Oldřich Suchoradský: Potřebuje školství vědecký ústav?

Mnohokrát jsem se setkal s kritikou kolegů učitelů na instituce, které se zabývají bádáním v oblasti výchovy a vyučování. Ať si kdysi říkaly pedagogická střediska, ústavy či honosněji Výzkumný ústav pedagogický, převážná většina učitelů tyto instituce považuje za zbytečné a málo produktivní. Potřebuje škola takové instituce, a jakou úlohu by měly plnit, aby byla učiteli uznána užitečnost jejich existence?

Je vzdělávání tolik významnou činností, že k jejímu naplňování potřebují školy a učitelé další podpůrné instituce? Vždyť odborníci zde zaměstnaní na žáky a studenty přímo nepůsobí, ale jejich role je v podpoře práce učitelů k lepšímu naplňování jejich pedagogické role. Jak uvádím v úvod, po celou svou profesní dráhu jsem se setkával s většinovým názorem, že jde o instituce zbytečné, které učiteli nemohou v jeho denní školní práci efektivně pomáhat. A to mimo jiné proto, že jsou odtrženi od života škol a pracovníci v nich působící toho o realitě stavu na školách vědí málo. Produkty činnosti těchto zařízení jsou proto v praxi málo použitelné a učiteli nejenže nepomáhají, ale často mu i škodí. Podobné hlasy sílí v době školských přeměn a reforem, což je období, ve kterém se aktuálně naše školství právě nachází. A tak rostou tlaky činnost těchto institucí omezit, nebo je přímo rušit.

Na rozdíl od většiny kritiků jsem měl možnost s těmito organizacemi spolupracovat a mnoho pracovníků zde zaměstnaných jsem dobře znal. Většina z nich byli bývalí zaměstnanci škol, nejčastěji učitelé, ředitelé, inspektoři. Ke svému novému pracovnímu zařazení se dostali proto, že se jim v praxi mezi žáky a studenty dařilo dosahovat nadprůměrných výsledků. Byli proto vyzváni a nakonec přesvědčeni, aby se aktivně podíleli na změnách, které se mají prosadit ve školství. Pokud jsem s některou z těchto institucí déle spolupracoval, pak mně imponovalo věkové složení pracovních týmů. Vedle odborně zkušených a věkově starších pracovníků, působili tam současně i mladí progresivní lidé. Možná, že je moje zkušenost výjimečná a připouštím, že moji kolegové-kritici mohou mít zkušenosti odlišné. Pro uznání významu takové činnosti je podstatné to, zda učitel nabízenou spolupráci a pomoc přijímá aktivně a považuje ji za obohacení své dosavadní praxe. A nebo ji bere jako nutnou povinnost, kterou od samého začátku přijímá s nedůvěrou, nebo ji dokonce odmítá.

Čtenáře bude asi nejvíce zajímat, v jaké poloze se spolupráce s těmito zařízeními v mém případě konkrétně realizovala. Jako začínající učitel jsem měl jejich prostřednictvím možnost navázat osobní kontakty s řadou vynikajících učitelů-metodiků, kteří mi předvedli jak přistupovat k výuce, aby nebyla pro žáky nudou, ale zajímavým a napínavým hledáním. V době, kdy se některé formy práce jen těžko prosazovaly, hledal jsem mezi pracovníky těchto ústavů podporu. Svým způsobem mi dělali "zeď" a pod jejich hlavičkou jsem si mohl zkoušet vyučovací postupy, které bych jen těžko sám prosazoval a hájil. Později, když jsem měl své zkušenosti, tak mi byla nabídnuta příležitost pracovat jako externí pracovník těchto pracovišť a dána možnost přenášet své zkušenosti mezi mladší učitele. Mohl jsem tak vrátit to co mi kdysi jako začátečníkovi tato spolupráce dala.

Odpověď na otázku z titulu článku je pro mne jednoznačná. Výchova a vzdělávání jsou složitou a náročnou činností a učitel, který ji denně se svými studenty uskutečňuje si zaslouží podporu a pomoc. Neměl by ji z principu a předem odmítat. Je třeba, aby ji obě strany, školy i vědecké pracoviště, chápaly jako obousměrnou komunikaci. Není nutné všechno, co se mění jen pasivně přijímat a bez výhrad kopírovat. Mám-li jiné zkušenosti a názory, pak je dobré umět je formulovat a dávat jako zpětnou vazbu na tato místa zpět. Taková komunikace je oboustranně užitečná a silně inspirující jak pro učitele, tak pro vzdělávací a výzkumná centra. V tom jsem viděl a i dnes vidím smysl existence takových vzdělávacích institucí, které mohou a jsou šancí praxi učitelů na školách pomáhat a hledat nové cesty v jejich působení.

Volně upraveno z příspěvku na blogu autora na blog.rvp.cz.