Ve svém pravidelném sloupku na stránkách Učitelských novin se ministr školství, mládeže a tělovýchovy Ondřej Liška tentokrát zamýšlí nad některými problémy, s nimiž se musejí potýkat ředitelky a ředitelé škol.
Nemám rád novinářská klišé. Jedno takové klišé z poslední doby líčí pana středočeského hejtmana Davida Ratha málem jako démona z jiného světa. Říkal jsem si, že přimalovávat tomu dobrému muži s motýlkem rohy nebo hitlerovský knírek je trochu „zu viel". Ne že bych měl pana doktora Ratha v oblibě, ale kdykoliv mediální chór pěje svou píseň vysloveně unisono, zpravidla mi tam vždycky něco neladí.
Jenže pak přišla kauza „hejtman versus ředitelé středočeských středních škol". Podrobnosti jistě všichni znáte z tisku a některých z Vás, kteří pracujete ve Středočeském kraji, se celá věc dotýká přímo. Pan hejtman Rath se rozhodl uspořádat mezi „svými" řediteli a ředitelkami anketu o název nové univerzity. Když většina z nich nereagovala, hrozil jim finančním postihem. Ačkoliv pod tlakem veřejného mínění pan Rath „nakonec sám rád musel uznat", že pozitivní motivace je lepší než negativní, určitá pachuť zůstává.
Podobné chování vůči ředitelům a ředitelkám škol (a nejen středních) je třeba jednoznačně odsoudit. Jistěže jsou okamžiky, kdy i ve vztahu mezi řediteli a ministerstvem vzniká určitý napnelismus. V poslední době jsem byl například zklamán postupem mnoha škol ve věci rozdělování prostředků na nenárokovou složku platu (přitom to výstižně shrnul v anketě v minulém čísle Učitelských novin ředitel pražského Gymnázia Jana Keplera: „U nás problémy nebyly, protože jsem je nevytvořil"). Ale představa, že bych kvůli tomu dštil oheň a síru, je mi zcela cizí.
Jenže zřizovatelské pravomoci jsou pro některé politiky zjevně příliš velkým pokušením. Pan hejtman Rath a jemu podobní by si však měli v první řadě uvědomit, že ředitel školy není žádný hej počkej.
Což mi připomíná zákon o střetu zájmů. V červnu loňského roku Poslanecká sněmovna schválila úpravu, díky které by do okruhu veřejných funkcionářů nucených podávat majetková přiznání spadali i ředitelé a ředitelky škol a školských zařízení zřizovaných státem a územními samosprávnými celky. Slíbil jsem tehdy, že navrhnu novelu zákona, která je uvedené povinnosti zprostí. Požadovat zrovna po řediteli školy po něm majetkové přiznání, to totiž postrádá jakoukoliv logiku a důstojnost.
Proto je dobře, že sněmovna nyní v prvním čtení schválila můj návrh na změnu. Díky této novele by se už majetkové přiznání ředitelů a ředitelek škol týkat nemělo. Uvidíme, jestli zdravý rozum zvítězí i při dalších fázích legislativního procesu. Když si představím, že by mi jako řediteli můj hejtman vyhrožoval snížením platu a ještě bych pak musel sepisovat majetkové přiznání… Nevím, nevím, jestli bych tu funkci raději nepoložil.
Osobně se mi velmi líbí jedna věta z důvodové zprávy ke zmíněné novele zákona. Zní: „Je nutné vyvarovat se opatření, která nejsou nezbytná a mohla by odradit kvalitní zájemce o místa ředitelů škol."
Ondřej Liška
0 komentářů:
Okomentovat