Expertní skupina Výzkumného ústavu pedagogického v Praze (VÚP) známá jako ICT panel publikovala v roce 2008 sedm důvodů, proč inovovat pojetí informačních a komunikačních technologií (ICT) v rámcových vzdělávacích programech všeobecného vzdělávání. Jako jeden z těchto stěžejních bodů uvádí skutečnost, že české školy budou konfrontovány s konceptem 1:1, tedy jeden počítač na jednoho žáka, viz aktuální trend velmi levných přenosných počítačů určených pro studenty (tzv. netbooky). Toto paradigma může významně zasáhnout do organizace vzdělávacího procesu. Neuběhl ani rok a poslední dění kolem technologií ve vzdělávání ukazuje, že tato prognóza je již nyní více než aktuální. Stovky českých škol začnou ve školním roce 2009/10 notebooky pro každého žáka pořizovat a notebookové či netbookové třídy zavádět. Některé tak začaly činit již v minulých letech.
Jak tomu v oblasti ICT ve vzdělávání často bývá, i v případě konceptu 1:1 výzkumy pedagogických teoretiků zaostávají za vývojem nových technologií a především za jejich bezprostřední penetrací do každodenního života. Pedagogická věda dostatečně ještě nevyzkoumala, pilotně neověřila a nezdokumentovala všechny přínosy a úskalí, která využívání přenosných zařízení všemi žáky při výuce přináší. Tento proces bude dlouhodobý, a tak je pravděpodobné, že hlavní vzdělávací proud bude v masovém měřítku aplikovat něco, k čemu existuje pouze málo metodických a organizačních doporučení. Při vědomí nezvratnosti tohoto děje cítím potřebu podpořit mezi učiteli sdílení příkladů dobré praxe. Jednou z možností mohou být příspěvky jako tento článek či další články pedagogů na Metodickém portálu.
Projekt 1:1 eLearning od Intelu
Výzkumný ústav pedagogický se společně s Katedrou informačních technologií a technické výchovy Pedagogické fakulty UK roce 2009 podílel na vyhodnocení monitoringu a výzkumného šetření pilotního projektu 1:1 eLearning společnosti Intel. To bylo realizováno ve dvou školách v ČR na základě Memoranda o porozumění mezi společností Intel a MŠMT.
Z organizačně metodologických důvodů nebylo možné projekt vyhodnotit tak, jak si výzkumníci původně představovali. S vědomím hrubého zjednodušení (blíže viz zpráva) nutno konstatovat, že deklarace uvedené na webu MŠMT v tiskové zprávě k projektu 1:1 eLearning, tedy že tento program „…představuje podle společnosti Intel synonymum pro výukové metody 21. století. Důraz klade na maximální využití všech znalostí a dovedností studentů, jakož i na rozvíjení jejich kritického myšlení, schopnost řešit abstraktní problémy a pracovat týmově“, v tomto pilotním projektu naplněna nebyla.
Přesto nelze podle výzkumného týmu hovořit o neúspěchu projektu. Představa, že škola 21. století bude fungovat bez každodenního používání technologií žáky, se jeví jako lichá. Z tohoto pohledu mohou zjištění z pilotního projektu napomoci při hledání dalších cest a možností podpory integrace ICT do vzdělávacího procesu. Cesta pilotního ověřování, kterou se společnost Intel také v České republice vydala, je jednou z možností, jak danou problematiku posunout kvalitativně dále, jak získat potřebné zkušenosti a vyzkoušet nové možnosti.
O komplikovanosti a obtížnosti postupů, jejichž cílem je zavádění technologií do vzdělávacího procesu, svědčí obdobná šetření; viz například nedávný dílčí nezdar společnosti Microsoft při budování Školy budoucnosti ve Filadelfii. Zkušenosti ukazují, že bez spolupráce mezi výrobci a dodavateli na jedné straně a vzdělávacím sektorem na straně druhé se očekávaného pokroku bude dosahovat jen velmi obtížně.
Je důležité si uvědomit, kdo a za jakých podmínek se na projektu podílel. Intel považuje 1:1 eLearning za synonymum pro výukové metody 21. století, má zpracován vlastní systém výuky lektorů Vzdělávání pro budoucnost a celou metodiku výukového programu konceptu 1:1. Na implementaci spolupracuje s dalšími špičkovými technologickými společnostmi (Microsoft, Cisco, AsusTeK apod.) i zástupci pedagogů. Navíc pořádá na toto téma občasné semináře, kam zve české učitele i své zahraniční odborníky. Přes všechna tato opatření nedopadlo šetření dle očekávání.
Ačkoli na výsledky šetření mělo vliv více faktorů, jeden závěr je markantní. Pokud se nedaří nadnárodní IT společnosti s obrovským zázemím a velkými finančními prostředky úspěšně aplikovat na pilotním vzorku dvou škol v České republice koncept 1:1 bez významnějších problémů, pak lze jen stěží očekávat, že výsledky pokusů osamocených škol budou převážně uspokojivé.
Závěrečná zpráva šetření je přílohou tohoto článku. Vřele doporučuji se s ní seznámit všem učitelům a ředitelům, kteří chtějí koncept 1:1 ve své škole vyzkoušet.
Bezkoncepční vize
Zásadní krok v podpoře této problematiky musí být učiněn státem v rámci vzdělávací politiky. To je společný jednoznačný závěr odborných mezinárodních organizací jako je například European Schoolnet, kterého je Česká republika aktivním členem. Od ukončení projektu Státní informační politiky ve vzdělávání v roce 2006 již žádné další systémové kroky s dopady na úrovni regionálního školství Český stát neučinil. Na centrální úrovni sice některé kroky proběhly, některé jsou odborníky dokonce kladně hodnoceny (viz Akční plán pro 21. století), na úroveň škol žádný vliv tyto aktivity zatím neměly.
Apel na přijetí a především realizování jasné koncepce je o to silnější, o co více peněz má v následujících letech do regionálního školství "přitéct" z evropských fondů. Ministerstvo školství po několika měsících příprav koncem prázdnin uvolnilo informaci (viz např. reportáž v Událostech 27. 8. 2009 České televize nebo článek na serveru Novinky) o připravě projektu, díky kterému se budou v následujících dvou letech moci k financím z Evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost dostat všechny mimopražské základní školy. V současné době finalizují pracovní týmy detaily šablon, ze kterých by si školy měly možnost jednoduše vytvářet vlastní projekt. Podle znalců dané problematiky by až polovina z plánovaných téměř pěti miliard korun mohla být poukázána na technologie.
Tato zprvu povzbudivá zpráva by měla být v kontextu výše uvedených výsledků výzkumného šetření chápána jako jisté memento. Školy budou potřebovat v dané problematice metodickou pomoc. Jinak by mohla hrozit deziluze, jakou školství zažilo v osmdesátých letech, kdy byly do škol v rámci informatizace zaváděny osmibitové počítače bez dalších potřebných doprovodných opatření (výukové programy, vzdělávání učitelů, metodické příručky apod.). Na konci tohoto pokusu stálo velké množství žáků a učitelů s těžko odbouratelným negativním názorem na využívání počítačů ve vzdělávání.
Velké projekty k podpoře konceptu 1:1 chystají i samotné školy či další subjekty. Například Středisko služeb školám Brno realizuje projekt Bezdrátová škola – Jihomoravský kraj, jehož cílem je vybudovat ve 26 středních vzdělávacích zařízeních Jihomoravského kraje bezdrátovou (WiFi) infrastrukturu. Celkové náklady projektu činí 25 milionů Kč. Bude poučné sledovat, jak se obdobným projektům bude dařit očekávaným problémům čelit.
Doporučení k implementaci
Problematika konceptu 1:1 je velmi široká a nelze ji postihnout v jednom článku. Díky projektu společnosti Intel vznikla doporučení, která sice nelze považovat za univerzální pro potřeby všech škol, ale poměrně výstižně ilustrují hlavní obtíže, se kterými se školy při realizaci podobných projektů setkávají.
Důležitá doporučení výzkumného týmu při realizování obdobných pilotních projektů lze shrnout a formulovat do následujících bodů:
- dostatečně dopředu před realizací projektu stanovit role jednotlivých účastníků projektu, jejich zodpovědnost, precizně formulovat očekávané výstupy od realizace projektu, sestavit jasný plán a harmonogram realizace projektu, snažit se jej dodržovat, koordinovat všechny účastníky v průběhu projektu a případné modifikace a změny průběžně v plánu reflektovat;
- smluvně zajistit technickou podporu, která je seznámena s plánem a cíli projektu, má zkušenost s cílovou skupinou a svým jednáním v účastnících eliminuje obavy z možnosti poškození testovaných technologií a nevytváří omezení, která využívání technologií ve vzdělávacím procesu komplikují;
- zmapovat vzdělávací potřeby cílové skupiny a reagovat na ně uzpůsobením vzdělávací nabídky, která respektuje úroveň ICT dovedností, jazykovou vybavenost učitelů, školní vzdělávací program a věkovou kategorii žáků, pro kterou jsou technologie určeny;
- zajistit integraci vybavení školy s nově dodanými prostředky ICT, snažit se podporovat možnou diverzitu ICT prostředků, která obecně zvyšuje možnosti využití technologií, a tím i dopady na vzdělávací procesy (tiskárna, scanner, digitální fotoaparát, kamera, GPS apod.);
- umožnit využívání softwarového vybavení a vzdělávacích zdrojů, které škola vlastní a využívá na nově dodaných technologiích, umožněním přístupu k DVD/CD zdrojům.
Budoucnost vzdělávání je spojena s technologiemi
NEUMAJER, Ondřej. Metodický portál, Články: „Koncept 1:1 – notebook pro každého žáka – skrývá mnohá úskalí“ [online].10. 11. 2009. [cit.10. 11. 2009. ]. ISSN 1802-4785.Dostupný z WWW: <http://clanky.rvp.cz/clanek/c/z/6523/KONCEPT-11-–-NOTEBOOK-PRO-KAZDEHO-ZAKA-–-SKRYVA-MNOHA-USKALI.html>.
Licence
Článek je publikován pod licencí Creative Commons.
7 komentářů:
Bodeť by tady mohly být nějaké komentáře, když k tomu používáte tenhle nefunkční paskvil ... přes gooogle docs se zobrazují pouze samé křížky v tabulce ...
Ne, nemám a nebudu mít účet u google ...
Přikládám ještě komentář Dala Mezzacappa k projektu Microsoftu v USA, to samé se týká Intelu a dalších partnerů, jejich společné projekty kritizuje pan Neumajer ... tak trochu nepochopení oč v těch projektech šlo především ... upozornit, na co si mají dát na školách pozor při zavádění 1:1 IT do výuky ... a tohoto cíle se dosáhlo!
The failure is not with SOF (School of the Future)
...
As the only journalist among the researchers asked by AEI to contribute to this project, I know a good story when I see one. And the story of the School of the Future is not one of failure, despite the headline and tone of this article. Without a doubt the school in its start-up years has experienced difficulties in turning its ambitious vision into reality and living within the political and practical limitations of a major urban school district. Those difficulties were forthrightly discussed at the conference. My presentation, on teachers, noted that many of the things that SOF has been attempting -- integrating technology, cooperative learning, project-based learning, inquiry-based instruction -- are now part of the Philadelphia school district's strategic plan for reforming high school curriculum. I suggested that the district should draw on the experience of SOF teachers who have actually plunged in and tried to do this, but that point was not picked up by the writer. Microsoft and the school’s planners could have made it easier for themselves by turning SOF into a magnet school with admissions requirements. It has resolutely refused to do that, believing that this kind of forward-looking education should be made available to as wide a group of students as possible. While there is still discussion to be had about the value of more diversity in the student body, this approach is admirable. Urban systems for the most part operate their high schools on a triage model, with schools having escalating levels of admissions criteria. These systems tacitly acknowledge that the comprehensive high school enrolling those students not accepted elsewhere will be lucky to graduate half of them. I was in the room at the National Governors Association conference when Bill Gates declared that the American high school is obsolete. In more than 20 years of covering education I have seen too many bright, talented students deadened and devalued within the anachronistic high school model. Finding a new one that doesn't simply sort students but that engages all of them, makes them realize the value of education, responds to their needs, and helps them develop their skills and talents, is imperative. That is what SOF has aspired to do. The SOF effort has certainly not been problem free, nor has it found “the answer.” But the real failure is not this still-nascent effort, but the lack of courage and commitment by the society at large to do the hard work necessary to reinvent a high school model that no longer works well for too many students.
Dale Mezzacappa
Anonymní 11. listopad 2009 17:15 :
Proč byste měl mít účet Google?!
Jen co doopravuju písemky, přidám obsáhlejší komentář.
Prozatím jen:
Závěrečná zpráva stojí za přečtení.
Když už nic jiného, tak už jen samotné zjištění, že nestačí rozdat dětem netbooky a všechno se zázračně zlepší, bych poslal paní poslankyni a bohužel také náměstkyni, Lence Ptáčkové Melicharové (KDU-ČSL) a všem ostatním "expertům" na notebooky ve škole.
viz.: http://www.ceskaskola.cz/2009/08/revoluce-ve-skole-notebook-pro-kazdeho.html
P.S.: Pokud Závěrečná zpráva realizačního týmu vyzněla tak, jak vyzněla, pak klobouk dolů před objektivitou autorů. Anebo to musel být totální propadák. ;-)
Bylo by fajn, kdyby mohl svůj postřeh doplnit někdo z dotčených škol.
P.P.S.: I já si myslím, (věřím), že se nejspíš dožiju časů, kdy počítač bude pro dítě ve škole 1:1.
Ale to se to bude muset nejdřív setsakramentsky pořádně připravit. Viděl bych začátek přípravy tak za 10 let nejdřív. Jinak půjde jen o trestuhodné vyhazování peněz.
http://www.spomocnik.cz/index.php?id_document=2405
V Uruguay to umí, tam se měl MS poučit.
Jakých deset let, pane poste.restante? A jaké vyhazování peněz?
Děcka si ty noťasy prostě koupí samy.
Těch deset let si ponechme pro případ, že někoho napadne v duchu indoším pronajmout učitelstvu na tři roky nějaké šumky za nějakých šedesát táců v rámci výhodné hromadné zakázky tak, jak mi to svého času vysvětloval Éda Zemanů, ta veselá kopa.
Vlastně chápu, proč to nefunguje. Zmíněné firmy prodávají a vnucují dětem předražený software a nic víc je nezajímá. V realitě existují třídy, kde prakticky všichni žáci včetně učitele notebooky mají. Třeba u mne na VOŠ nebo na vysoké škole. Ovšem během výuky se všichni MUSÍME s nimi učit pracovat. A musí se chtít s nimi pracovat. Musíme všichni vědět, že nám pomohou. Samo to skutečně nejde. Jinak to děsivě odvádí pozornost žáků, což bude zřejmě ten nevyslovený hlavní problém neúspěchu.
Okomentovat