Ivona Dömischová: Možnost jak motivovat nejen ty nejlepší

Každý učitel si během svého pedagogického působení klade základní otázku, jak motivovat žáky k větší aktivitě, spolupráci a lepším výkonům. Pro svůj následující příspěvek jsem si zvolila název, který by měl napovědět, že motivační aktivity učitele by neměly být vždy cíleně zaměřeny jen na skupinu těch nejlepších. Často nám však realita školního prostředí ukazuje, že mnohdy aktivity pracně připravené námi pedagogy sklidí ohlas opravdu jen u těch prospěchově lepších žáků.


Je vůbec reálné, a je vůbec v silách nás učitelů motivovat všechny naše žáky současně? „Utopie, to se prostě nedá“, slyším často od učitelů z praxe. Chceme-li v prostředí naší výuky vyzdvihnout žákovu snahu, jeho aktivitu, splnění úkolu, vyřešení problému či jiných aktivit, používáme jako učitelé vesměs známky. V praxi pak někteří učitelé rozlišují např. tzv. malé jedničky, jejichž určitý počet tvoří dohromady jedničku velkou. Děti pak sbírají v průběhu roku malé jedničky s cílem dosáhnout jejich určitého počtu a získat jedničku velkou.

Tento princip „sbírání jedniček“ mě motivoval k vytvoření tzv. motivačních kartiček, které existovaly již v 19. století, sloužily ale jako odměna pouze pro žáky poslušné a pilné. Základní myšlenka odměny je zcela jistě v pořádku, proč ji tedy nerozšířit i jako bonus za dobře odvedenou práci, jako upozornění na to, že jsem si jako učitel(ka) všiml(a), že žák pracoval velmi dobře, byl v dané konkrétní hodině aktivnější, více spolupracoval než obvykle, vykonal nějakou aktivitu navíc, byl kreativní atd.

Kladu si však otázku, jakým způsobem lze zajistit, aby i žáci, kteří nepatří svým prospěchem k těm nejlepším, a i přes všechno jejich úsilí nedosáhnou úrovně svých spolužáků, že i tito obdrží nějaký ten bonus. Proč bychom ve výuce měli odměňovat stále jen rychlost splnění daného úkolu, vždyť vesměs „vyhrávají“ stále Ti stejní. Za tohoto předpokladu Ti „pomalejší“ nikdy na odměnu nedosáhnou. Pomocí kartiček lze tuto situaci vyřešit. Nemusíme tedy odměňovat pouze za rychlost či správnost zadaných úkolů, můžeme odměnit žáka za jeho kreativitu, vyřčení dobrého nápadu, spolupráci ve skupině atd.

Praktické nápady práce s kartičkami

Protože jsem si vědoma obrovské pracovní vytíženosti našich pedagogů, chtěla bych se s nimi podělit o své nápady a možná jim i tímto způsobem ušetřit práci. Navrhla jsem tedy několik takových pochvalných kartiček, které by byly použitelné v jakémkoli předmětu. Stačí si je pouze okopírovat, pokud bude k dispozici i příslušná technika zalaminátovat a rovnou s nimi začít pracovat. Vlastní text nebo obrázky si může každý vyučující upravit dle svého uvážení, já jsem použila své fantazie.

Pokud vyjdeme ze situace, že se žáci často stávají jakýmisi „sběrateli jedniček“, můžeme této jejich záliby využít v naší hře s kartičkami. Stanovíme-li například, že pokud žák obdrží určitý počet kartiček, který stanoví vyučující dle svého uvážení, může být žákovi za odměnu udělena jednička. Toto by byla asi ta nejsnazší a nejočekávanější varianta. Pokud však zavedeme něco nového a tím se pomalu dostávám k dalšímu způsobu, pro žáky i učitele dle mého názoru novému, můžeme žáky taktéž velmi dobře motivovat. Jde o jakýsi malý druh obchodu. Žák se bude snažit získávat kartičky a opět po dosažení jejich určitého počtu je vymění za jisté privilegium, které se může podobat například odpuštění jednoho domácího úkolu.

V této situaci jej vlastně učíme rozhodovat, kdy své kartičky použije, kdy tento „obchod“ uskuteční. Pokud na tento systém jako učitelé přistoupíme, musíme však pevně dodržovat pravidla, které jsme nastavili, čili akceptovat, že si žák například vybere podle nás i nejméně vhodnou dobu, kdy si bude přát mít domácí úlohu odpuštěnu.

Kartičky nejsou ničím novým a převratným, jsou jen možným způsobem, jak naši výuku zpestřit a udělat ji nejen pro žáky, ale i pro nás učitele zajímavější. Pevně doufám, že někomu budou inspirací nebo je dokonce plně využije ve své výuce.

Kartičky jsou ke stažení na Wiki České školy.