Profesor americké Carnegie-Mellon University Robert Kelley ve své knize How To Be a Star at Work (Jak se stát v práci hvězdou), jež vyšla v roce 1998, popisuje jeden poměrně zajímavý a často citovaný výzkum. V delším časovém období zjišťoval u různých zaměstnanců, jakou část faktických znalostí potřebných k výkonu jejich povolání nosí sebou v hlavě. Trend nás asi nepřekvapí, skutečná čísla ale ano – ještě v roce 1986 to bylo kolem 75%, v roce 1997 už jen 15% až 20% a pro rok 2006 Kelley předpovídal pokles pod 10%.
Nejčtenější články
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
5 komentářů:
jakou část faktických znalostí potřebných k výkonu jejich povolání nosí sebou v hlavě ... předpovídal pokles pod 10%
Pane jo. Jak říkával jeden učitel ruštiny, to kukáju kak gavran.
A nedá se to, pane Brdičko, taky interpretovat třeba tak, že toho musí zaměstnanec oproti době před dvaceti lety nosit v hlavě třeba třikrát tolik, aby to bylo alespoň těch deset procent toho, co k výkonu svého povolání dnes fakticky potřebuje.
Ale jinak já to pořád říkám, že jsme sto let za opicemi. Kupříkladu naši žáci potřebují na upatlanou čtyřku neskutečných 30%. To v takové emerice by byl za hvězdu i ten trupeta Semerád ze třeťáku.
Nevím, jak ostatní kolegové, ale já, ač se za hvězdu v práci nepovažuji, nosím v hlavě 100% faktických znalostí potřebných k výkonu mého povolání učitele. Pamatuji si nejenom všechny své žáky příjmením, ale znám zpaměti i svůj rozvrh a jídelní lístek na celý týden. Víc toho ke své práci opravdu nepotřebuji.
Mým tajným snem však stále zůstává realizace neformálního vzdělávání, které by mně nikdo neorganizoval ani neplánoval a které by se odehrávalo především samovolně, bez nutnosti mé přítomnosti na pracovišti. Samozřejmě již v minulosti se mi částečně dařilo jít touto cestou, ale většinou jsem velice brzy narazil na nepochopení mých nadřízených.
Stále však nepřestávám pevně věřit, že dnešní rozvoj počítačových sítí je přesvědčí o skutečném významu neformálního vzdělávání a značně zvýší mou naději vykonávat svou práci nikoliv za katedrou, ale právě prostřednictvím neformálního spojování se se svými žáky, pomocí sociálních sítí.
A už jsme zase u toho, pane doktore. Opravdu by měla být úspěšnost školy posuzována pouze podle přípravy absolventa na povolání?
Pořád to na mě působí tak, že budoucnost je tedy v práci. Samozřejmě je to celkem snadno měřitelná veličina, ale celkem mě děsí, že by měla být klíčovou.
My, jako učitelé, samozřejmě budeme vždy za významný (možná dokonce hlavní) cíl naší činnosti mít výchovu. To je věc, o níž nesmí nikdo pochybovat. Zároveň však ji nemá smysl příliš propagovat v situaci, kdy je školsví na úplném konci zájmů veřejnosti.
K prosazení zájmmu vyššího je legitimní používat ty nástroje, které mají šanci na úspěch. Zkuste přesvědčit poslance, aby odhlasovali podstatné zvýšení rozpočtu na školství na základě potřeby ovlivňovat morální hodnoty žactva. Bohužel se na všechno dívají pouze z pohledu financí. Nezbývá tedy, než používat jejich zbraně.
Onehdá jsem na Kulatém stole v roli "vizionáře" předpovídal, že se jednou i u nás dočkáme, že se školství stane jedním z hlavních témat politického boje. Bude to tehdy, až se přímý dopad nedostatku těch "správných" kompetencí projeví ještě významnějším způsobem na zaměstnatelnosti absolventů. Zatím se chystají jen finanční pobídky zaměstnavatelů absolventy přijímajících (je to vlastně jakýsi příspěvek na dovzdělání), ale brzy si budeme muset přiznat, že je nutné se problémy zabývat trochu hlouběji.
Takto položeno to zní líp. Děkuju.
Takže se jen nenechat ukolíbat a hlavně myyslet na to, že kompetence nejsou pouze k využití v pracovním procesu. Tenhle trend se musí co nevidět změnit a bylo by škoda, kdyby škola zase chvíli stála jako opařená.
Okomentovat