Ondřej Šteffl: Maturanti nejsou horší, než bývali (zatím)

Celková úroveň výsledků maturitního vzdělávání se za 11 let prakticky nezměnila, výsledky středních škol jsou až překvapivě stabilní. Je to v rozporu se všeobecným přesvědčením, že kvalita škol a zejména maturantů v poslední době silně upadá. Kde se takové přesvědčení bere jsem vysvětlil ve svých blozích Vzdělání a košíková; a Vzdělávání na vysokých školách. Základem mylného pocitu zhoršování je skutečnost, že za patnáct let se podíl nastupujících na vysoké školy v populačním ročníku zvýšil více než třikrát a že nyní jsou na vysokých školách studenti s kvalitami, s kterými dříve končili v učení.
Autor na svém blogu na blog.aktualne.cz kromě jiného píše:

Za 11 let se ve výsledcích (Samozřejmě, že zde máme na mysli výsledky měřené našimi testy. Nelze vyloučit, že v  maturitním vzdělávání dochází k nějaký jiným, třeba i velmi významným změnám, které didaktickým testem neumíme zaznamenat. Možnosti didaktického testu jsou omezené.) našeho maturitního vzdělávání mnoho nezměnilo. Pokud bychom vývoj měli charakterizovat jediným slovem, znělo by STABILITA. Změny v jednotlivých předmětech jsou jen dílčí a v zásadě odpovídají očekávání. Čeština se nezměnila, proti zhoršení v matematice stojí zlepšení v angličtině, nejzajímavější je zlepšení obecných studijních předpokladů maturantů. Za pozornost ovšem stojí to, že vlastně vzhledem k nárůstu podílu maturantů v populačním ročníku mělo dojít ve všech předmětech ke zhoršení.

Porovnáme-li kvantitativní změny: nárůst podílu maturantů v populačním ročníku o 12 pb se změnami ve výsledcích (nejvíce v matematice o 6,8 pb) vidíme, že kvantitativní změny mají velkou převahu. K podobnému závěru o stabilitě výsledků škol musíme dojít, když v zásadě jen malé změny ve výsledcích porovnáme s tím, co vše se ve světě, který nás obklopuje, změnilo za posledních 11 let. Připomeňme jen, že v roce 1998 byly mobilní telefony a stejně jako internet vzácností, k 11. září 2001 zbývaly tři roky, neexistovalo euro a o ekonomické krizi nikdo nic netušil.

Zajímavá je ale i diskuse, ze které vybíráme:

Daniel Munich napsal(a):

Velice zajímavý a v Česku unikátní sonda do toho, co se vlastně děje či neděje s naším vzdělávacím systémem. Je to nová a na dlouho asi jediná rozumná informace tohoto druhu. Je paradoxní, že s takovou věcí musí přijít soukromá firma, když za školství nese hlavní zodpovědnost stát (teď myslím nejen ministerstvo ale i kraje a obce), který má sklon držet školství pod kontrolou a financuje ho. Je absurdní, že se u nás dlouhá léta nekonečně diskutuje (a někdy ani to) a utrácí spousta peněz na přípravu sporných státních maturit, když mnohem důležitější a levnější by bylo pravidelné výběrové testování vzorku všech druhů škol a jejich žáků. Bez informací z takových šetření budou veškeré debaty (včetně těchto na blogu) o kvalitě školství a intelektuálních rozdílech generací studentů jen mlácením slámy a neukotvenou změtí individuálních dojmů a ykreslených osobních zkušeností.
Ve světě se přitom taková šetření běžně dělají. Na vzorku škol se testují kohorty žáků tak, jak postupně procházejí celým vzdělávacím systémem. S takovými daty se potom dá něco rozumného zkoumat. Díky tomu se jak veřejnost, která ze svých daní vzdělávací systém platí, tak ti co mají vzdělávací systém na úřadech řídit a financovat mohou dozvědět spoustu důležitých věci o tom co je v systému dobré a co špatné, co funguje a co ne a je třeba změnit. Jen namátkou uvedu pár otázek, na které dnes u nás nelze věrohodně odpovědět:

1. Přináší bolestné zavádění rámcových vzdělávacích programů na základních a středních školách skutečně výrazné zlepšení vzdělanosti, jak se od toho očekávalo?

2.Jsou gymnázia skutečně o tolik lepší než jiné školy nebo jsou dobré výsledky absolventů gymnázií především důsledkem toho, že na gymnázia dobří žáci již vstupují?

3.Pomáhá systém učitelských asistentů?

4. Zlepšuje se či zhoršuje kvalita základních a středních škol?

5. Které děti čelí největšímu riziku toho, že nestačí tempu výuky a čím to je?

6.Do jaké míry vzdělávací výsledky ovlivňuje škola, rodiče a spolužáci?

7. K čemu vede selekce žáků do osmi, šesti a čtyřletých gymnázií? Jaké jsou pozitovní a negativní důsledky?

8. Jak důležitý je přístup žáků k počítačům a internetu ve školách?

9. Pomáhají školy více v oblastech se slabým sociálním a ekonomickým zázemím žáků?

Proč takové věci dostatečně nezajímají naše učitele, školské úředníky a dokonce ani velice rozsáhlou akademickou obec kolem pedagogických fakult? Jestliže nejsou žádná data, kvalitní výzkum v této oblasti aby potom člověk hledal špendlíkem. A systém o kterém nemáme základní informace nemůžeme na základě dojmů dohadů a skazek typu jedna paní povídala ani dobře řídit. Auto je proti vzdělávacímu systému hračka, ale zkuste ho řídit s klapkou na očích. Nejde přitom o maličkost. Stát ročně vydává na základní a střední školství desítky miliard korun a skryté ztráty způsobené nekvalitním vzděláním budou řádově ještě vyšší.
Někdy mám pocit, že lidé raději žijí ve sladkém nevědomí v obavách, že by se mohli něco nepříjemného dozvědět. Stát právě zakládá Technologickou agenturu, která by měla začít financovat aplikovaný výzkum. Je jistá, byť malá naděje, že se v této oblasti společenského a navýsost aplikovaného výzkumu začne konečně něco rozumného dít.

Svou polévku na podobné téma si zde dovolím přihřát odkazem na můj starší blog na
http://blog.aktualne.centru...

Jméno napsal(a):

Autor opomenul, že testy obecných studijních předpokladů ovlivňují přijímací zkoušky na VŠ - tam je SCIO často jako jedno z kritérií a tak má testy téměř každý současný maturant nacvičené. 


Karel Mueller napsal(a):

Pane Steffl,
to nemohu akceptovat :-).

Podívejte se jan na 2. úlohu. Především je vzhledem k nabízeným řešením ostudně chybně zadaná - má tam být samozřejmě vzdálenost tětiv od středu kružnice. Pak je to triviální úloha na Pythagorovu větu a kombinaci 3-4-5, v mé generaci by si s ní musela poradit naprostá většina žáků ZŠ, jinak by potíže dostat i čtyřku z matematiky. Pokud jde o ty ostatní příklady, tak znou mohu opakovat, že pokud by s nimi měl někdo v prvním a druhém ročníku potíže (pardon, obecná mocnina a logaritmus se braly až ve druhém), tak by prostě nebyl k maturitě připuštěn. Jednodušší úlohy snad ani nelze vymyslet. Žádnou zvláštní SŠ ani gymnasium jsem nedělal, i když gymnasium platilo a platí za dost nadprůměrné.

Pod "v mé generaci" jsem nemyslel celou generaci, samozřejmě. Měl jsem na mysli ty, co byli připuštěni k maturitě a tam museli něco umět a předvést.

Samozřejmě, můžete namítnou, že ti dnešní jsou vzdělanější v tom či onde. Určitě se nám ale ani vzdáleně nemohou blížit inteligencí, pokud shoří na takových drobnostech a pokud mohou dokonce dostat VŠ diplom, tak je to tragedie. Protože tyto úlohy jsou natolik triviální, že opravdu vypovídají spíš o inteligenci než o matematické zdatnosti.

Nejspíš jste ale měl na mysli něco jiného - prostě dnes maturitní vysvědčení nebo VŠ diplom znamená něco úplně jiného než dříve. OK, o tom jsme mluvili v předchozích debatách. A tak se zase dostáváme oklikou k tomu, že je to v tom případě bezcenný papír.