Česká škola: Jana Hrubá: Vztahy a výuka ve školách

V minulém článku Jak by měla vypadat ideální škola a učitel, který vycházel z výzkumu STEM/MARK Postoje rodičů a žáků ke vzdělávání (2009), jsme došli k závěru, že žákům velice záleží na dobrých vztazích uvnitř školy i na tom, jak vypadá výuka. Dnes se u tohoto tématu zastavíme podrobněji. Příště se na problém podíváme z pohledu učitelů.

Jaké jsou ve školách vztahy?

Ačkoli si 60 % mladších žáků (ZŠ a víceletých G) myslí, že se učitelé o jejich názory zajímají, jen každý pátý věří, že může ovlivnit to, jak bude škola vypadat, a odstranit to, co se mu nelíbí. Na středních školách jsou tyto ukazatele ještě horší, zvláště na odborných školách a učilištích. Výzkum z těchto výsledků vyvozuje, že opravdu partnerský vztah se ve školách dosud neprosadil.

Mínění o vztazích mezi žáky navzájem je u rodičů většinou příznivé, u žáků ještě příznivější (46 % určitě ano, 49 % spíše ano). Liší se však podle typu školy. Nejlépe hodnotí své vztahy se spolužáky žáci základních škol a gymnázií. Pozornost si ale zaslouží i to, že 10 % žáků ZŠ a 9 % žáků SOŠ a SOU a také 9 % rodičů si nemyslí, že tyto vztahy jsou dobré. Znamená to, že v každé třídě cca 2 - 3 žáci se spolužáky nevychází.
Vztah učitelů k žákům vidí čtvrtina rodičů i žáků jako dobrý a přibližně 60 % jako spíše dobrý. Varující ale je 18 % mladších žáků a žáků SOŠ a SOU, kteří uvedli, že jejich vztahy s učiteli spíše nebo určitě dobré nejsou, mezi žáky gymnázií je to 9 %. Rodiče uvedli negativní odpověď o svých dětech ve 14 %. Tato čísla jistě stojí za zamyšlení, protože výsledky učení velmi závisí na tom, v jakém ovzduší učení probíhá.

Mnohem kritičtější jsou rodiče i žáci v tom, zda se na jejich škole daří udržet kázeň na dostatečné úrovni. 29 % rodičů si myslí, že určitě ne, 44 % spíše ne. Žáci jsou v průměru shovívavější: 8 % uvedlo odpověď určitě ne, 29 % spíše ne. Negativněji hodnotí kázeň opět žáci SOŠ a SOU – 14 % určitě ne, 45 % spíše ne.

Jaká je výuka?

Co žáky baví? Žáci nejlépe hodnotí tři zábavné prvky: poutavý výklad v některých předmětech, výuku na počítačích a přestávky spojené se zábavou se spolužáky. Zamlouvají se jim také hodiny tělesné výchovy, hodiny s oblíbeným učitelem, diskuze a besedy či exkurze, praktická cvičení nebo projektová výuka. Prvky vyučování, které souvisejí s vlastní aktivitou (kreativní a samostatná práce nebo prezentace), byly uváděny znatelně méně často. Je otázkou, zda je to z pohodlnosti, a nebo z nedostatku zkušenosti s těmito formami učení.

Co žákům vadí? Výrazně nejvíc žákům vadí nezáživná a nezajímavá výuka, se značným odstupem pak chování některých spolužáků k jiným a nespravedlivost učitelů, jejich známkování. Chování spolužáků zřejmě představuje značný problém, protože se objevuje i v dalších položkách, jako je neukázněnost a vyrušování nebo chování k učitelům. Biflování a dril, povýšené chování některých učitelů, nedodržování dohod, ponižování žáků, hodně povinností a úkolů, příkazy a zákazy, tuhý režim – i to jsou relativně časté nářky žáků. Pořadí těchto prvků se samozřejmě liší nejen podle typu školy, ale také podle prospěchu žáků. I to výzkumníci zachytili.

Co s tím?

Naprostá většina žáků nepochybuje o tom, že by je škola mohla bavit podstatně více, než je tomu dnes. A co by k tomu přispělo? Žáci by si přáli především rozmanitější výuku, více volitelných předmětů, exkurzí a besed. Stejně tak si přejí mít učitele, kteří dokáží zaujmout. Hodně jich však poukazuje i na potřebu větší volnosti a diskuze. Relativně časté jsou návrhy směřující k rozsahu učiva a úkolů i k obsahu vzdělávání, k technickému vybavení školy, poněkud méně často se žáci vyjadřují ke stylu práce (dvojice, skupiny), ke vztahům mezi učiteli a žáky nebo žáky navzájem nebo k přísnosti a autoritě učitelů.

Rozdílné představy o zatraktivnění školy mají žáci s různým prospěchem. Zatímco jedničkáři a dvojkaři častěji volají po zajímavějších učitelích, rozmanitější výuce nebo týmové práci, u žáků se slabším prospěchem se lze častěji setkat s tím, že by se měly vyučovat jiné věci, ale hlavně s tím, že by mělo být méně učení a úkolů.

Jak spolupracují rodiče?

Jen málo rodičů přiznalo, že školu, do které chodí jejich dítě, téměř neznají. 85 % uvádí, že pravidelně chodí na třídní schůzky, 65 % již s učitelem jednalo i mimo ně a má pocit, že učitelé stojí o jejich názor. 39 % rodičů uvedlo, že se zúčastnilo nějaké školní akce, vyučovacích hodin však zřídka.

Škola je také nejčastějším námětem komunikace v rodině - většina rodičů tvrdí, že denně nebo několikrát týdně. Rozhovory se nejčastěji týkají prospěchu a známek, ale i běžných každodenních zážitků a vztahů dítěte se spolužáky. Asi polovina rodičů dětem pomáhá s úkoly a učením. Dva ze tří rodičů uvedli, že s dítětem rozmlouvají o probrané látce a výkladu učiva a téměř polovina se věnuje i rozšíření či doplnění poznatků ze školních předmětů.

Škola se samozřejmě stává i předmětem neshod mezi rodiči a dětmi. Zhruba třetina žáků povinného vzdělávání, čtvrtina žáků odborných škol a šestina žáků vyššího stupně gymnázií uvádí neshody alespoň jednou týdně.

Celý výzkum STEM/MARK Postoje rodičů a žáků ke vzdělávání najdete na: http://www.msmt.cz/uploads/VKav_200/Analyza_191109/zz_MSMT_sociologicky_vyzkum_09_vzdelavani_f.doc.

Související články:
http://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/7525/jak-rodice-vidi-dnesni-skolu.html/
http://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/7707/jak-by-mela-vypadat-idealni-skola-a-ucitel.html/

HRUBÁ, Jana. Metodický portál, Články: „Vztahy a výuka ve školách“ [online].08. 02. 2010. [cit.10. 02. 2010. ]. ISSN 1802-4785.Dostupný z WWW: <http://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/7885/VZTAHY-A-VYUKA-VE-SKOLACH.html>.

Licence