Bořivoj Brdička: Re: Mohou být kvalitní materiály pro výuku zadarmo?

K reakci pana Pátka na článek Učitelského spomocníka Má nabídka je toto: NIC, jež je založen na příspěvku v blogu profesora Wellera mohu uvést hlavně to, že mě velice potěšila. Znamená, že článek splnil svůj hlavní cíl, jímž bylo vyvolat polemiku.

Snahou Učitelského spomocníka je předkládat učitelům náměty k přemýšlení, a to se, přihlédnu-li ke sledovanosti (přes 20 tis. otevřených článků měsíčně) nepochybně daří. Až do této doby jsme ale měli pocit, že naše úsilí, i když je sledováno, přináší jen malý efekt. Skoro nikdo články neodkazuje, diskuze ve fórech, jsou-li jaké, se zabývají jinými problémy. Do určité míry je to pochopitelné, vzhledem k poměrné nadčasovosti předkládaných zpráv. Máme-li se však vyvíjet kupředu a neztrácet kontakt se světem, není něco takového dlouhodobě možné. Děkuji tedy panu Pátkovi za to, že vzal Spomocníka na vědomí a rozhodl se mu odporovat.

Předesílám, že nemám nic proti samotné existenci komerčních školských služeb, poskytujících třeba i placené výukové materiály. Výhrady, a to zásadní, mám proti představě pana Pátka, že nejvhodnější cestou, jak se „žák maximálně rychle dostane ze stavu kompetencí A do stavu kompetencí B = A plus něco“ je předložit mu hotový výukový materiál zakoupený u renomované specializované firmy. Pravdou je to, že nejvhodnější a nejefektivnější cestou, jak posunout žáka o úroveň výš, je vyvolat stav, v němž bude sám ochoten řešit vhodně volený problém. Jsou případy, kdy je možné k řešení použít specializovaný materiál, ale mnohem lepší a pro žáky užitečnější je pracovat v reálném prostředí podobném tomu, které jednou budou mít k dispozici v praxi. To je to prostředí, v němž si potřebné informace musí žák sám najít, v němž na výsledku práce musí s někým spolupracovat, v němž učitel hotové materiály nepředkládá přímo, ale navádí na cestu.

Učitelský spomocník se vysvětlování důvodů, proč se musíme vydat tímto směrem, věnuje dlouhodobě. Nebudu je na tomto místě opakovat. Je jisté, že vytyčená cesta je obtížná a mnohým se nebude líbit. Jasné je i to, že šířící se fenomén volně dostupných výukových zdrojů nutně bude trnem v oku komerčním nakladatelstvím, zvláště pak těm, které samy sebe vidí jako téměř monopolní distributory digitálních učebních materiálů v celé zemi a pokoušejí se dokonce i suplovat stát definováním vzdělávací koncepce „pro 21. století“.

To poslední by si stát a spolu s ním celá občanská společnost neměla dát líbit. Je na učitelích, jakou formu v té které výukové situaci zvolí a jaké postupy použijí. Cílem není vyléčit jednu chorobu jejím vyříznutím ani opravit jednu součástku její výměnou. Hlavním výukovým cílem je naučit žáky učit se, a to žádný chirurg ani automechanik nedokáže!

Naprosto dokonale má slova dokresluje vzkaz Dana Browna An Open Letter to Educators, bývalého studenta University of Nebraska, který je určen všem učitelům. Vládnete-li angličtinou, pusťte si ho!