Kritické myšlení k standardu kvality profese učitele

Dotazník číslo 272 v diskuzním fóru ke standardu kvality profese učitele je vyplněný za organizaci Kritické myšlení - jde o názory z třídenní diskuse 35 učitelů (ZŠ, SŠ nebo VŠ) a ředitelů a lektorů pracujících v programu Čtením a psaním ke kritickému myšlení.

Z dotazníku 272:

Jaké otázky Vás napadají v souvislosti se standardem kvality profese učitele?

Proč ministerstvo zpochybnilo upřímnost své snahy otevřít diskusi k standardu tím, že už předložilo nějaký návrh? Proč napřed nezačalo diskusi o tom, zda vůbec má standard smysl, jak to učitelé vidí, k čemu by mohl být dobrý a jaká má jeho zavedení rizika?

Proč učitelé rovnou chápou standard jako hrozbu, a nepromýšlejí stejně intenzivně jeho možné přínosy? Co se dá dělat s tím, že mnoho učitelů automaticky odmítá to, co přichází z ministerstva?

Proč ministerstvo nepředkládá současně důvěryhodný plán, jak bude postupovat, aby dosáhlo toho, že se do ministerského rozpočtu dostanou nastálo prostředky na financování podpory učitelů ve zvyšování kvality jejich práce?

Jak vést přípravnou fázi, aby učitelé chápali standard jako nástroj podpory a pomoci, nikoliv nástroj represe?

Jak zajistit účast většiny učitelů při přípravě standardu? Jak zajistit spolupráci ředitelů při přípravě a následné práci se standardem?

Jak vést diskusi o standardu efektivně ve vlastní sborovně? Kde vzít společný čas, jak vzbudit ochotu, z čeho to zaplatit? Jak překonat nechuť kolegů k tomu vůbec se o standardu bavit? Budeme vypadat jako nenapravitelní blázni, kteří se přes všechny minulé zkušenosti zase pro něco beznadějného nadchli? Jak inspirovat vedení vlastní školy, aby se chtělo o standardu bavit?

Jak předejít formálnosti při práci se standardem? Jak zabránit tomu, aby to byla další byrokratická povinnost, která nemá nic společného se skutečnou praxí?

Jak může být standard využíván k podpoře profesního růstu, když je nabízena jen jedna úroveň kvality?

Jak zajistit, aby standard plnil svou funkci, tj. podporoval profesní růst každého učitele? Jak musí být standard zformulován, aby vyl srozumitelný? Do jaké míry konkretizovat kritéria v rámci standardu?Jak se má dále ve škole se standardem pracovat? Kdo bude učiteli ve škole poskytovat potřebnou zpětnou vazbu, kdo s ním bude reflektovat jeho práci, s kým se bude moct učitel radit?

Jak se sloučí funkce standardu formativní a sumativní, aby standard hlavně podporoval učitele, a ne je stresoval?

Jak se vyrovnat s protikladnými cíli, které by měly být dosahovány pomocí standardu:
a) standard jako prostředek sebereflexe,
b) standard jako nástroj externí kontroly ?

Jaká je role posuzovatele v situaci, kdy standard používáme k seberozvoji, a jaká je jeho role v sumativním hodnocení?

Co se stane, až diskuse skončí, s první verzí standardu? Nesáhne ministerstvo zase po neúčinném systému pilotních škol k ověřování standardu? Zvolí lepší cestu k ověřování? Bude to už součást cyklické revize standardu?

Jaké vůbec budou fáze zavádění standardu, pokud se přijme? Jak bude vypadat podpora zkušeným učitelům, kteří ne vždycky učí opravdu dobře, ale o to víc se brání pomoci?
Kde se vezmou na začátku mentoři nebo uvádějící učitelé nebo koučové? Jak se zajistí, aby to byli prvotřídní učitelé a současně aby dokázali pracovat s dospělými a uměli jim pomoct?
Jak vyladit potřebu dobrých učitelů být co nejdříve dobře hodnocen, a potřebu bezpečí a podpory těch, kdo si nevěří? Existují učitelé, kteří pracují na úrovni standardu už teď? Jaké nálady vyvolá v sboru různá rychlost v naplňování standardu a případně vyšších úrovní, pokud bude spojená s výhodami (finanční, nižší úvazek?)?

Jaký je (bude) vztah mezi státním standardem a školními standardy, pokud už někde existují? Budou si školy vytvářet vlastní standardy ke těm státním, podobně jako si vytvářely ŠVP? Povinně, nebo dobrovolně, nebo nebudou smět?

Jak standard napomůže tomu, aby se učitelé zbavili některých povinností a mohli se více věnovat svému profesnímu a osobnostnímu růstu (přinese standard úlevu)?

Proč se zatím vůbec nemluví o tom, že by měl být standard povinný i pro učitele VŠ?

Jak zařídit, aby učitelský standard byl kompatibilní s evropským standardem?

Jak pomocí standardu zajistit, aby dobrý nekvalifikovaný učitel /rodič domácího vzdělávání směl učit? Co bude společnost dělat, když nebude mít dostatek kvalitních (standardizovaných) učitelů?

Jak argumentovat pro standard u veřejnosti? Jak do povědomí veřejnosti dostat otázky, které se týkají kvality školství? Jak vysvětlit, proč mají učitelé učit jinak? Jak je standard spojen s potřebou učit jinak? Jak podpořit, aby standard přispěl ke společenské prestiži učitelské profese?

Jak bude standard formálně / legislativně zakotven, bude-li vůbec?

V čem spatřujete hlavní rizika, která mohou ohrozit úspěšné a užitečné fungování standardu v praxi?

MŠMT rezignuje na snahu o skutečnou a trvalou změnu financování. Bez finančního zabezpečení celého systému, především odpovídajících platů učitelů, nemá smysl v práci na standardu pokračovat.

Učitelé nepřijmou nabídku k tomu, aby se zamysleli nad svou prací a formulovali standard společně – se vzniklou podobou standardu se neztotožní. Budou standard odmítat nebo později ho dosahovat jen formálně.

Při zavádění systému se nezamezí korupci – např. ředitelé budou pověřeni stvrzováním, že jeho učitel/ka dosahuje standardu. Ředitelé orientovaní na PR budou chtít mít školu plnou « standardizovaných » učitelů a odfajfkují formálně splnění standardu všem ve škole.

Systém atestací odvede učitele ze škol – pokud bude spojován se získáváním bodů (kreditů) za školení – což povede k tomu, že učitelé se budou radši školit než vyučovat. Prokazování kvalitní práce musí být naopak vázáno na práci učitele ve třídě, ne na absolvovaná školení.

Fakulty připravující učitele nemají patrně dostatek vlastních učitelů, kteří dosahují požadované úrovně a kteří by se sami chtěli zlepšovat. Jak mohou připravit své absolventy v duchu standardu?