Ondřej Štefl: Povinná maturita z matematiky!? 4. díl

Jak se v matematickém vzdělávání dostat tam, kde bychom chtěli být.
Z článku na blogu na zpravodajském portálu Aktualne.cz:

K matematice jako jazyku techniky a přírody doporučuji nějakou zahraniční učebnici matematiky, třeba britskou, příklady jsou i v TIMSSu a PISE. Ani tam však není motivace zcela přesvědčivá. Proto váhám, od jakého věku může taková cesta motivace hrát skutečně významnou roli.(...)

Řešením je tedy soustavná podpora všech žáků. Matematika je prakticky jediný předmět, který má skutečnou návaznost. Jak se žák na cestě studiem matematiky jednou ztratí (od toho, že neumí násobilku, přes nezvládnuti zlomků, procent, pochopení pojmu proměnné apod.), už má potíže navždy. Proto je potřeba mnohem více než jinde dbát, aby se to nestalo.

Možnosti a předpoklady žáků jsou ovšem nepochybně velmi různé, a navíc se mohou v čase měnit. Učitel tak téměř vždy má ve třídě žáky, kteří mohou rychle postupovat dopředu, a jiné, kteří v daném okamžiku narazili na nějakou překážku. Dosavadní praxe je věnovat se přednostně těm prvním. Ideální by bylo věnovat se diferencovaně důkladně všem. K tomu lze vytvářet pro učitele podporu a učit učitele, jak to dělat. Jako realistické vidím po učitelích požadovat, aby se věnovali podle možností diferencovaně ale všem. Dobře popsal žádoucí stav pod prvním blogem Jomppa ze své zkušenosti z Finska: "učitel je ochotny cokoliv vysvětlit nebo objasnit. Nepřijde mu divné, ze nad novou látkou tápete. Nad žáky se nepovyšuje na nic si nehraje."