Tomáš Jurčík: Maturity jako závěrečné zkoušky?

Po Listopadu naše školství začalo nabírat na obrátkách. Bohužel v některých případech nežádoucím směrem. Začaly se rušit mnohé učební obory a rušila se i některá špičková odborná učiliště, o jejichž jednotlivé části nebo lukrativní budovy a pozemky měli zájem vlivní privatizátoři. Že šlo o krátkozrakou politiku, ukázalo se během několika málo let. Zato se jako houby po dešti začaly otevírat nové střední školy a učiliště zakončené maturitní zkouškou.

MŠMT zakladatelům vycházelo vstříc, protože bylo pod tlakem části školských „modernizátorů“, kteří poukazovali na to, že zaostáváme v počtu maturantů a vysokoškoláků za Západem. Že v řadě zemí byly počty absolventů vysokých škol vyšší o absolventy bakalářského studia, které u nás nebylo, jaksi pomíjeli. Rovněž to, že v řadě zemí na rozdíl od nás se mezi absolventy středních škol započítávají i ti, co ukončují střední školu vysvědčením ze závěrečného ročníku, zatímco maturita, dobrovolná, je pouze podmínkou pro přijetí na vysokou školu. Že šlo o kvantitu, nikoli kvalitu, je nabíledni. Informace o tom, že absolventi řady našich průmyslových škol byli např. v německých firmách po krátkém zapracování zařazováni na inženýrské pozice, jim nic neříkaly. Stejně jako úspěšnost našich maturantů při studiu na předních západních vysokých školách.

Nepřirozený nárůst počtu škol zakončených maturitní zkouškou zákonitě vedl k degradaci maturity. Ta se z uznávaného ocenění dosaženého středoškolského vzdělání na renomovaných středních školách stala většinou nic neříkajícím dokumentem o zakončení střední školy.

Místo jednoduchého řešení, spočívajícího v zakončení studia jednak získáním závěrečného vysvědčení za poslední ročník školy a jednak dobrovolnou náročnou maturitou umožňující postup na vysokou školu, začala honba za systémem kontroly úrovně jednotlivých škol prostřednictvím tzv. státních maturit.

O peripetiích jejich přípravy je zbytečné se rozšiřovat. Zamysleme se nad možností jejich alternativy. Ta spočívá v tom, že maturita by nebyla dokumentem o absolvování školy, nýbrž zkouškou navíc, opravňující ke studiu na vysoké škole. Absolvent školy by dosáhl úplného středního vzdělání úspěšným zakončením posledního ročníku střední školy. Při současné úpravě ho dosáhne až úspěšným složením maturitní zkoušky. Jde o absurdní stav: Absolvent dvouleté odborné školy platný dokument o stupni dosaženého vzdělání získává, zatímco nesrovnatelně vzdělanější absolvent střední školy, pokud neuspěje u maturity, nedosáhne žádného stupně vzdělání,


Letitý projekt státních maturit dospěl do stádia, kdy se stalo zřejmým, že nelze po všech maturantech požadovat stejné znalosti. Proto se začala prosazovat tzv. dvourychlostní maturita. Ta obtížnější bude umožňovat postup na vysokou školu, ta méně obtížná bude pouze osvědčovat úspěšné zakončení střední školy. Oč jednodušší je systém v těch zemích, kde studenti skládají maturitní zkoušku dobrovolně. I v případě, že student maturitu neudělá, má díky vysvědčení ze závěrečného ročníku doklad o dosaženém stupni vzdělání. Oč hůře jsou na tom naši maturanti, nad kterými visí Damoklův meč vědomí, že nesloží-li úspěšně maturitní zkoušku, nezískají vzdělání žádné. Návrhy na změnu tohoto nežádoucího stavu se čas od času objevovaly už v šedesátých letech a znova po změně režimu v devadesátých letech. Neúspěšně. Tradice ukončování střední školy maturitou má prý u nás silné kořeny.

Stav, kdy celá řada škol a mnoho studentů považuje projekt státních maturit za nedomyšlený, by měl ministerské pracovníky přimět k provedení analýzy, která umožní rozhodnout, zda maturitě ponechat jen její obtížnější stupeň, a méně obtížnou, která má být pouhým osvědčením o absolvování střední školy, prostě zrušit.

Skutečnost, že na přípravu státních maturit bylo vynaloženo velmi mnoho práce i prostředků, by neměla být rozhodující pro to, zda je provádět trvale, nebo jen po dobu nezbytně nutnou na zjištění, která škola dostává státní příspěvky oprávněně. To by splnění jejich účelu, tedy eliminování špatných škol, postačilo. Po tom by bylo možné přejít na mnohem racionálnější i etičtější způsob, kdy se k maturitě připravují pouze ti studenti, kteří chtějí pokračovat ve studiu na vysokých školách. Ostatním jako doklad o dosaženém stupni vzdělání by postačovalo závěrečné vysvědčení ze střední školy. Tento způsob by pro porovnání úrovně škol splnil stejný účel jako maturity dvourychlostní, avšak náklady na jejich realizaci by byly podstatně nižší a sama jejich realizace mnohem jednodušší. Navíc odpadne skutečnost, že dvourychlostní maturita degraduje maturitu na jakousi formu závěrečné zkoušky.

Přechod na maturity jako podmínku přihlášky na vysokou školu by mohl být proveden pouhou novelkou školského zákona. Státní maturity by se podstatně zjednodušily a zlevnily, přitom jejich vypovídací hodnota, tedy zjištění, které školy si zasluhují podporu ze státních prostředků, a které nikoli, by zůstala v podstatě stejná. Učitelé by nebyli tlačeni do situace, že musí k maturitě připravit všechny žáky, proto by zejména v závěrečných fázích studia mohli uchazečům o maturitu věnovat mnohem větší pozornost. Maturity by opět mohly získat svou váhu jak u studentů, tak u pedagogů. Studenti, kteří nechtějí dále studovat, by se mohli zaměřovat na předměty, které budou potřebovat v konkrétním zaměstnání, ke kterému se připravují. Měli by mít právo přihlásit se k maturitní zkoušce dodatečně.