Bohumil Kartous: Rasismus jako převrácená kauzalita v mysli české majority

Britské listy: Návrh zřizovatele jedné valašskomeziříčské základní školy, tedy města samotného, na segregaci dětí podle barvy pleti, rozděluje českou společnost na dva tábory. Jeden se opírá o paradigma nepřijatelnosti rasové, etnické, náboženské či jiné sociální segregace, která byla na základě kulturního vývoje v západoevropském civilizačním okruhu oficiálně odmítnuta jako nepřípustná a na základě zkušeností s různými formami totality shledána zcela zhoubnou, potenciálně pro kteréhokoliv člena společnosti.

Z článku zveřejněného v Britských listech vyjímáme:

Druhý setrvává v představě, že rasová segregace je nejen přípustná, ale může být prospěšná nejen majoritě, ale i segregované minoritě. Smutnou senzací je, že právě druhý tábor se může daleko lépe opřít o jednání své vlastní politické reprezentace, která se honosí epitetem „demokratická“. Umožňuje to převrácení kauzality sociálního vyloučení a politika neuznávající základní lidské hodnoty.

České školství má dlouhou tradici rasové segregace, která ovšem vyplývá z postoje celé společnosti. Celá desetiletí byly romské děti umisťovány téměř automaticky do zvláštních škol s argumentem jejich snížených předpokladů ke vzdělávání. Aniž by se někdo zabýval tím, co je vlastně příčinou jejich „handicapu“. (...)

Paní Řápková, jak se zdá, směřuje v předčasných parlamentních volbách minimálně do poslanecké sněmovny za občansko demokratickou stranu (sic!) a její vzestup je takřka totožný s někdejším politickým vzestupem pana Čunka: politická strana, jejímž je politik či politička členem, předpokládá, že majoritní náklonnost k populistickým řešením prohlubujícím sociální vyloučení přinese popularitu nejen jednotlivci, který se populismu dopouští, ale zároveň celé straně.

Způsob myšlení, který dovoluje etablovaným politickým stranám, aby se přichylovaly k těmto mimořádně nebezpečným propagandisticko politickým tendencím, je přitom stále tentýž, jak jej známe z různých fašistických, nacistických nebo čistě rasistických schémat minulosti: zdánlivý boj za právo a spravedlnost těch, kdo jsou k nim nadáni, s více či méně artikulovaným zatížením „vinou a trestem“ těch ostatních. Někdy na úrovni úplné masové likvidace, někdy „jen“ na úrovni prohloubení jejich sociálního vyloučení s další „perspektivou“ poté, kdy se „polepší“.