Reakce na článek „Přijímací zkoušky přes SCIO aneb zkouška servilnosti a ochoty platit“
Čtěte na Britských listech.
Nejčtenější články
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
6 komentářů:
Cituji: "Test OSP, jak už nepřímo vyplynulo z předchozího, není výmyslem společnosti Scio..."
Znamená to konenčně přiznání společnosti Scio, že testy nevyvinula, ale jen "obšlehla"?
Kdo, který konkrétní autor, je jejich tvůrcem na půdě Scio? A netvrďte mi, že autorem je celý kolektiv Scio včetně mluvčího. Na politbyra nejsem zvyklá.
V zásadě lze říci, že za kvalitu psychologických (test obecných studijních předpokladů jsou typickým výkonovým testem rozumových schopností či inteligence), ale i pedagogických či didaktických testů nese odpovědnost vydavatel. Seriózní vydavatelé testů – s výjimkou společnosti SCIO – jsou zpravidla členy profesionálních sdružení (např. Asociace vydavatelů testů ATP / Association of Test Publishers či v Evropě E-ATP), která mají vlastní veřejně dostupné standardy pro vývoj a užití testů.
Obdobně i Americká psychologická asociace (a většina národních psychologických asociací) má standardy a etické kodexy týkající se správného používání testů. Vydavatelé testů mají rovněž přísná pravidla pro užití testů. Každý, kdo má podezření na nesprávné použití či zneužití testů, by měl upozornit příslušné profesní sdružení (v ČR např. Českomoravskou psychologickou společnost).
http://www.testpublishers.org/
http://eutestpublishers.wikispaces.com/
SCIO testy neopisuje - má svoji databázi autorů a garantů, kteří se na vytváření testů podílejí.
Obvykle bývá naprosto normální, a to nejen u nás, ale i v zahraničí, že se autoři jakýchkoli testů pod své dílo podepisují. Tím jim vznikají autorská práva na zpracované dílo. SCIO tuto zásadu nectí a chová se jako (jak řekl před nedávnem jeden kolega) jako "bolševický kapitalista". SCIO zavedlo praxi, že autoři vymýšlejí testové položky a jakýsi autorský tým potom ušmudlá konečnou verzi testu z databanky testových úloh.
Kdo srovnávací testy či testy OSP "garantuje", to je skutečně záhadou. Patrně se nikdo k nim nechce veřejně přihlásit, což je úsměvné. V druhé variantě jim to není vedením SCIO povoleno, což je tristní.
Problém není v opisování. S podobnými testovými úlohami je možné se setkat ve většině užívaných testů inteligence Amthauera, Wechslera, prof. Váňi, doc. Hrabala a hromady dalších.
Problém spočívá v tom, že výběr vhodných uchazečů o středoškolské či vysokoškolské studium je prováděn ve smyslu velmi úzce chápané inteligence, nikoli znalostí či vědomostí žáků.
Je to v podstatě ještě stupidnější strategie, než jakou volí MENSA International. Ta alespoň zájemcům dává papírek s názvem certifikát, který mohou doma vyvěsit a pyšnit se představou, že patří ke třem procentům nejchytřejších.
Strategie SCIO je pro žáky matoucí a zavádějící v tom, že na jejich předchozí studijní motivaci záleží v testech OSP daleko méně. Testy jsou schopné vybrat inteligentní a ambiciozní uchazeče o cokoli. Právě v tom a pouze v tom jsou testy OSP systémově "vadné".
Na omluvu společnosti SCIO je však současně nutné dodat, že v tom nejsou sami. Bohužel!
Poslední věc, ke které bych se rád vyjádřil, se týká připomínky, cituji: "problém spočívá v tom, že výběr vhodných uchazečů o středoškolské či vysokoškolské studium je prováděn ve smyslu velmi úzce chápané inteligence, nikoli znalostí či vědomostí žáků." Autor příspěvku neuvádí, proč je tento fakt problematický a jeho paušální tvrzení navíc není obecně platné. Fakt, že se vysoké školy přiklánějí k testování schopností a dovedností souvisejících s potenciálem k učení, což rozhodně není "velmi úzce chápaná inteligence", je jednak způsoben inspirací v zahraničí, kde se podobného nástroje užívá dlouhá desetiletí (viz http://professionals.collegeboard.com/testing/sat-reasoning), a jednak tím, že se velmi rychle mění struktura uchazečů i jejich kvantita. Pokud přicházeli uchazeči téměř výhradně z gymnázií, bylo pro vysoké školy daleko jednodušší pominout rozdíly mezi kvalitou jednotlivých škol. Jednak jejich zaměření bylo velmi podobné, jednak rozdíl v jejich kvalitě byl relativně malý. V okamžiku, kdy se na vysoké školy hlásí uchazeči, z nichž většina přichází ze středních odborných škol (viz http://www.uiv.cz/soubor/2775), tedy v okamžiku, kdy se rozevírají nůžky kvality předchozího vzdělání a odborného zaměření škol, z nichž uchazeči přicházejí, je řešení formou testu obecných studijních předpokladů zcela adekvátní. Je nutné si zároveň uvědomit, že řada vysokých škol toto kritérium zároveň doplňuje testy znalostními, případně dalšími relevantními kritérii, která obraz uchazeče rozšiřují a prohlubují. Nelze proto stavět kritéria do opozice, je nutné je posuzovat ve vzájemné koincidenci. Mimo to by bylo dobré, aby anonymní kritik vzal v potaz skutečnost, že podobný vývoj lze sledovat kupříkladu ve Velké Británii, kde prestižní univerzity přestávají spoléhat na výsledky A-level (tamní "státní maturity"), protože výsledky tohoto výstupního testování sekundárního stupně přestávají být použitelné pro přijímací řízení. University of Cambridge proto ve svém assessment centru vyvinulo test (Thinking Skills Assessment, TSA), který je používán pro stále více oborů zde i na University of Oxford (viz http://www.telegraph.co.uk/education/6561399/Oxford-and-Cambridge-introduce-new-entrance-tests.html).
Dotazy rád zodpovím na bkartous@scio.cz.
Dovolím si za společnost Scio reagovat na některé domněnky uvedené v komentářích. Anonymní čtenář/ka uvádí, že "seriózní vydavatelé testů – s výjimkou společnosti SCIO – jsou zpravidla členy profesionálních sdružení", což dokládá odkazem na webové stránky Association of Test Publishers. Členství v této organizaci ale nelze považovat za garanci "serióznosti". ATP je členská organizace, která monitoruje nové trendy ve vývoji a použití testu, vzdělává legislativní orgány a informuje o výhodách testů pro společnost, jejím hlavním smyslem je hájit zájmy členských organizací. ATP podporuje vývoj kvalitních testů, ale není to profesní organizace, která by na jejich kvalitu dohlížela nebo ji (zákonným způsobem) garantovala. Pokud bychom měli najít příměr je v podstatě obdobou české hospodářské komory, nikoliv komory lékařské či advokátní.
Neexistuje žádná zmínka o tom, že by v USA v současnosti fungovala oficiální profesní organizace (podobná kupříkladu lékařské či advokátní komoře v ČR). V USA se ozvaly hlasy po jejím zřízení poté, co se na základě zákona známého pod názvem No Child Left Behind (z dílny administrativy G. W. Bushe) masivně zvýšil podíl testování ve vzdělávání (nikoli ale pro potřeby přijímacího řízení, nýbrž pro sledování efektivity vzdělávání na školách).
V současné době tedy nelze tvrdit, že by členství v odkazované organizaci (nebo jí podobné) korelovalo se seriózností, případně bylo dokonce její podmínkou.
Společnost Scio určitě nebude nijak bránit tomu, aby taková profesní organizace v ČR vznikla. Těžko si lze ostatně představit, že by společnost Scio nebyla v takové organizaci, jako jednoznačně největší provider vzdělávacích testů v ČR, zapojena.
V dalším příspěvku anonymní čtenář/ka uvádí, že "bývá naprosto normální, (...) že se autoři jakýchkoli testů pod své dílo podepisují." Z toho čtenář/ka dovozuje, že "tím jim vznikají autorská práva na zpracované dílo," což údajně Scio nectí, a dále že "SCIO zavedlo praxi, že autoři vymýšlejí testové položky a jakýsi autorský tým potom ušmudlá konečnou verzi testu z databanky testových úloh."
Autor tohoto tvrzení je pravděpodobně neznalý způsobu tvorby testů relativního výkonu určených pro potřeby přijímacího řízení, neb se domnívá, že "správně" vytvoří celý test osoba, která tvoří úlohy v něm použité. To je běžné u testů na středních a někdy i vysokých školách, nicméně podle standardů tvorby testů by bylo prakticky nemožné, aby testy připravovala jedna osoba. Standardní postup při tvorbě testů (vztahuje se k testu Graduate Record Examinations) je popsán například zde: http://www.eric.ed.gov/ERICDocs/data/ericdocs2sql/content_storage_01/0000019b/80/3f/12/2c.pdf (kapitola Test Development Procedures). Společnost Scio zveřejňuje už několik let popis toho, jak testy připravuje (a jak by také měly být standardně připravovány) zde: http://scio.cz/tvorba_testu/teorie_testu/postup.asp. Jak je z popisu patrné, při podílu kvalifikací a při logické nutnosti několikanásobného pretestování a oponentury, což jsou principy jednoznačně podporující kvalitní zpracování testu, je nutné zapojit do vývoje testů relativně širokou skupinu těch, kdo se na jeho přípravě podílejí. Je dále poněkud nelogické, pokud anonymní čtenář/ka zpochybňuje garanci testů, které jsou vždy označeny zcela jednoznačně jako autorské dílo společnosti Scio. Společnost Scio za své testy ručí, aniž by musela připisovat jejich autorství konkrétní osobě, což vzhledem k postupu při jejich vývoji není možné.
Pokračování dále.
Okomentovat