Dalibor Martíšek: Jak jsem (ne)odmaturoval z češtiny

Před několika dny se mi dostaly do ruky testové úlohy z českého jazyka a literatury nakladatelství vyuka.cz Hned na přebalu si můžeme přečíst, že obě publikace jsou zpracovány dle požadavků MŠMT k nové podobě maturity. Z RVP G jsem získal zhruba představu o tom, co má maturant znát. Ze sdělovacích prostředků a osobních zkušeností několika kolegů jsem si udělal obrázek o tom, jaká výuka češtiny je dávána za vzor – viz např. Bludy reformní obludy II . Prostě taková škola divadlem, kterou by Komenský mohl jen tiše závidět. A tak jsem si řekl, že se zkusím podívat, jak asi takto vychovaní studenti mají maturovat.
Otevřel jsem náhodně Literaturu s tisíci tři sta padesáti testovými otázkami.



Ano – přesně podle hesla škola hrou! Po letech jsem opět popadl kytaru a zanotoval:

Kdysi u silnice stával	Nikdy Kerouaca nečet
vlasy do půl zad	a neznal třetí proud
ať si mával, jak si mával	přesto býval každý víkend
nechtěli ho brát.	spolu s Deanem on the road.

Jenže pak jsem listoval dál a humor mě poněkud přešel. Je sice hezké, když člověk zjistí, že i po pětatřiceti letech si může troufnout na otázky kolem Čapka nebo Voskovce s Werichem a dokonce si vzpomene na Golet v údolí i Garganduu s Pantagruelem. Jenže Hilberta znám jenom Davida (to byl matematik) a který Kohoutův román je lustrační, to vůbec netuším. Vaculík? Kundera? Škvorecký? Jen jména. My jsme totiž byli odkojeni jinými kapacitami. Makarenko, Majakovskij, Nejedlý, Zápotocký. A rudí řádili nad Kladnem. Je jistě dobře, že se doba změnila, ale…

Jak bych dnes dopadl u maturity z češtiny?

Znáte vypravěče románu Umberta Eca Jméno růže? Jistě, zajásal bych. Nejen vypravěče, ale dobrou desítku postav. A podrobně bych mohl reprodukovat i to, co ten vypravěč vyprávěl. Dekameron? Zbrojnoš Dona Quiota? Kdo by neznal! Napnelismus a cukatura? Chcete slyšet autory a název nebo rovnou celou hru?

Takže ještě jednou - jak bych dnes dopadl u maturity z češtiny? Bohužel asi značně bídně.

Jak se nazývá ojedinělá tvůrčí metoda Ivo Vodseďálka?
Nevím, kdo byl Vodseďálek, natož abych znal jeho ojedinělou metodu.

Kdo patřil nebo nepatřil ke Katolické moderně?
Nevím. Katolická moderna mi vůbec nic neříká.

Kdo byl autorem latinské mluvnice češtiny Čechořečnost?
Mohu sloužit jen svým subjektivním dojmem, že latinská mluvnice s názvem Čechořečnost je poněkud praštěná.

Ve kterém románu vystupuje oddíl seržanta Crofta?
Netuším. Naše generace znala jen oddíl Pavky Morozova. A ten zase asi neznají dnešní maturanti. Holt jiná doba. Není to hezký pocit – nevědět. Jenže jak jsem zjistil, není dobré ani vědět víc, než je nutno.

Hele Cimrmani - konečně něco pro mě! Ta maturita začíná být hodně, ale hodně moderní.



Poněkud mi sklaplo. Tedy ne že bych nevěděl. Ztrátu třídní knihy vyšetřují Cimrmani už čtyřicet let. Jenže když člověk ví, může zjistit i to, že nevědí autoři. Každému, kdo viděl Nejistou sezónu, je přece jasné, že i Severní pól dobývali Cimrmani už za hluboké totality. A jestliže z devadesátých let mají být tři hry, je maturant hrubě maten a naváděn k nesprávné odpovědi.



Není to paráda? Až do tohoto okamžiku jsem znal jen pravopisnou chybu. O pravopisné chybě oproti něčemu slyším poprvé. Nevím, jak kdo zná Kryla a kolik lidí ví, že jeho Knížka se jmenuje Kníška. Ale prohlašovat, že ve slově „knížka“ je pravopisná chyba oproti slovu „kníška“, tak to je tedy fakt síla!

Zavírám Literaturu a poněkud v depresi náhodně otevírám Český jazyk s dalšími tisíci tři sta padesáti otázkami.

"Prokop dobřě u písmě dospěl
a ve čsti i v kázni prospěl..."

Proboha - co to je? Aha, nějaký historický text - a z jakého prý období. Babo raď! Zatipoval jsem široce patnácté století nebo někdy později a dívám se na možnosti. Ano, je tam d) 15. – 19. století, takže není co řešit. Ale ouha – podle klíče prý c) 11. - 14. No, češtinář nejsem, ale buď jsme se my kdysi učili špatně (což je vzhledem k mé neznalosti Vaculíka a Kundery docela možné), anebo si někdo dělá legraci. Podle mých chabých znalostí je 11. – 13. století úplná pitomost, protože „dobřě u písmě dospěl“ mohl napsat nejdřív Hus. Takže i kdyby to stihl napsat do svých třiceti let, aby bylo správně aspoň to 14. století, je to celé více než pochybné. Podle mě ten text pochází až ze století jedenadvacátého, protože bůhvíjak starý originál docela nedávno přiháčkoval a přičárkoval nějaký trouba pro potřeby státní maturity. Jak říká Werich - autor byl vůl a překladatel není. Proto to tak je.

Pokud jsou obě tyto maturitní pomůcky psány skutečně podle hesla „škola hrou“, pak vzorem byla podle všeho hra Chcete být milionářem, kde padaly otázky jako:

Kolik je na zeměkouli rovnoběžek?

a) 90 b) 180 c) 270 d) 360

Nabízený výběr odpovědí svědčí o uplatnění pravidla „přání otcem správnosti“. Něco podobného najdeme i mezi vzorovými maturitními testy – např. symbolem života a smrti Anny Kareniny má být - svíce. No, nevím, češtinář nejsem…

Vědomostní televizní soutěže jsou většinou sledované, úspěšné a zábavné. A tak mnozí učitelé dnes pojímají i výuku a pohříchu i zkoušení jako lidovou zábavu. Nevědomky tak řežou větev pod svými vlastními vznešeně deklarovanými cíli, neboť zcela v rozporu s nimi ověřují jen povrchní povědomost o jednotlivých, nijak nestrukturovaných a nijak spolu nesouvisejících faktech. Jak je vidět, je tento model ověřování „vědomostí“ natolik úspěšný, že má být vtělen i do státní maturity. Bez ladu a skladu zde se stejnou váhou vedle sebe leží dotaz na Čapkovu Matku i otázka, v čem spočívá novátorství básně Vrh kostek nikdy nevyloučí náhodu. Dotaz na rod, ze kterého pocházel Karel IV (dobrá otázka do češtiny, že ano?), i otázka, co že je to deminutivum.

Tradiční škola byla léta potírána. Jejím největším zločinem bylo „bezduché memorování“ a „biflování“, které ze studentů vyrábělo chodící encyklopedie. Jak se s tím asi vypořádá moderní maturita?



Takže není třeba znát pravopis. Je třeba jen přesně odrecitovat, jak se jmenují současné pravopisné kodexy. Podobným způsobem jsme nebyli zkoušeni ani z děl klasiků marxismu-leninismu za nejtvrdší totality. Roky zatracované „memorování“ a „biflování“ má být podle všeho vystřídáno ještě úpornějším memorováním a ještě tvrdším biflováním. Moderní maturant zřejmě vůbec nemusí myslet. Vždyť mu stačí nadrtit se zpaměti 2 700 otázek a má vystaráno. I když – není to tak docela pravda. Rozhlédnete-li se po knihkupectví, zjistíte, že testy podobných kvalit dnes nezabírají jen dvě knihy, ale minimálně dvě almary. Takže k počtu podobných testových otázek si připište ještě tak jednu až dvě nuly.

Ve snaze odpoutat se od poněkud černých myšlenek otvírám diplomovou práci jednoho svého diplomanta. Asi na třetí sněhobílé straně mě práskne do očí jediná věta: Děkuji panu docentovy Martiškovy… Tak to jsem si tedy vážně pomohl! Okamžitě jsem zpátky tam, odkud jsem chtěl pryč. Ten chudák asi strávil gymnaziální studia tvořivým nacvičováním nějaké antické tragédie. Možná, že právě díky tomu správně tipnul odpověď na záludnou otázku



A možná, že právě díky tomu odmaturoval. Jenže naše státnicové komise jsou stále nějak konzervativní. Těžko se nechají přesvědčit o tom, že všechny známé normativní příručky českého jazyka obsahují hrubé gramatické chyby oproti originálnímu poděkování. A tak milý student netuší, že jeho diplomce právě silně zašplouchala Stix.

Do připravované státní maturity bych investoval svoji poslední korunu. To kvůli tomu, aby ji Charón co nejrychleji převezl tam, kam patří. A Léthé by mohla zašplouchat nejen v maturitních otázkách, ale i na ministerstvu školství. To aby se podobné experimenty konečně dočkaly svého zaslouženého zapomnění.

Převzato z blogu autora http://martisek.blog.denik.cz.