Slovo reforma je stále moderní a reformuji po celou svoji učitelskou kariéru. Důležitý a neustále omílaný je obsah, který je v ní utajen. Vždy jsou zdůrazňována velká očekávání, se kterými je spojována. Má však také svoji odvrácenou stranu, která je méně lesklá a reprezentativní. Chce se mi říci, že je to strana omšelá a hodně zprofanovaná. Za roky práce ve školství jsem zažil reforem několik. A všechny dopadly stejně - neslavně. V čem je problém a co je příčinou opakovaných nezdarů pokusů o změny v našem školství?
V prvé řadě jsou to přehnaná očekávání, která jsou s každou novou reformou spojována. Čeká se od ní zásadní a převratný zlom, který jako mávnutím kouzelného proutku změní, k lepšímu všechno co se jeví jako překonané a zastaralé. Je známo, že reformu nedělají ti, co ji vymyslí v nějakých k tomu daných institucích, ale ti co ji realizují přímo na školách. To jsou ale jen obyčejní lidé, se svými stereotypy a setrvačností a tradicemi v myšlení i jednání. V tom je ta největší překážka k uskutečnění každé změny. Nové podněty přinášejí nutnost něco předělat, nového se naučit, vyzkoušet a pak realizovat. Aby toho byl člověk schopen, pak musí navrhovaným změnám věřit. A být ochoten a také schopen pro jejich realizaci něco udělat. A to ve své konkrétní denní praxi, za podmínek, které se nijak zvlášť nemění a za plat, který zůstane ve výši toho kdy působil v nereformovaných poměrech. To byste toho na nositeli nových pořádků chtěli najednou nějak moc. A tak přijde kritika, jako nejsnazší a rychlý způsob jak ji zdecimovat a utlumit. Zkritizovat její autory za špatnou přípravu, formální chyby, administrativní náročnost, myšlenkovou prázdnotu a praktickou nerealizovatelnost. Výsledek takové destrukce je zřejmý - reforma postupně vyšumí a vytratí k nule.
Popsaným způsobem dopadla reforma školství v 70. létech, nazývaná mezi učiteli jako reforma "množinová". A takto dopadne nepochybně i ta současná, mezi učiteli skrytě nazývaná "kompetentní". Přitom pohnutky k té dávné i té současné byly ryze věcné a praktické. Ta ze 70. let chtěla obsah učiva přiblížit zcela změněnému a technikou poznamenanému reálnému obrazu světa. Dělala to však dalším navýšením objemu vyučovaných vědomostí a snahou po "vědeckosti" výkladu jevů od těch nejnižších ročníků školního vzdělávání. Je pochopitelné, že to bylo nad síly a chápání většiny žáků, ale i reformu realizujících učitelů.
Ta současná reforma je o změně metod a organizace výuky, když v nových společenských podmínkách se zájem a disciplína žáků a studentů natolik rozvolnila, že dosud používané způsoby učení selhávají. Mentalitě, schopnostem a zájmům žáků se má podřídit všechno. Nejen metody, ale i obsah toho, co a jak učit. Řekl bych, že je to přesně opačný extrém, který je nad možnosti žák - kteří jsou stavěni do středu všeho co se ve škole dělá. Ale rovněž nad zájem a schopnosti učitelů - kteří na takovou obrátku nemají za současného stavu školství chuť, ale ani nevidí smysl vnucovaných změn. A tak se našel kompromis v jakýchsi slovních hříčkách a literárních cvičeních pro učitele, které v potu tváře, ve svém volném čase a bez hmotného ohodnocení vymýšlejí (to v tom lepším případě), nebo různě opisuji (v tom horším). Budují svoje Potěmkinovy vesnice, které pak prezentují veřejnosti, za souhlasného dohledu inspekce a potlesku těch co to všechno kdysi a někde vymysleli, nebo opsali.
Tak jako u předchozích, i tato reforma se potichu vytratí do zapomnění. Tak jako ty předchozí ale přesto nebude tak docela marná a zbytečná. Přes zaznívající kritiku reformu realizujících učitelů, přinese našemu školství nepochybně určitý posun, nová poznání a užitečná poučení. Například v tom, že doba už je skutečně jiná a změny ve školách jsou nezbytné. Jakým směrem a do jaké hloubky, na to se bude muset vymyslet další, ale zase docela jiná a tentokrát už jistě úspěšná reforma.
Volně upraveno z příspěvku na blogu autora na blog.rvp.cz.
Oldřich Suchoradský
0 komentářů:
Okomentovat