Dan Franc: Web nové generace

Internet se nevyvíjí jen v technologickém smyslu, dochází také k posunu psychologickému a sociologickému. Lidé, kteří začínají v tuto chvíli internet využívat ke svému každodennímu životu, fungují, chovají se a myslí jinak, dávají možná vyšší důraz na jiné hodnoty, jinak se učí a přemýšlí, trošku jinak komunikují. A to je skupina lidí, se kterou pracují učitelé – to jsou dnešní žáci.


Všichni jsme online. S internetem žijeme, 95 % lidí pod 24 let je online. Není to kvůli tomu, že nám počítač přináší nové výpočetní nástroje nebo metody, ale je to čím dál více pro to, že nám přináší nástroje, díky nimž můžeme fungovat ve světě virtuálním obdobně jako ve světě reálném. To je online svět života Facebooku a dalších internetových aplikací. Všimli jste si, že si mnozí, zejména mladí lidé, nenapíší už nějakou poznámku na papír, ale rovnou do mobilu?

Současný internet nabízí také nové formy příjmů informací – můžeme si snadno vybrat, jaké informace chceme přijímat. Už to není tak, že chodíme na vybrané internetové stránky, kde se musíme „proklikat” k tomu, co nás zajímá. Teď už z webových stránek můžeme přijímat jen určitý obsah, např. pomocí technologie RSS, aniž bychom museli tu stránku navštěvovat.

Můžeme, a to je velmi důležité, informace sdílet. Možnost výběru informací, to vlastně není novinka. Už dříve jste si mohli vybrat své noviny, a ty pak dostávat až domů do schránky. Ale sdílení umožňuje něco navíc – můžete veřejně pod každou informaci napsat, co si o ní myslíte, a zjistit, co si o ní myslí druzí.

I knihy se čím dál více přesouvají z papíru na internet a například společnost Amazon vyrábí zhruba ve velikosti menšího notebooku čtečku tzv. e-knih. Tyto čtečky zatím jen simulují skutečné knihy – uživatel si do paměti čtečky nahraje knihy a pak si zvolí, kterou právě bude číst. Zajímavé je, jak se lze i zde posunout z příjmu informací (což je to samotné čtení) ke sdílení informací: čtečky dostanou v budoucnu několik dalších funkcí – např. prostřednictvím propojení s internetem budete vědět, kolik lidí právě čte stejnou knihu jako vy. Zpřístupní vám komentáře a poznámky, které si k té knize připojili jiní čtenáři, pokud si někdo z vašich přátel podtrhne nějaký odstavec, budete si to moci ve své knize zobrazit. A ač mě čtení knih v elektronické podobě neláká, tyto možnosti už mi zajímavé přijdou.

A třetí oblastí, která láká k internetu, je komunikování. Podíváme se na způsoby, jak se lidi propojují a komunikují spolu online a jak spolupracují. A to nejen ve smyslu sdílení e-mailů a kalendářů, ale vlastně i společné tvorby dokumentů, tabulek, společné práce nad celými koncepty.

Kde se internet vzal?

Víte, jak starý je internet? První zárodek internetu – ARPANET – vznikl v USA. Ten vznikl původně jako armádní projekt v roce 1969.

ARPANET, první mapa internetu, vznikl propojením počítačů na čtyřech amerických univerzitách. Jedním z důvodů jeho vzniku bylo zabránit zničení centrálních počítačů v případě nukleární války – vytvořit počítačový systém, jehož centrum by se nedalo zničit. Tím vznikla tzv. distribuovaná architektura. Díky ní síť počítačů fungovala i v případě vyřazení dvou jeho součástí z provozu.

V Česku si pamětníci možná vzpomenou na termín EARN. Jde o síť, k níž se ČR připojila na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Tato síť umožňovala přenos elektronické pošty a souborů. Rychlost připojení celé republiky k internetu byla tehdy ovšem pomalejší, než když si dnes jako jednotlivec stahujete jízdní řády z mobilu.

Web a web 2.0

Vývoj internetu se neustále zrychluje – před několika málo lety jsme měli první stránky na webu, teď se už mluví o webu druhé generace a již se spekuluje o jeho třetí generaci.

Web první generace, to je vlastně něco jako frontální výuka. Je to jednosměrný tok informací od jedince ke skupině. To jsou aplikace typu e-shopy, internetové noviny, klasické zpravodajství, katalogy, zkrátka statické prezentace. I Metodický portál byl ještě donedávna založen na tomto principu.

Web druhé generace dává hlas lidem, kteří přicházejí na webové stránky. Z původních návštěvníků se stávají tvůrci. Už tu není redaktor, který určuje obsah stránek, a návštěvníci, kteří jej přijímají. Kdokoli chce, může spolutvořit obsah mnoha webových stránek, přidávat komentáře, zakládat si profily.

S příchodem webu nové generace se komunitní technologie stávají všeobecnou součástí našich nástrojů, a díky tomu se vytvářejí komunity kolem nejrůznějších, někdy až obskurních témat. Např. ve Francii jako určitá reakce vůči protianorektickým zákonům je velká komunita anorektiček, které se podporují v tom, jakým způsobem zůstat nadále anorektičkami. Mají fóra, blogy atd.

Pár termínů, se kterými se budete potkávat v kontextu webu nové nebo druhé generace:

• Web 2.0 je nadužívaný termín, v odborných médiích je propírán, zda má vůbec význam a hodnotu, protože se v něm skryje v podstatě vše, co nějakým způsobem znamená sdílení mezi lidmi v online prostředí.
• Sociální média jsou vlastně technologie, které umožní navazovat, naplňovat vztahy a komunikovat v nich.
• Cloud computing vlastně znamená, že služby, které byly vázány dříve na konkrétní osobní počítač vybavený potřebným softwarem, jsou nyní snadno dostupné na internetu. Příkladem může být práce s texty – dříve jste potřebovali počítač s textovým editorem a dostatečným výkonem a pamětí. Pokud jste se chtěli k textu později vrátit, museli jste na tom samém počítači, nebo jste si museli text nahrát na nějaké paměťové médium. Teď se vám nabízí možnost připojit se k internetu, najít si web, který nabízí obdobnou službu, a své texty můžete mít nahrány na internetu, spravovat je můžete z kteréhokoli připojeného počítače a plnohodnotně i z mobilu. Příkladem může být Microsoft Office na straně jedné a Google Apps na straně druhé.

Několik statistických údajů:

• 76 % návštěvníků internetu také komentuje články. Třináct milionů článků na Wikipedii, největší internetové encyklopedii vytvářené téměř výhradně pouze návštěvníky – uživateli.
• Lidé sdílejí fotografie, tři a půl miliardy snímků na Flickru – jednom z nejpoužívanějších serverů pro správu fotografií.
• Sto dvacet milionů lidí využívá videoserver YouTube.

Nástroje webu nové generace

Nástrojů, které web nové generace nabízí, je celá řada. Některé jsme již zmínili – nástroje na sdílení videí, fotografií, mikroblogovou technologii Twitter. Nemůžeme probrat všechny, ale zastavme se ještě u některých a pro přehlednost si je rozdělíme do tří skupin:

Komunikace a sdílení

Blogy, jedna z nejrozšířenějších technologií, umožňují to, že autorem se na webu může stát kdokoli. Už není potřeba pronikat do programovacích jazyků a být technicky vzdělán v oblasti ICT. Vytvářet texty na webu je díky blogům tak snadné, jako psát v jednoduchém textovém editoru – nejsou třeba žádné zvláštní dovednosti. Navíc blogy obsahují onen element sociálního sdílení – návštěvník blogu může vaše texty komentovat i hodnotit, může si svůj oblíbený blog stahovat pomocí rss čtečky, může se stát fanouškem apod.
Mikroblogování je v podstatě zúžení celého obsahu blogu do nějakého mikroformátu. Takže existují i blogové platformy, např. již zmiňovaný „Twitter”, které vám umožní napsat zprávu pouze o délce maximálně 140 znaků. Můžete tu sdílet i multimédia, a tak dělat i přímé přenosy – např. můžete svou hodinu „vysílat živě” na internetu.

Sociální novinky

Sociální novinky jsou založeny na hlasování o zajímavých článcích, blozích, stránkách. Příkladem je třeba Digg.com, který tato hlasování uživatelů zpracovává, umožňuje vám, jako autorům, na svou stránku umístit aktuální informaci, jak si vedete, a na portálu Digg se ukazují ty nejlépe hodnocené stránky a weby.

Nové formy spolupráce

Internet nyní nabízí řadu služeb – již jsem se o nich zmínil v souvislosti s termínem Cloud computing. Jde o technologii, která lidem umožňují lepší spolupráci na dokumentech – například materiál procházející připomínkovým řízením může být umístěn někde na internetu a připomínky mohou všichni vkládat do tohoto jediného dokumentu.

Internet umožňuje vznik různých sociálních sítí a komunit. Sociální sítě jsou platformou, kde se můžete propojovat se svými přáteli, známými, můžete společně sdílet obecně, příklady jsou Facebook a Linkedin. A komunity jsou podskupinou sociálních sítí, jejich znakem je, že jsou orientované kolem nějakého tématu – kočky, RVP, to jsou online komunity.
Co je to „crowdsourcing”? Google dělal v ČR prostřednictvím své User Group několik experimentů – jedním z nich bylo modelování města Mělník pomocí google nástrojů. Do tohoto experimentu byla zapojena řada dobrovolníků, tvořících novou podobu Mělníka v 3D mapách. Druhým příkladem může být experiment na YouTube se sestavením virtuálního symfonického orchestru, kdy každý hudebník hraje z jiného místa na světě. Podobně firma Starbucks velmi naslouchá názoru svých zákazníků a nechá se jimi inspirovat při zavádění inovací.

A co ten Facebook?

Facebook je fenomén, který hýbe ČR. Je to u nás nejspíše poprvé, kdy se takováto aplikace – zástupce sociální sítě – stala masově využívaným nástrojem.

Statisticky: únor 2009 – 250 000 Čechů, leden 2010 – 2 000 000 Čechů.

Průměrný uživatel Facebooku má 120 přátel, ovšem komunikuje intenzivně tak se 4–6 lidmi.

Na českém Facebooku je zhruba 800 000 lidí ve věku 15–24 let. Celkem je v ČR něco přes 1 000 000 lidí ve věku 15–24 let. Takže 80 % našich žáků a studentů je na Facebooku.

Zajímavé je se také podívat, jak je na tom Facebook ve srovnání s ostatními sociálnímí sítěmi. Další české sociální sítě Lidé.cz, Líbím se ti, Spolužáci, všechny jdou dost pravděpodobně kvůli Facebooku s návštěvností dolů. A tento klesající trend u ostatních sítí a stoupající u Facebooku bude stále patrnější.
A nejde o situaci zdaleka jen u nás – v únoru překonal v Americe Facebook v návštěvnosti MySpace – velmi zavedený a populární sociální server.

Facebook je ovšem hlavně neformální sociální komunita, umožňuje uživateli vidět, co se děje v životě jeho přátel, těch, kteří se propojili s jeho profilem na Facebooku. A stejně tak opačně. Můžeme sdílet informace, zájmy, trápení...

A co s tím?

Co z toho vlastně vyplývá? Přichází nová síťová generace. Jsou to lidé, kteří používáním těchto nástrojů jednak posouvají svoje myšlení, hodnoty i preference. Nástroje jsou proto stavěné právě pro ně a tyto drobné změny akcentují. Jsou to lidé, se kterými se učitelé potkávají ve svých třídách. A není to omezeno jen na svět teenagerů – i mladší děti jsou ve světě internetu často zběhlejší než jejich rodiče.

Za prvé, tito lidé jsou aktivní – pokud na Twitter nebo na FB nenapíšou za 14 dní nic, pak jako by nebyli. A co je pro teenagera důležitější, než aby byl vidět, aby existoval, aby měl svou sociální síť? A spolupráce v síti je pro něj často více než spolupráce v týmu.

Za druhé, na internetu jsou ochotni sdílet mnoho. Často zjistíte, že co vaše děti odmítají říci doma vám, snadno řeknou na Facebooku, Twitteru či blogu. A pro nás jsou tyto nástroje pak cestou do jejich uzavřeného otevřeného světa.

Sociální sítě vznikají od pradávna. Facebook umožnil jejich vizualizaci a dokonalé propojení v reálném čase. Jaké to přinese důsledky, si zatím neumíme představit. Ale dopad bude veliký a můžeme očekávat revoluci ve vzdělávání. Tato nová síťová generace má mnoho možností. Vaše děti i vaši žáci vědí, že vás nemusí poslouchat, mohou se v síti napojit na někoho zajímavějšího. Mohou udělat vlastní volbu. Práce se do značné míry začíná pojit se zábavou a oni to tak vnímají.

Určitý egocentrismus je v síťových strukturách nutný, lidé si v nich budují svůj svět kolem sebe. Žáci budou o něco egocentričtější. Budují si svoji osobní značku. Zároveň jsou ale sdílnější a je pro ně přirozenější vidět sebe sama jako součást širších struktur a skupin – sítí.

Nová generace nebude tak snadno tolerovat hierarchie. Ve světě sítí je všechno ploché. Není důvod, aby učitel připojený na Facebooku byl v tomto médiu nějak vyvýšen. Nová generace je rezistentní vůči autoritám. Zkuste s tím pracovat. Důležitá věc je, že lidé „síťové generace” očekávají, že se mohou vyjádřit úplně k čemukoli. Cokoli, co kdo napíše, okomentují, pokusí se přinést třeba ještě zajímavější, kontroverznější, zábavnější názor, než už zazněl. Dá se to využít ve vzdělávání, ale může se to snadno obrátit proti vám.
Vy, učitelé, jim můžete pomoci s jejich otázkami. Oni vědí, že mají mnoho možností, že mnoho mohou. Ale někdy nevědí, co si vybrat. Tu volbu musí udělat každý sám, ale vy můžete pomoci zorientovat se.
Metodický portál nabízí prostředí, kde si můžete vzájemně vypomáhat v nelehkém údělu vychovatelů a vzdělavatelů a díky technologiím, které portál využívá, se můžete seznámit s „hřištěm”, na němž je síťová generace jako doma. Pokud totiž chceme svým svěřencům rozumět, musíme znát jejich svět. Není proto třeba si hned zakládat účet na Facebooku. Pro začátek postačí účet na Metodickém portálu.

Tento příspěvek zazněl na regionálních konferencích Metodického portálu, které proběhly na podzim 2009.

FRANC, Dan. Metodický portál, Články: „Web nové generace“ [online].19. 02. 2010. [cit.19. 02. 2010.  ]. ISSN 1802-4785.Dostupný z WWW: <http://clanky.rvp.cz/clanek/c/z/7991/WEB-NOVE-GENERACE.html>.

Licence

Článek je publikován pod licencí Creative Commons.