Dne 11. listopadu 2009 odlétají čtyři zástupci neziskové organizace SADBA pod vedením Jaroslava Vracovského na cestu po problematických místech jižní Afriky. Cesta potrvá necelý měsíc a povede přes Jihoafrickou republiku, Lesotho, Zimbabwe, Zambii a Demokratickou republiku Kongo. Cílem je důkladné zmapování těchto oblastí a získání informací o aktuálních problémech v daných oblastech, o výsledcích práce dobrovolníků (vyslaných prostřednictvím projektu Adopce nablízko) a o dalších možnostech pomoci. Jedním z důležitých cílů této mise je také prohloubení rozvojové spolupráce prostřednictvím navázání osobních kontaktů s místními dětmi, které si budou dopisovat v rámci projektu Šampióni pro Afriku se svými českými vrstevníky.
Kromě předsedy občanského sdružení SADBA Jaroslava Vracovského, se cesty zúčastní i koordinátorka dobrovolné služby Jana Švecová, supervizor dobrovolníků Jaroslav Mikeš a novinářka Irena Kastnerová. Jedním z cílů jejich cesty je také pořízení kvalitní fotodokumentace, videozáznamů a dalších materiálů a to nejen za účelem seznámení dalších potenciálních dobrovolníků se situací v navštívených oblastech, ale především pro potřeby rozvojové osvěty, které se SADBA v ČR intenzivně věnuje. Největší aktivitou SADBY v oblasti rozvojové osvěty je tento rok projekt Šampióni pro Afriku, do kterého jsou zapojeny stovky škol.
Jednou z hlavních aktivit projektu Šampióni pro Afriku je interaktivní počítačová hra Vítězové ulice (pro věkovou kategorii od 8 do 12 let) a Dobrodružství v Kapském Městě (pro věkovou kategorii od 13 do 18 let). žáci a studenti se prostřednictvím této hry stanou hlavními hrdiny příběhu, který se bude odehrávat v ulicích Kapského Města. Hráči se budou dostávat do zapeklitých a leckdy i nebezpečných situací, ve kterých budou nuceni se rozhodovat mezi různými možnostmi, jak se zachovat. České děti a mládež tedy necháme prostřednictvím této interaktivní hry řešit různé modelové situace a tím jim umožníme formování si vlastních názorů na danou problematiku bez toho, aby pouze přijímali obecně propagované fráze. O různých možnostech řešení problémů budou žáci diskutovat nejen během hry, ale také po ní.
Cesta zástupců SADBY umožní navázat spolupráci afrických škol s českými školami, které jsou v projektu zapojeny. Žáci z partnerských škol si tak budou moci dopisovat a dělit se navzájem o své názory, zážitky, zkušenosti a obecně o vnímání světa, ve kterém žijí. Budou moci poznat jednotlivé aspekty života toho druhého, jako jsou například náplň volného času, koníčky, škola, povolání, ale také problémy, se kterými se jejich vrstevníci potýkají. Zkrátka poznají život těch druhých. Tato spolupráce bude pro obě strany velmi obohacující. Konkrétně pro české žáky a studenty pak tato spolupráce může být přínosná hlavně z hlediska hledání odpovědí na otázky typu „Čemu se můžeme my v České republice přiučit?“, nebo „Jak můžeme přispět k lepšímu uspořádání světa?“ apod.
Registrace škol, ale také nejrůznějších zájmových sdružení zajišťujících volnočasové aktivity pro děti a mládež, do projektu Šampióni pro Afriku právě probíhá. Hra bude zaregistrovaným institucím doručena v prosinci tohoto roku. Na tuto první fázi projektu pak bude navazovat část druhá, která spočívá v zapojení se škol do celonárodní soutěže. Více informací o projektu Šampióni pro Afriku naleznete na webových stránkách www.sampioni.cz.
Nejčtenější články
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
13 komentářů:
Další vyhozené peníze z nějakého fondu či grantu-dopisovat s dětmi si můžete i bez cesty do JAR. Moje děti si dopisují s chlapcem do Indie,a také jsem tam nemusel jet mapovat.
Demokratická republika Kongo?
Roku 1996 se občanská válka spojená s genocidou v sousední Rwandě přelila do tehdejšího Zaire. Kromě více než milionu civilistů uprchli do Zaire i příslušníci milicí Hutu, které posléze využívaly zdejší tábory k útokům na rwandské území pod kontrolou Tutsiů. Rwandská vláda proto vyslala do oblasti své ozbrojené síly. Společně s Ugandou pak podpořila zformování povstaleckého hnutí, nazvané Spojenectví demokratických sil pro osvobození Konga-Zaire. (Alliance des Forces démocratiques pour la Libération du Congo-Zaire, AFDL), které se pod vedením Laurenta-Desiré Kabily nejprve zmocnilo východu země a poté postupně proniklo do vnitrozemí. Během osmi měsíců dostali povstalci značnou část území Konga pod svou kontrolu a 17. května 1997 ovládli hlavní město Kinshasu a svrhli režim prezidenta Mobutua. Velitel AFDL Kabila se po krachu mírových vyjednávání mezi povstalci a zástupci vlády prohlásil novým prezidentem. V roce 1997 převzal vládu a přejmenoval zemi na Demokratickou republiku Kongo – Kinshasa. Kabilovi spojenci, mezi kterými byli i Rwanda a Uganda, se však brzy obrátili proti němu. Vypukla tak druhá válka v Kongu. Nakonec musely intervenovat oddíly ze Zimbabwe, Čadu, Angoly, Namibie a Súdánu. V roce 1999 bylo podepsáno příměří, které ovšem nezabránilo bojům na východu země, které jsou financovány z ilegální těžby diamantů. O dva roky později byl Kabila zavražděn a místo něj nastoupil jeho syn Joseph Kabila. Většina východu však zůstává nezabezpečena dodnes a denně zde umírá kolem tisíce lidí. Nejde zde jen o mnohé spory mezi etnickými skupinami, ale i velké množství dalších složitých aspektů mezi osmi africkými zeměmi a mnoha ozbrojenými silami. V tomto konfliktu již zemřelo 3,8 miliónů obyvatel. Tento konflikt byl (a je) nejkrvavějším v historii od druhé světové války.
[editovat] Svobodné volby
30. července 2006 proběhly v Kongu první volby od roku 1960 se zastoupením více než jedné strany. Joseph Kabila zde dostal 45 % hlasů, jeho oponent Jean-Pierre Bemba s 20 % volby neuznal za platné. Tato událost rozproudila boje v hlavním městě, kdy zemřelo 16 lidí. Druhé volby se konaly 29.10. Kabila opět vyhrál s 58 %.
Že se nestydí SADBA jedna, pane Vracovský vyzývám Vás, zrušte Vaši misi. Nebuďte stejní, jako naši poslanci: http://bit.ly/3FRl7B
Jak stejní? Horší! poslanci to mají jenom na týden a tahle parta chce jet skoro na měsíc! Vypadá to spíš na nějakou sektu: http://bit.ly/3Y6nhR
z toho kouká causa Kuřim dva s mezinárodní ostudou...
Vážený anonyme,
je vidět, že jsi si nezjistil ani nejzákladnější informace o věcech, o kterých mluvíš. Sdružení SADBA znám. Jsou to lidé kteří zcela nezištně pomáhají druhým. Jejich prostřednictvím odjíždí do mnoha zemí světa dobrovolníci, kteří nejen že dlouhodobě a zadarmo působí v nejproblematičtějších místech, kde je bída, chudoba a hlad, ale navíc si ještě hradí velkou část nákladů. Znám několik dobrovolníků, kteří takto na rok odjeli do Afriky a to co tam vykonali pro druhé asi dokázal málokdo z nás.
Tito lidé - dobrovolníci -potřebují určitou podporu - informace o zemi kam míří, kontakty v daném místě, SADBA musí vědět, kam koho vyslat, kde je to nejpotřebnější atd. A proto tam prostě musí někdo zajet. Pokud chce někde člověk pomoci, a SADBA pomáhá na mnoha místech, tak musí vědět přesně jak, aby to mělo smysl. Rozvojových projektů je mnoho, to co dělá SADBA pokládám za jednu z nejefektivnějších věcí.
A ani tato cesta rozhodně není dovolená, ale tvrdá práce, spousta přesunů a organizování v těch nejtěžších podmínkách.
Je lehké napsat nějaké "moudro" anonymě na internet, bez znalosti věci. Ale nechat svého zaměstnání, koupit si letenku a zdarma odjet na rok do Afriky mezi lidi nemocné HIV a děti žijící na ulici a věnovat kus života zcela nezištně a zdarma jen proto, abych pomohl, to už jen tak někdo nedokáže. Ale ještě takové lidi pomlouvat, to bych se opravdu styděl...
Vážený soudruhu,
o tobě jsem si zjistil to nejzákladnější, co potřebuji k tomu, abych zjistil, co jsi zač. Sdružení SALDA opravdu znám. Je reprezentované člověkem, který zcela nezištně pomáhá svým kolegům. S jeho pomocí odjíždí do mnoha zemí světa na dovolenou stovky učitelů, kteří nejen že dlouhodobě a za symbolickou mzdu darmo působí v nejproblematičtějších školách, kde je bída, chudoba a hlad, ale navíc si ještě hradí velkou část svých učebních pomůcek ze svého.
Znám několik dobrovolníků, kteří takto natrvalo odešli z armády do školství a to co tam vykonali pro děti asi nedokázal nikdo z nás.
Tito lidé - dobrovolníci -potřebují určitou podporu - informace o škole kam míří, kontakty na vedoucí pracovníky v daném místě, SALDA musí vědět, kam koho vyslat, kde je to nejpotřebnější atd. A proto tam prostě musí někdo zajet. Pokud chce někde člověk pomoci, a SALDA pomáhá na mnoha místech, tak musí vědět přesně jak, aby to mělo smysl. Rozvojových projektů je mnoho, to co dělá SALDA pokládám za jednu z nejefektivnějších věcí.
A ani tato nadcházející cesta do Jižní Ameriky rozhodně není dovolená, ale tvrdá práce, spousta přesunů a organizování v těch nejtěžších podmínkách.
Je lehké napsat nějaké "soudružské moudro" anonymně na internet, bez znalosti věci. Ale nechat hloupého tykání, koupit si letenku a zdarma odjet na bezmála tři měsíce do Jižní Ameriky mezi lidi nemocné z užívání opia a učitele žijící na ulici a věnovat kus života zcela nezištně a zdarma jen proto, abych pomohl, to už jen tak někdo nedokáže. Ale ještě takové lidi pomlouvat, to bych se opravdu styděl...
Dobrý den,
je na čase, aby promluvil někdo ze SADBY.
Článek byl psán pro server, který se zabývá školou - proto byl uzpůsoben pro projekt Šampioni pro Afriku, který financuje Evropská komise (tedy nikoliv nějaký fond) a který se zabývá rozvojovou osvětou.
Kromě tohoto účelu však má cesta hlavně splnit účel jiný - navázat a prohloubit kontakty s místními organizacemi, kteří přijímají dobrovolníky, které do Afriky vysíláme. Je to důležité jak pro bezpečí našich dobrovolníků, tak pro efektivnost jejich působení na místě.
Cesta čtyř poslanců na týden stojí 1,2 mil. Kč. Rozpočet naší mise nedosahuje ani 15% z této částky. A navíc si podstatnou část z tohoto rozpočtu hradí účastníci mise sami či prostřednictvím svých sponzorů, které našli pro tento konkrétní účel.
Tohoto nízkého rozpočtu jsme dosáhli díky tomu, že naši zástupci cestují nízkonákladovou společností, velmi prosté ubytování a strava je zajištěna v salesiánských centrech a nikoliv v hotelích, používají se obyčejné dopravní prostředky, kterými jezdí místní...
Tímto ekonomickým způsobem ostatně děláme všechny naše projekty a snažíme se, aby ani koruna nebyla promarněna.
Pokud byste měli nějaké další otázky či připomínky, ráda je zodpovím na veronika.mokrejsova@sadba.org. Navštívit můžete také naše webové stránky mladez.sdb.cz, kde se dovíte, co všechno děláme.
Přeji příjemný den
Veronika Mokrejšová
Pár poznámek k vaší diskuzi:
1. Pokud má mít dobrovolná služba nějaký smysl, je naprosto nezbytné, aby vysílající i přijímající organizace měly jasno o spoustě detailů. Hodně se toho dá domluvit přes telefon a email, ale osobní setkání nic nenahradí.
2. Ono se to možná z tepla obýváku v ČR nezdá, ale v rozvojových zemích funguje spousta věcí naprosto jinak. Lidé jinak uvažují, žijí ve zcela jiné kultuře. A ty rozdíly jsou takového druhu, že se jednoduše nedají popsat fotkami nebo slovy. Teprve když koordinátor osobně pronikne do problematiky, může z našeho evropského pohledu navrhnout, co by se dalo dělat lépe. Osobní účast je zde nenahraditelná.
3. Důležitá věc je bezpečnost a pracovní podmínky dobrovolníků. Není zrovna legrace vyjet na rok do země, kde se dodnes střílí na ulici a kde řádí tropické nemoci. Je nezbytné, aby měl dobrovolník zajištěnou alespoň základní úroveň bezpečnosti, určité minimální podmínky pro svou existenci, jako je strava, pitná voda a střecha nad hlavou. Pokud se nedaří toto zajistit, dobrovolník nemůže pomáhat a je pak spíše přítěž než pomoc.
4. A další argument: kdyby si SADBA nebyla naprosto jistá užitečností této cesty, myslíte, že by se tolik snažila o její medializaci?
5. SADBA využívá peníze k tomu, aby posílala do rozvojových zemí zaškolené dobrovolníky, u kterých ví, jakou práci tam budou dělat. Je to tak mnohem lepší, než jen tak někam nazdabřůh poslat peníze a doufat, že se neztratí, a nemít žádnou možnost kontroly. SADBA jede mj. zkontrolovat, že se její snaha – vysílání dobrovolníků – využívá tak, jak má.
6. Je nám smutno, když vidíme, jak se někdo snaží najít špínu i na lidech, kteří jsou ochotní věnovat rok života prací v docela drsných podmínkách, aniž by z toho měli jedinou korunu.
7. Prosíme, pokud chcete pokračovat v diskuzi, používejte argumenty, ne urážky. A pokud se za svoje příspěvky nestydíte, také se podepište. Děkujeme.
S pozdravem
Karel a Maruška Dvořákovi, toho času v Indii
www.kdvorak.wz.cz/indie
Zdravim vsechny zasvecene i nezasvecene,kteri sleduji nasi cestu do Jizni Afriky.
Pred 5 lety, kdyz jsme vysilali prvni dobrovolniky do Afriky bez znalosti mistnich pomeru, nam nekteri rikali: "A to se nebojite poslat samotne devce do Konga?"
Popravde jsme se trochu bali... Diky kontaktu s MUDr. Marcelem Drlikem, ktery rok stravil ve centru Afriky, byly nektere obavy zazehnany.
Po 5 letech nastal cas osobne poznat mista, kde nasi dobrovolnici pusobi, zhodnotit s nasimi parnery zapojeni dobrovolniku a jejich prinos a planovat dalsi moznou spolupraci. V JARu a Lesothu jsme se zatim setkali s velkou vdecnosti za pomoc nasich dobrovolniku a zajmem o dalsi spolupraci.
Nase cesta je nizkonakladova, intenzivni a pracovni, po jejich 5 dnech se nam potvrzuje jeji smysl a dulezitost. Pred sebou mame cestu do Zimbabwe, Zambie a Konga…
Dekujeme vsem za podporu a porozumeni.
Ing. Mgr. Jaroslav Vracovsky
Zdravím všechny diskutující. Musím říct, že naši spoluobčané mě opět nezklamali.. reakce diskutujících zde zcela odpovídají situaci v jaké se nachází česká společnost. Absolutně netuší co Sadba dělá, ale závěry si zvládli udělat podle PR článku zcela "přesné" - my dobrovolníci jezdíme na "dovolené" do světa (seženeme si sponzory na dovolenou, proč ne, každý podnikatel přece podpoří náš výlet), kde se vlastně skvěle rok bavíme a užíváme si (jistě, celý den si jen tak užíváme, to se jen tak říká, že se staráme o děti, nemocné, občas se s nimi i vyfotíme a dáme to na web, ve skutečnosti bydlíme v luxusních hotelech a dny trávíme u bazénu, noci pak v baru..) NE, tak to není! Víte co doopravdy dobrovolníkům, kteří jsou na dobrovolné službě chybí? ČAS! Je nezajímá, že rok nebudou mít žádný příjem, že to dělají za to, že dostanou najíst a že mají kde přespat v normálním pokoji. Oni chtějí využít každou možnost pomoci těm, kvůli kterým odjeli od svých blízkých. Chodí spávat pozdě v noci, brzy ráno vstávají, celý den mají nabitý aktivitami. Když se pak blíží konec jejich služby, zjišťují, že by chtěli ještě spoustu věcí udělat, že to uteklo strašně rychle.. odjíždějí s tím, že by se nejraději co nejdřív vrátili, a řada z nich to taky dělá, jedou znovu, třeba zase jinam, dokud mají čas a sílu. Protože sedět doma můžou v důchodu. Dalo by se toho napsat spousta, ale nejlíp to vystihují dopisy, které tito lidé posílají nám co jsme doma a jediné, co nás zajímá je, co bude večer na Nově a co si dáme na oběd. Přečtěte si raději nějaký na http://mladez.sdb.cz/cagliero-salesiansky-volontariat/cagliero-clanky/, pak se zkuste zamyslet nad tím, proč to ti lidé dělají a nakonec hodnoťte... Přeju Karlovi a Marušce, Katce, Martině i všem dalším ať se jim daří v Indii, JARu, Mexiku a Bulharsku dělat všechno tak, aby měli ze své služby stále radost a pocit naplnění. Aby zvládli svou náročnou službu, byli zdraví, svěží a vyrovnaní, protože my jsme jen lidi, pouze salesián je robot - jen ty dokáží pracovat 24 hodin denně bez přestávky.
František Rochovanský - salesiánský dobrovolník / Bulharsko 2009, ??? - co bude za rok je zatím ve hvězdách
Je chvályhodné, že dobrovolníci z Indie, Bulharska či odjinud si i v prostředí, kde se dodnes střílí na ulici a kde řádí tropické nemoci, z prostředí, kde je problém zajistit alespoň základní úroveň bezpečnosti, minimální podmínky pro svou existenci, jako je strava, pitná voda a střecha nad hlavou, najdou čas na psaní příspěvků na ČŠ
Českým učitelům, kteří pracují v podmínkách minimálně srovnatelnými s popisovanými (střelba na školách, prasečí chřipka, ŠVP, ČŠI atd.) je ovšem smutno, když vidí, jak se tito dobrovolníci z tepla svých chýší snaží najít špínu na lidech, kteří jsou ochotní věnovat ne rok života, ale vesměs celý svůj produktivní život práci v těchto drsných podmínkách, aniž by z toho měli jedinou korunu nadtarifních složek mzdy.
Opět zdravím dalšího anonyma a nějak nechápu, co chce svým příspěvkem říct. 1) je zcela normální, že v dnešní době, kdy můžete být online na celém světě mají i dobrovolníci možnost se dostat někdy na internet (většinou v nočních hodinách, případně v době osobního volna) Svůj komentář psal Karel v 0:46 místního času, přes den by si ten čas těžko udělal. Chtěli jsme si zavolat a dal mi termíny kdy by to šlo v podstatě jen v době kdy chodí spát a vstává.
Já jsem svůj příspěvek psal z tepla domova v ČR, z Bulharska jsem se již vrátil...
2) Znám spoustu učitelů, některé právě z řad bývalých dobrovolníků, dělají tu práci, protože ji dělat chtějí. Sami si ji zvolili s vědomím toho, v jakém stavu se české školství nachází. Jestli chcete srovnávat situaci v Indii či Africe se situací v českých školách, máte panickou hrůzu z prasečí chřipky, nejste schopen/schopna přizpůsobit se školním vzdělávacím programům a bojíte se ČŠI, tak asi raději opravdu odejděte z tohoto oboru. Otázka je, kde se s tímto přístupem k profesi uživíte. Mluvit o drsných podmínkách je snad trochu přehnané. Nevím proč člověk, který píše řádky, na které reaguji, pracuje ve školství, ale pokud by to byl zájem o výchovu a předání hodnot a vědomostí, pak by asi neměl strach minimálně ze 2-3 věcí, které napsal do těch "hrozných" podmínek. Škola nemá zastupovat výchovu v rodině, nicméně dnešní společnost již bez dobrých pedagogů lepší nebude. Děti už dnes vyrůstají v podmínkách nefunkčních rodin, neuznávají autority atd. Ale pokud je škola nezmění, tak dorostou a přivedou na svět (záměrně nepíšu vychovají) další generaci, která bude přinejmenším stejná, nebo horší. Učitel má předávat vědomosti, to, že MŠMT umožnilo, aby si učitelé vybrali, co chtějí předat a jak to chtějí předat v rámci jistých mezí by měl učitel vítat jako větší svobodu a pokud se bojí inspekce, tak na jeho výuce asi něco není v pořádku. Rozhodně však nechci tvrdit, že učitelé mají dost peněz a hlavně odpovídající výši mzdy. I když je otázka, za co by učitel co se nechce dělat víc, než přednést látku a opravit písemku a vyzkoušet žáka, měl ty peníze dostat.
PS: Chápu, že pokud máte v 10:00-10:45 učit, byl napsán tento příspěvek anonymně, v opačném případě je to jen strach vystoupit s vlastním názorem. Z toho mi vyplývá, že obojí je špatně.
František Rochovanský
Byl jsem 2 roky dobrovolnik, nejdříve v Bulharsku ve středisku volnočasových aktivit a pak jsem učil jeden rok na technickém učilišti v Zambii. Tam jsem objevoval a zpětně oceňoval všechny mé bývalé učitele, především ty kteří vyžadovali nějaký výkon. To posune mladého člověka ve vývoji. Od té doby si více vážím všech lidí kteří pracují jako pedagogové a učitelé - na celém světě.
Život je o pravidlech, pokud je porušuji hrozí mi nějaké důsledky - ztráta na majetku, vztazích, životech. A to vnímám že je nutné mladým lidem předat. Pokud chci dlouhodobě štastně a spokojeně žít a chci aby se tak měli i moji potomci, dodržuji určitá pravidla. O to jde Salesiánům Dona Bosca při výchově a vzdělávání mládeže. Sadba a Adopce na dálku je způsob jak do této činosti zapojit mladé lidi samotné (dobrovolníky). Forma je různá – jde o působení ve školách, sirotčincích, střediská volnočasových aktivit.
Mladí lidé jsou pricipielně stejní - zkouší překračovat pravidla, hranice. Chtějí vědět co je za nimi, proč jsou nastavené. Nám to může pomoci také poznávat zda jsou pravidla aktuální nebo zastaralá. Překračují je a zkouší co se stane. Někde je to dosud mírné, jinde vyhrocené. Nicméně to ukazuje jednu věc, že mladí lidé potřebují kvalitní učitele, pedagogy, vzory. Lidi, kteří nastaví pravidla, dokáží je vysvětlovat a důsledně vyžadovat.
Dobrovolná služba v zahraničí zní lákávěji pro některé, jiné naopak láká práce v domácím prostředí. Obojí je stejně potřebné a důležité. Z dlouhodobého hlediska přínosné.
Dobrovolníci jsou určitě velcí altruisté. Minimálně na začátku. Dobrovolnictví je proces. Mladí lidé se pomáháním učí správně pomáhat. Chtějí co nejvíce pomoci druhým, aby se měli lépe. Je dobré aby našli míru v konání a odpočívání. Protože nepředávají jenom to množství práce které odučili a odpracovali, ale i způsob jakým to vykonali. Inspirují mnohé ke konání - buď vyčerpávajícímu a nebo uspořádanému, harmonickému.
Pokud dobrovolník objeví že nespasí svět usilovnou prací 24 hodin denně pro druhé, má vyhráno. Přispěje pak paradoxně svou drobou prací více. Pokud navíc objeví že "spása světa" začíná tím, že pracuji na sobě, na tom že musí vyváženě dávat a přijímat, vyváženě pracovat a odpočívat, vyváženě sám sebe zapalovat pro činnost a zapalovat pro činnost druhé - naplnil poslání dobrovolnictví - pomohl druhým a sobě.
Štercl Jiří
Okomentovat