MŠMT: Informace o DPH v oblasti dalšího vzdělávání

V tomto článku naleznete aktuální informace o dani z přidané hodnoty z hlediska dalšího vzdělávání, o tom, které vzdělávací aktivity podléhají základní sazbě daně a které jsou naopak chápány jako plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně či jaké změny v oblasti DPH přináší přijetí vyhlášky č. 176/2009 Sb.


Nejen rozvoj nových informačních a komunikačních technologií, ale i vývoj a změny v oblasti ekonomické, politické, sociální či kulturní nutí každého z nás vynakládat stále více úsilí k adaptaci na nové situace a rychlé změny, jež proměňují život každého z nás i společnosti jako celku. Tato skutečnost platí snad ještě více dnes, v době celosvětové krize a ekonomické recese, kdy zejména reálně se zhoršující ekonomické výsledky podniků či samotná existence této krize vede často k propouštění zaměstnanců, klesajícímu počtu volných pracovních míst – a to jak v oblasti průmyslové výroby, tak v oblasti služeb, a tím i k rostoucí konkurenci v oblasti nabídky pracovníků na trhu práce.

Koncept celoživotního učení, či úžeji přímo další vzdělávání či vzdělávání dospělých, bývá dnes často prezentováno jako jeden z hlavních faktorů adaptace na změny. Lisabonská strategie a mnoho následných mezinárodních i národních politických dokumentů předkládají učení a vzdělávání jako nástroj růstu konkurenceschopnosti a ekonomického růstu, udržení sociální koheze a snižování sociální exkluze a marginalizace některých ohrožených skupin společnosti i podpory environmentální a ekologické osvěty.

Cílem odboru dalšího vzdělávání Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy je podpora všech aktivit vedoucích ke zvýšení účasti dospělé populace v dalším vzdělávání a motivace dospělých dále se vzdělávat. Hlavním záměrem je kultivovat prostor dalšího vzdělávání a vytvořit vhodné systémové nástroje, které podpoří motivaci a osobní odpovědnost všech občanů v oblasti vzdělávání v dospělém věku, a dosáhnout tak změny přístupu v myšlení společnosti směřující ke konceptu celoživotního učení, a tím i ke zvýšení účasti dospělé populace ve vzdělávání dospělých, jež stále není v ČR na příliš uspokojivé úrovni.

Jednou z oblastí, o které se v poslední době vedou značné diskuse, je oblast daňové politiky ve vzdělávání, a to zejména v souvislosti s daní z přidané hodnoty. Je třeba poznamenat, že od 1. května 2004, kdy se Česká republika stala členem Evropské unie, musel být český zákon o dani z přidané hodnoty plně harmonizován s legislativou Evropských společenství. Hlavním předpisem Evropské unie v této oblasti je směrnice 2006/112/ES, o společném systému daně z přidané hodnoty („směrnice o DPH“). Poslední velká novelizace zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty („zákon o DPH“), která nabyla účinnosti od 1. 1. 2009, obsahuje více než 300 změn a jejím hlavním záměrem je sladit českou legislativu s právní úpravou Evropské unie a harmonizovat tak zákony týkající se DPH napříč všemi členskými zeměmi EU. Změny se promítají prakticky do všech částí zákona, a mimo jiné se zde objevila i úprava rekvalifikace.

Často bývá v poslední době kritizována skutečnost, že vzdělávací kurzy pořádané komerčními vzdělávacími institucemi nebyly zařazeny do snížené sazby DPH, zatímco služby jako např. mytí oken v domácnostech či ubytovací služby v této kategorii jsou. Podobně bývá v této souvislosti kritizováno také to, že na rozdíl od komerčních kurzů se veřejnoprávní subjekty (stát, kraje, obce, organizační složky státu, krajů a obcí, dobrovolné svazky obcí, hlavní město Praha a jeho městské části a právnické osoby založené nebo zřízené zvláštním právním předpisem) při výkonu působností v oblasti veřejné správy nepovažují za osoby povinné k dani, a to i v případě, kdy za výkon těchto působností vybírají úplatu. Výjimkou tvoří pouze případy, kdy by tak mohlo dojít k výraznému narušení hospodářské soutěže. Nicméně výkon veřejné správy je výrazně omezený, tato úprava vyplývá ze specifického postavení těchto subjektů a vychází ze znění směrnice o DPH a judikatury ESD v této oblasti.

Jak již bylo napsáno výše, vzdělávání je jistě důležitou a stále více ceněnou oblastí a jistě by si, jak mnozí poznamenávají, zasloužilo jisté „výhody“ před oblastmi jinými. Podobně tak je neoddiskutovatelným faktem, že rozdíl v ceně kurzu, který je v základní sazbě DPH, a toho, který by byl v sazbě snížené, není vskutku nepodstatný.

Proč tedy kurzy z oblasti dalšího vzdělávání nejsou ve snížené sazbě a co to znamená pro vzdělavatele i vzdělávané?

Členské státy jsou oprávněny uplatňovat snížené sazby pouze na ty kategorie zboží a služeb, o kterých to výslovně stanoví směrnice o DPH v příloze III a IV. Pokud by uplatňovaly sníženou sazbu na jiné zboží či služby, vystavovaly by se sankcím v důsledku řízení o porušení Smlouvy o založení Evropského společenství. Nedávno se na úrovni Evropské unie objevily návrhy na širší uplatnění snížených sazeb, avšak po četných jednáních se nakonec členské státy shodly na tom, že se pouze trvale povolí uplatňování snížených sazeb na služby uvedené v příloze IV, která byla původně časově omezená do konce roku 2010. Některé členské státy jsou výrazně proti dalšímu rozšiřování snížených sazeb a je velmi nepravděpodobné, že by se v nejbližších letech podařilo tento jejich postoj změnit. Toto je důvod, proč nebylo možné Seznam služeb podléhajících snížené sazbě, který je 2. přílohou zákona o DPH, při novelizaci zákona rozšířit a zařadit do něj vzdělávací kurzy či další aktivity z oblasti dalšího vzdělávání, s pravděpodobností hraničící téměř s jistotou se tak nestane ani v nejbližší budoucnosti.

Oblast daní je opravdu složitá a není zrovna jednoduché se v ní rychle zorientovat. Na základě informací od Ministerstva financí lze tedy konstatovat, že kurzy dalšího vzdělávání nebudou zařazeny do snížené sazby DPH, ale z valné části také nezůstanou v sazbě základní.

Důvodem je skutečnost, že podle směrnice o DPH jsou určité vzdělávací služby, od daně osvobozeny, ovšem bez nároku na odpočet daně[1]. Tato úprava byla do českého zákona o DPH implementována v § 57.

Oblast dalšího vzdělávání obecně, tedy pořádání odborných kurzů, školení a jiných vzdělávacích akcí včetně lektorské činnosti, patří do oborů živností volných, není proto třeba žádných zvláštních povolení ze strany Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Stačí pouze příslušný živnostenský list pro to, aby si pak kdokoliv mohl založit vzdělávací společnost a začít pořádat vzdělávací kurzy a vydávat svá osvědčení o absolvování společností pořádaných kurzů. Takovéto vzdělávací aktivity podléhají základní sazbě daně.

Naopak všechny vzdělávací kurzy subjektů, jež jsou určitým způsobem státem kontrolovány, jsou chápány jako plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně. Do této kategorie lze zařadit zejména dle § 57 odst. 1 písm. d) činnosti prováděné „za účelem rekvalifikace poskytovaná osobami, které získaly akreditaci k provádění rekvalifikace podle zvláštních právních předpisů, a osobami, které provádí rekvalifikaci k získání kvalifikačních požadavků podle státních norem nebo k získání odborné způsobilosti pro výkon pracovní činnosti, které mají akreditované vzdělávací programy“ a dále dle písm. f) jazykové vzdělání poskytované fyzickými a právnickými osobami působícími v oblasti jazykového vzdělávání uznanými Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a dále jazykové vzdělání poskytované osobami působícími v oblasti jazykového vzdělávání v přípravných kurzech pro vykonání standardizovaných jazykových zkoušek uznaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Tedy jednodušeji řečeno, veškeré rekvalifikační kurzy akreditované[2] Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a všechny jazykové kurzy připravující na standardizované jazykové zkoušky jsou osvobozeny od daně, ale bez nároku na odpočet daně. Vzdělávací zařízení v těchto výše uvedených případech nemají možnost volby a jimi pořádané kurzy jsou od daně osvobozeny.

Problematiku akreditací je teď nově nutno řešit též v souvislosti s přijetím nové vyhlášky č. 176/2009 Sb., kterou se stanoví náležitosti žádosti o akreditaci vzdělávacího programu, organizace vzdělávání v rekvalifikačním zařízení a způsob jeho ukončení, jež nabyla účinnosti 5. 8. 2009. Tato vyhláška mimo jiné propojuje systém rekvalifikací s Národní soustavou kvalifikací, kdy v případě, že pro danou pracovní činnost existuje schválená dílčí kvalifikace v NSK, pak obsah vzdělávacího programu vede a je zakončen zkouškou dle NSK. Jde tedy o propojení se zákonem č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání. Zkouška však není součástí vzdělávání, je od něj oddělena. Zkoušet tedy může, ale nemusí stejný subjekt, který realizuje rekvalifikační kurz. Ze zákona vyplývá, že osvobozena od daně může být i tato zkouška, a to v případě, že rekvalifikace i zkouška je realizována v rámci jednoho plnění u jedné fyzické či právnické osoby.

Při posuzování konkrétních případů doporučujeme konzultaci s kvalifikovaným daňovým poradcem.

[1] Osvobození od daně bez nároku na odpočet daně vlastně znamená osvobození od daně na výstupu a ztrátu nároku na odpočet daně na vstupu ve vztahu k těmto plněním.

Přehled plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně je uveden v § 51 zákona o dani z přidané hodnoty a v následujících § 52 až 62 dále upřesněna. Osvobození od daně se uplatňuje zejména u činností, které jsou považovány za prospěšné z hlediska zájmu společnosti nebo u činností, kde je obtížné určit základ DPH. Výčet těchto plnění vychází z předpisů Evropské unie upravujících tuto oblast.

[2] Akreditaci od MŠMT je třeba získat v případě, pokud chce vzdělávací společnost pořádat rekvalifikační kurzy dle vyhlášky č. 176/2009 Sb. a vydávat osvědčení o rekvalifikaci s celostátní platností a dále je též podmínkou pro možnost spolupráce s úřady práce.