Úroveň ICT v základních školách v ČR: líp už bylo?!

Na zveřejnění výsledků tématické inspekce České školní inspekce jsme čekali několik měsíců. Její výsledky ale překonaly i nejčernější obavy. Vybavení českých základních škol spěje ke katastrofě. V oblasti ICT, která patří k nejdůležitějším, v uplynulých letech 2007-8 došlo díky zrušení pokračování SIPVZ k bezprecedentnímu zaostání oproti zbytku Evropy i dalším vyspělým zemím. Před rokem připravená a vládou schválená podpora ICT převážně z prostředků ESF ve výši 3 miliard korun se přetransformovala v nedávno paní ministryní avizovanou podporu mimopražských ZŠ ve výši 4,5 miliardy Kč, ale roční přešlapování a aktuální netransparentnost přípravy vyvolávají pochybnosti. Optimismu ale nepřidává ani nebývalý pokles cen hardware i díky aktuálnímu posílení koruny.

Podívejme se na některé výsledky monitoringu v 463 základních školách: v malých ZŠ je podíl PC (stanic a notebooků) určených žákům starších 5 let 63 %. To je vzhledem k distribuci PC v rámci Internetu do škol převážně v roce 2002 logické: tato PC s 1GHz procesory a operačním systémem MS Windows 2000 jsou dnes starší sedmi let. Takové PC s 17" CRT monitorem má dnes cenu už spíše v řádu stokorun a je za hranicí morální i fyzické životnosti, dnešní nabídka specializovaných prodejců repasovaných PC totiž obsahuje obvykle 3 roky staré PC s monitorem s 3GHz procesory v ceně od 3500 Kč s dvouletou zárukou. A připomeňme, že ve vyspělých zemích se snaží o poměr žáků a PC 1:1. Naprosto absurdní je jen 34,3 % PC připojených k internetu, u malých škol je to pouze 10,8 %! Neuvěřitelné, zejména v situaci, kdy máme poměr domácností s dětmi připojených k internetu 67 %.

Vybavení učitelů není o nic lepší: Podíl notebooků je zhruba rovnoměrný v rozmezí 10 – 15 % u obou velikostí škol, což mimo jiné znamená, že ve školách má 10 – 15 % učitelů svůj notebook a ostatní učitelé průměrně minimálně v trojici sdílejí jednu pracovní stanici. Zoufale nízký je i počet datových projektorů a interaktivních tabulí: podle monitoringu připadalo na školu 2,8 projektoru a 1 tabule. Ve vyspělých zemích se nyní snaží o vybavení všech učeben touto technikou a vybavení všech učitelů notebooky... 

Nejděsivější informace se týká připojení k internetu: téměř polovina škol škol je připojena zcela nedostatečně a přitom čtvrtina škol platí za toto připojení několikanásobek tržní ceny: například  14 % škol z monitoringu má připojení s downloadem od 512 do 1024 Kb/s s průměrnou měsíční platbou 4259 Kč! Místní firmy si ze škol či obcí dělají zřejmě bezpracný zdroj příjmů, tento stav je samozřejmě i důsledkem předraženého připojení v rámci Internetu do škol a v následujících letech SIPVZ i cen dodavatele připojení pro státní a veřejnou správu. Moje domácí připojení 30 Mb/s za 650 Kč připomínám jen pro zdůraznění této digitální propasti. Na tomto tristním stavu má podíl i zrušený odbor SIPVZ MŠMT, který nikdy nerealizoval slíbená jednání s telekomunikačními operátory a zcela zanedbal metodickou podporu škol v této oblasti.


Podívejte se na srovnání vynaložených prostředků na nákup hardware:



Čtenáři, co vy na to? Jaká je situace u vás?