Oldřich Suchoradský: S úsměvem jde všechno líp...

Nejen 1. duben, ale celý měsíc je spojen s humornými žertíky, které vymýšlíme pro své přátele a blízké. Je zřejmé, že se tak běžně děje i za zdmi našich škol, přímo ve třídách. Dovolím si při té příležitosti malou úvahu nad rolí humorem ve školním prostředí.

Humor je kořením života", říká klasik a je v tom velká pravda. S humorem se dá vyřešit mnohé dlouho neřešitelné spory. Humor pomáhá snížit napětí v mimořádných vypjatých situacích. To by mohl každý dokladovat svými vlastními zkušenostmi přímo ze života. Jako učitel jsem humor k řešení školních situací využíval často a  mohu potvrdit, že jeho léčivá role funguje dobře i ve školním prostředí. Je však třeba si být vědom, že k žádoucímu účinku humoru je třeba vědět, že i ve škole má humor své dvě strany.   Toho kdo ho iniciuje, to je ve třídě zpravidla učitel a ten kdo ho přijímá, to bývají jeho žáci.  

Iniciátor humoru by měl respektovat určité hranice, které překročit znamená humornou situaci lehko změnit ve frašku, vtipnou poznámku v nepříjemnou osobní invektivu. A druhá strana by měla být schopna humornou situaci pochopit, přiměřeně strávit a  nezneužít ji, k uvolnění  zavedených pravidel. A tak učitel, který chce  pobavit své žáky, musí znát míru a obsah toho s co žákům pro uvolnění často napjaté školní atmosféry předkládá. Znát jejich mentalitu a předvídat reakci, kterou jeho vystoupení asi vyvolá. Žáci znalí svého učitele by měli vědět, do jaké míry jejich učitel své vystoupení myslí vážně a kdy mu jde o pouhou legraci. A právě v dubnu je příležitost, kdy se mohou na chvíli role vyměnit a šance nepsaná kritéria vztahů obou stran docela dobře a nenásilně ověřit. Někdy je to až poměřování, co si žáci ke svému učiteli v "žertu" mohou dovolit a jak na jejich "zkoušku" učitel zareaguje.

Vzpomínám na dubnové žertíky svých žáků, které byly většinou velmi jednoduché a průhledné. Určitě nikdy nechtěly ublížit. Měly pobavit a vzájemně se na chvíli přiblížit.  Za dobrý třídou organizovaný žert jsem považoval situaci, kdy se mi třída schovala do skříní a pod lavice, takže při vstupu do třídy jsem si myslel, že jsem si spletl místnost. To byl dobrý a vtipný trik, který žákům v mém případě vyšel. Já jsem jim to při v časově blízké době oplatil, když jsem 1. dubna zadal neohlášenou matematickou prověrku a po jejím zadání, jsem pronesl svůj: APRÍL. Vím, trochu okoralý vtip, ale účinný a se zaručeně dobrým ohlasem ze strany třídy. Pamatuji i méně vhodné žerty. To když jsem chodil na střední školu a celá třída jako jeden "muž“ utekla l. dubna angličtináři do blízkého parku. On nás asi při „nenápadném“ přesunu nějak zahlédl, protože nás chvíli nechal prožít si vítězný pocit, ale pak za námi do parku přišel a vyzkoušel nás přímo na parkové lavičce. A bylo po radosti.

Humor je svým způsobem výjimečný a ne každý učitel ho umí využít a ve vhodnou chvíli uplatnit. Ale měli bychom v roli učitele takové situace vyzkoušet a nechat svým žákům prožít pocit uvolnění, že mají alespoň chvíli nad svým učitelem navrch. Často jsem se kvůli tomuto jejich pocitu nechal do takové situace nechal vtáhnout zcela vědomě. Určitě to oživilo naše vzájemné vztahy a přitom jsem nikdy neměl pocit, že bytím utrpěla moje kantorská autorita.

Volně upraveno z příspěvku na blogu autora na blog.rvp.cz.