda tyto bezpochyby nové sociální výzvy stimulují poptávku po nové formě vzdělávání a zda existující teorie jsou stále aplikovatelné na dnešní realitu vzdělávání. Proto sledujeme sociální změny, analyzujeme koncept e learningu 2.0 a zamýšlíme se nad tím, nakolik existující teoretické koncepce zachycují realitu vzdělávání. Zvláštní pozornost věnujeme analýze charakteru některých nových scénářů, jako je speciální druh internetového vzdělávání (tzv. ConnectLearning), který je založen na konektivismu a konstruktivismu, jakož i na metodách situovaného učení.
Došli jsem k závěru, že scénáře vzdělávání musejí být změněny, jelikož požadovaný teoretický základ existuje a vedla se o něm diskuse během posledních dvou desetiletí. Internetové vzdělávání nemá nic společného s novým paradigmatem či zásadně novým modelem učení, ale spíše je výrazem toho, jak konsolidovaný koncept (založený na inovativních myšlenkách a modulových principech existujících výukových teorií) může napomáhat uspokojení poptávky po „nových“ scénářích vzdělávání, které se vyznačují samoorganizací, orientací na vzdělávajícího se a zároveň jsou situační, emoční, sociální, jakož i komunikativní.
Autor
- Ulf-Daniel Ehlers, Director of the European Foundation for Quality in E-Learning, University of Duisburg-Essen
- Anne Steinert, Dipl.-Ökon., Fachhochschule für Oekonomie und Management FOM
0 komentářů:
Okomentovat