Linda Taláčková: Etická výchova 3.

Sociální dovednosti, ale souběžně i mravnost.

Prožitková pedagogika s dvěma souběžnými cíli. Sociální dovednosti a chování, ale také kultivace postojů a tříbení hodnot.

Navrhovaný doplňující obor Etická výchova je výjimečný zvláště tím, že na rozdíl od jiných krátkodobých nebo průřezových programů prožitkové pedagogiky v sobě pojí dvojí účel onoho prožitku. Slouží jednak k nácviku a získání osobnostně-sociálních dovedností a zkušeností, ale navíc a souběžně, každou zážitkovou aktivitou v Etické výchově prolíná etický rozměr. Co by totiž bylo platné, pokud bychom žáka naučili takzvaně dobrému, ale účelovému chování, když by toto nevycházelo z dobrého mravního postoje.

Výchova k mravnosti bez prožitku, bez praktického nácviku by byla málo účinná. To nejrůznější výchovné programy, které využívají prožitkovou pedagogiku, vědí dávno. Etická výchova proto také není planým mentorováním od tabule. Nepřináší množství nových faktů, ale vychází z toho, co děti znají z vlastních životů. Do vyučovacího rozvrhu přináší aktivní odpočinek od teoretických a frontálně vyučovaných předmětů. Prožitková pedagogika v Etické výchově umožňuje zažít bezpečné sociální interakce, ale také vnitřní usebrání. Umožňuje věci si prožít a poskládat je v nových souvislostech. V našich školách zatím není běžné, aby se povinně vyučoval předmět, který by se prožitkové pedagogice systematicky věnoval.

Etická výchova má v tomto směru nejblíže podobné ambice jako vynikající Dramatická výchova, která je již v Rámcovém vzdělávacím programu ukotvená jako další doplňující obor. Zatímco Dramatická výchova je originální svými metodami, Etická výchova je jedinečná svým výchovným stylem (náročný a důsledný vztah mezi učitelem a dítětem), cíli (pozitivní ovlivňování chování, ale i postojů, ku prospěchu dítěte i druhých) a také programem (postupné osvojování si jednotlivých sociálních kompetencí: komunikace, důstojnost, pozitivní hodnocení druhých, tvořivost, vyjádření citů, empatie, asertivita, vzory, pomoc, přátelství, spolupráce, prosociálnost, etické a ekonomické hodnoty, rodinný život, sexuální zdraví, duchovní rozměr člověka, ochrana přírody). Zajímavé je, že škola, která do školního vzdělávacího programu Etickou výchovu zařadí, účinně a komplexně ošetřuje mnohé povinné části z RVP, nadstandardně pak průřezové téma osobnostně-sociální výchova (OSV). Zhruba z osmdesáti procent se programem Etická výchova s povinným průřezovým tématem OSV kryje. Etická výchova má však komplexnější cíle a osvědčený, účinný výchovný styl.

V čem je prožitková pedagogika v Etické výchově jedinečná, jsou právě cíle onoho prožitku, nácviku, praktického vyučování. Etická výchova se nestará jen o to, aby se dítě naučilo sociálním dovednostem, které mu umožní lepší a výhodnější pohyb ve společnosti. Vezměme třeba právě dovednost spolupracovat. Co by to bylo platné, kdybycho naučili děti spolupracovat díky vynikajícím způsobem vedenému prožitkovému vyučování, kdyby tuto sociální dovednost děti později zneužily třeba k šikaně slabšího spolužáka. Chceme se snad do budoucna pohybovat ve skupinách, které budou součtem sice sociálně schopných, ale egoistických individualit? Jaké jsou alternativy? Přijatelnější je žít mezi takovými lidmi, kde se jednotlivci sice starají o prospěch vlastní, ale souběžně o prospěch druhých. Řešení, která by nebyla na úkor jiných lidí, však nemusí být přímočará a jednoduchá a přináší řadu dalších etických souvislostí.

Etická výchova proto souběžně se sociálními dovednostmi v dětech kultivuje také mravní cítění. Staví hráz proti zneužití osvojených sociálních dovedností. Tou hrází je vnitřní motivace chovat se dobře. Ba co víc, Etická výchova umožní dětem prožít osobní zodpovědnost, právě proto, že na řadu etických problémů neexistují jednoznačné návody ze strany vnější autority. V podstatě, jak úlevné zjištění pro učitele – zodpovědnost za mravní vývoj dítěte neleží výhradně na učitelských bedrech! Což vyvrací obvyklou výhradu proti Etické výchově, totiž, že jejím nasazením by snad opět o krůček přibyla na bedra školy zodpovědnost za chování dětí. Připomínám však dvě podmínky, taková výuka musí probíhat aprobovaně a pravidelně.

V Etické výchově děti nanečisto, v bezpečných laboratorních podmínkách získávají sociální dovednosti. Jedinečná je však Etická výchova v tom, že děti zároveň vede k mravnímu rozlišování dobrého a zlého, a to v každé jednotlivé vyučovací aktivitě. Dlouhodobá podpora v rozvoji dobrých mravních postojů u dětí má u nich pozitivní vliv na to, že v Etické výchově naučené dovednosti nezneužívají, jako by se to snadno mohlo dít po jednorázových kurzech sociálních dovedností. Etická výchova v dětech podporuje vnitřní zodpovědnost za vlastní postoje a hodnoty tak, že umožní osvojit si sociální dovednosti a ty pak užívat mravně, k prospěchu svému a ostatních.