Jana Hrubá: Názor učitelů na povolání, výuku a vztahy

Výzkum Factum Invenio se na objednávku MŠMT v roce 2009 zaměřil na názory učitelů a studentů učitelství. Podívejme se nyní, jak vnímají školu učitelé ve srovnání s názory žáků a rodičů, jak jsme je sledovali na základě výzkumu STEM/MARK (2009) v článku „Vztahy a výuka ve školách”.


Ve výzkumu Factum Invenio odpovídalo na tisíc učitelů základních a středních škol vybraných kvótním způsobem ze všech krajů republiky. K danému tématu můžeme vztáhnout celou řadu jejich odpovědí.

Základní postoj
Většina respondentů se pro učitelské povolání rozhodla relativně brzo, někdy už v dětském věku. Důvodem pro rozhodnutí byl u 80 % z nich zájem o práci s dětmi, dále potřeba svobody a tvořivosti, možnost žít mezi mladými lidmi a zůstat duševně mladý, často také radost, že žáky něco naučí a mohou jim pomoci. 73 % pedagogů uvedlo, že jsou ve svém povolání spokojeni.

38 % by si ale po zkušenostech vybralo jiné povolání. Nejvýznamnějším důvodem k úvahám o ukončení profese učitele je psychická a fyzická náročnost povolání (73 %). Dalším důležitým důvodem jsou žáci, kteří nemají zájem o výuku a nerespektují učitele (68 %). Významné je i špatné finanční ohodnocení a malý rozdíl v ohodnocení špatné a dobré práce, dále nízká společenská prestiž a nechuť jednat s rodiči, kteří nerespektují učitele. To všechno jsou podle mínění současných kantorů také důvody, proč mladí lidé nechtějí učit. Nízká prestiž povolání je podle nich způsobena i tím, že učí i lidé bez kvalifikačních a osobnostních předpokladů.

Jaká je příprava na povolání?
Podle respondentů je na fakultách teoretická příprava kvalitní, ale studuje tam vysoké procento lidí, kteří vůbec učit nechtějí. Fakulty nenaučí absolventy předcházet problémům (podle 73 %) a zvládat neukázněné žáky (70 %). Nenaučí je odhadnout rozsah a náročnost látky, která je vhodná pro různé skupiny žáků, ani jak látku efektivně podat (50 %). Významným nedostatkem přípravy je nedostatečná a nekvalitní praxe ve školách. Zajímavé je, že fakulty připravující učitele hodnotí lépe studenti než jejich absolventi.

Čerství absolventi mají podle respondentů největší nedostatky při zvládání kázeňských problémů (71 %), v jednání a v práci s rodiči a při práci ve třídě s žáky s různými vzdělávacími potřebami. Podle 73 % rodičů (viz minulý článek) není kázeň ve školách jejich dětí na dostatečné úrovni. Zřejmě to tedy nebude jen vlivem čerstvých absolventů, kteří se ve školách objevují spíše sporadicky.

Podmínky a vztahy
Budovu školy a její základní vybavení (interiéry, topení, WC) hodnotí většina respondentů pozitivně (83 %), rovněž i vybavenost výpočetní technikou (78 %). Na druhé straně 30 % učitelů si stěžuje na špatné vybavení pomůckami (70 % je ale spokojeno) a na prostory a vybavení pro pohyb a sport. Přibližně na polovinu je rozdělen názor učitelů na vybavenost škol prostory pro odpočinek žáků a pro studium žáků mimo vyučování.
Učitelé se vyjadřovali pouze ke vztahům v pedagogickém kolektivu. 46 % je považuje za kolegiální a korektní, 35 % za přátelské, 16 % za čistě formální a neosobní a 3 % za nekolegiální a nekorektní. Je otázka, jak se v této poslední pětině škol žije dětem a studentům.

Výuka a její individualizace
K výuce se respondenti vyjadřovali v souvislosti s kurikulární reformou. Učitelé hodnotí, že v souvislosti se zavedením RVP v praxi se daří uplatňovat větší svobodu při přípravě a realizaci výuky, že se daří rozvíjení nejen vědomostí, ale i dovedností. 54 % z nich si myslí, že se jim daří modernizace obsahu vzdělávání v souladu s potřebami moderní společnosti. Individuální přístup k žákům se daří podle 54 % učitelů (v praktických školách 71 %, na 1. stupni ZŠ 67 %), nedaří se podle 41 % (v maturitních oborech SŠ podle 51 %, podle učitelů gymnázií v 46 %). Zlepšování klimatu školy se daří podle 48 % respondentů, podle 43 % nikoli. 63 % učitelů se domnívá, že zavádění reformy probíhá ve většině škol jen formálně, že se vytvoří dokumenty, ale učí se pořád stejně. Zdá se, že to koresponduje s voláním žáků po zajímavější a rozmanitější výuce.

Co se nedaří, je partnerský vztah mezi všemi účastníky školního života a zintenzivnit výchovné působení školy (56 %). Dopad toho pociťují zřetelně podle výzkumu STEM/MARK i žáci a studenti.

Naprostá většina (83 %) učitelů souhlasí, že je potřeba přístup k žákům individualizovat, zohledňovat odlišné schopnosti, styl a tempo učení. Tři čtvrtiny si myslí, že je vhodnější hodnotit žáky podle pokroku, který ve výuce dosáhli, a ne na základě jejich vzájemného srovnávání. Ovšem 54 % konstatuje, že za současných podmínek není individuální přístup realizovatelný.

Velká většina (68 %) respondentů je pro vytváření tříd pro nadané žáky a zároveň speciálních tříd pro méně nadané.

Kam patříte vy?
Na základě svých odpovědí ve výzkumu byli učitelé rozděleni do šesti skupin:

Smíření (8 %): Středního věku se spíše nižším vzděláním, povolání učitele vnímají spíše jako zdroj příjmů, se současným systémem finančního hodnocení souhlasí, odměny podle kvality a množství práce nepodporují, necítí se být diskriminováni díky nižšímu platu, většinu změn se jim převádět do praxe spíše nedaří, nemají pocit, že by jim nová reforma přidělávala administrativní nebo nějakou jinou činnost, ani si nemyslí, že by byla nedostatečně osvětlena, další vzdělávání nepovažují za příliš důležité, z dalších změn podporují zejména individuální přístup k žákům a podporují nárůst výběrových tříd.

Vnímaví k žákům (16 %): S povoláním učitele spokojení, daří se jim realizovat individuální přístup k žákům a cítí větší svobodu učitele při přípravě výuky, nemají pocit, že by pro ně nebo pro žáky byla reforma nějak výrazně prospěšná, mají dojem, že se jen opisují programy od jiných škol, přesto se domnívají, že změny je možné realizovat, možnosti učitelů dále se vzdělávat považují za dobré, podporují individuální přístup k žákům, zejména podporu těch lepších formou výběrových tříd a domnívají se, že žáci by měli být hodnoceni na základě dosaženého pokroku.

Zatvrzelí (21 %): Nejčastěji ve věku 45–59, s povoláním učitele nespokojeni, systém finančního hodnocení učitelů považují za zastaralý, nízké finanční ohodnocení podle nich snižuje prestiž a autoritu u žáků, reforma jim nepřinesla žádné změny, změny zaváděné reformou se jim do praxe převádět nedaří, souhlasí se všemi kritickými výroky cílenými na novou reformu školství, nepodporují hodnocení žáků na základě jejich pokroku a nejsou ani zastánci individuálního přístupu k žákům (nemyslí si, že by byl realizovatelný), jediné, co podporují, je nárůst počtu specializovaných tříd.

„Spravedliví” – všem měřit stejně (13 %): Mladí, zavedení reforem jim přineslo průměrné (očekávané) změny, vnímají zlepšující se spolupráci mezi učiteli, naproti tomu mají problémy s propojením mezi školou a mimoškolním životem dětí, myslí si, že reforma nebyla dostatečně osvětlena, přesto jí osobně dobře rozumí, nicméně většina věcí, které reforma propaguje, už se na jejich škole děje. Nepodporují ani individuální přístup k žákům ani hodnocení založené na dosaženém pokroku, jsou jak proti výběrovým, tak proti speciálním třídám.

Nadšenci (21 %): S povoláním učitele spokojení, je to pro ně životní mise, finanční hodnocení by mělo být určováno kvalitou a množstvím odvedené práce, s nižším finančním ohodnocením nemají problém ve smyslu, že by snižovalo jejich prestiž či autoritu, ale mají pocit, že plně neodpovídá jejich vynaloženému úsilí, změny podložené reformou vnímají ze všech skupin nejvíce, změny, které byly výzkumem dotazovány, se jim daří realizovat, považují za důležité se neustále dále vzdělávat a domnívají se, že podmínky k tomu mají vcelku dobré, podporují individuální přístup k žákům a podporu lepších studentů formou výběrových tříd, také jsou pro to založit hodnocení studentů na základě jejich pokroku, nikoli na vzájemném srovnávání.

V praxi pasivní (21 %): Věkově rozmanití, princip finančního hodnocení učitelů považují za zastaralý, finanční hodnocení by mělo být určováno kvalitou a množstvím odvedené práce, v zavádění konkrétních cílů reforem nejsou příliš úspěšní, zejména u výchovného působení na žáky a u spolupráce s rodiči mají pocit, že se jim spíše nedaří, jejich názor na reformu je takový, že se jedná spíše o formální postup, při kterém školy od sebe opisují programy a vlastní realizace změn prakticky není možná, podporují jak individuální přístup k žákům, tak  jejich hodnocení na základě dosaženého pokroku, nikoli na základě vzájemného srovnání.
Zajímavé jsou také indexy, které výzkumníci navrhli, aby mohli posoudit vztah učitelů k probíhající reformě: index ochoty ke změně, index hodnocení reforem a index zavádění reforem do praxe.

Z hodnoty indexu ochoty ke změně lze soudit, že učitelé jsou relativně ochotni realizovat různé změny, i když se nedá očekávat, že budou ze všech nadšeni. Překvapující je, že změnám výrazně nakloněni jsou hned po nadšencích i učitelé označení jako „v praxi pasivní”. Možná jen teoreticky.

Celý text výzkumu Factum Invenio „Analýza předpokladů a vzdělávacích potřeb pedagogických pracovníků pro zkvalitňování jejich práce” (2009) najdete zde:

http://www.msmt.cz/uploads/VKav_200/Analyza_191109/ZZ_ucitele_final.pdf

Související články:
http://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/7525/jak-rodice-vidi-dnesni-skolu.html/
http://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/7707/jak-by-mela-vypadat-idealni-skola-a-ucitel.html/
http://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/7885/VZTAHY-A-VYUKA-VE-SKOLACH.html/




HRUBÁ, Jana. Metodický portál, Články: „Názor učitelů na povolání, výuku a vztahy“ [online].24. 02. 2010. [cit.24. 02. 2010.  ]. ISSN 1802-4785.Dostupný z WWW: <http://clanky.rvp.cz/clanek/c/z/8057/nazor-ucitelu-na-povolani-vyuku-a-vztahy.html>.

Licence

Článek je publikován pod licencí Creative Commons.