Dalibor Martíšek: Ryba smrdí od hlavy

S českým školstvím to nevypadá dobře. Je totiž rok od roku horší. Gramotnost žáků se v průměru zhoršuje, propadají se výsledky v matematice a přírodních vědách. To všechno učitelé vědí už dávno. Jenže tentokrát je to tak do očí bijící, že to objevila i ministryně školství. A považuje dokonce za nutné to kantorům sdělit na začátku školního roku místo obvyklého přání mnoha úspěchů.

Podobné problémy řešili nedávno ve Velké Británii a Finsku. Uvědomili si, že je třeba do škol přitáhnout schopné lidi, které je třeba k práci motivovat. A to, ať se to komu líbí nebo nelíbí, nejde jinak než penězi. A tak největší finanční injekce dostalo například finské školství právě v době nejhorší finanční krize.

To naše vlády jdou na věc od jiného lesa. Každá se sice bije v prsa, jak je pro ni školství prioritou, ale pak jedná úplně jinak.



Naši „špičkoví“ politici, honosící se okázalými životními triumfy na straně jedné a zcela nestoudně fatálními neznalostmi na straně druhé, dělají ze škol archaickou veteš. Z kantorů nesvéprávné „socky“ a ze školství poslední šanci, jak tyto ubožáky uchránit před totálním životním krachem. Učitele za výuku platí stále mizerněji (dnes to přiznávají už i oficiálně) a stále víc je nutí pracovat úplně zadarmo. Způsobem, za který by se nemusel stydět carský gubernátor, jsou kantorům vnucovány výmysly královsky placených pedagogických „teoretiků“, kteří, jak se obávám, sami zřejmě nikdy neučili, anebo jako učitelé neuspěli.

Říká se tomu reforma školství. Její podstatou je přinutit kantory rozžvýkávat a rozpatlávat tyto nesmysly do šílených vlastních tlustospisů. Ty schopné, kteří ještě ve školství zbyli, to neskutečně otravuje, zdržuje od výuky a vyhání ze školství. A těm neschopným to dává návod, jak se konečně „aspoň v tom školství“ uchytit. Vždyť k tomu dnes stačí tak málo! Sepsat (a vlastně stačí jen opsat) několik set stran neskutečně hlubokých myšlenek typu „v souladu s příslušným ustanovením RVP žák v oblasti klíčových komunikativních kompetencí vybuduje kompetenci pro recepci a produkci textů, a to jak psaných, tak verbálně artikulovaných.“

Pak už je třeba jen zrušit ve třídě řady lavic, tyto rozházet volně po místnosti a když přijde inspektor, nechat děti volně se válet na nich, nebo ještě lépe mezi nimi. A moderní špičkový učitel je vidět na první pohled. Co se dítě skutečně učí, co se naučí a co umí, je nejen zcela nepodstatné, ale nesmí se o tom vůbec mluvit. Slova jako „umět“ a „učení“ byla z pedagogického slovníku totiž už dávno zcela vyškrtnuta jako přežitek dob dávno minulých.

Zhruba takto postulovalo ministerstvo atributy moderního učitele, aby poté každého takového průkopníka nechalo stanovit své vlastní cíle. A dnes se nestačí divit. Prostý důsledek, že si každá škola učí, co chce, jak chce a kdy chce, pak ministryně označí za „nejhorší stav“ a nesrovnatelné školy chce srovnávat státní maturitou. Tu (jen tak mimochodem) ministerstvo připravuje už dvanáct let a stále připravena není.

„Je něco shnilého ve státě dánském,“ řekl by Shakespeare. A co hnije u nás? „Ryba smrdí od hlavy,“ odpovídá naše lidová moudrost. Naše školství mělo za posledních šestnáct let těch hlav už deset. A co z toho? Jen propad do hlubin podprůměru. A desetkrát větší smrad.

Převzato z blogu autora martisek.blog.denik.cz.