Děkanka Provozně ekonomické fakulty (PEF) MZLU v Brně prof. Ing. Jana Stávková, CSc. se s námi podělila o cenné informace a poohlédla se nejen za událostmi, které se odehrály v uplynulém roce 2008, ale i za těmi, které předurčily rozvoj a budoucnost fakulty.
Funkci děkanky PEF zastáváte již potřetí. V letech 1997 až 2003 jste svoji pozici obhájila a byla zvolena dvakrát po sobě. Poté uplynuly tři toky, kdy v roce 2006 jste kandidovala znovu a byla do funkce děkana PEF zvolena potřetí. Co vlastně práce děkanky obnáší?
Na tuto otázku se těžko odpovídá a funkci děkanky nelze vyjádřit jednou větou. Děkanka fakulty musí svým působením vytvářet takové pracovní podmínky, aby motivovala k činnosti všechny, kteří jsou součástí fakulty, tj. jak pracovníky, tak studenty. Nejdůležitější je mít kolem sebe lidi, kteří si důvěřují a vědí, čeho chtějí dosáhnout. Myslím, že takové lidi kolem sebe mám.
Baví a naplňuje Vás tato práce?
Kdyby mě nebavila, nebyla bych schopna ji vykonávat tak dlouhou dobu. Největší odměnou je pro mě postavení naší fakulty mezi ostatními ekonomickými fakultami. Snad to není přehnané, ale dovolím si tvrdit, že v současné době je velmi slušné. Je to dáno akreditacemi, které fakulta získala. V současné době máme akreditovány tři studijní programy na bakalářském, magisterském i doktorském stupni studia. Máme akreditováno studium v angličtině, máme akreditována habilitační řízení a profesorská řízení, což si myslím, že je poměrně uspokojivé.
Takže se domníváte, že fakulta se rozvíjí tím správným směrem?
Snad se rozvíjí správným směrem, ale to je samozřejmě možné posoudit, až uplyne nějaký čas. O studium je zájem, počet studentů se zvyšuje a počet pracovníků narůstá, což nám zaručuje dostatek aktivit a prostředků, abychom se mohli rozvíjet.
Neobáváte se, že dojde k překročení kapacity a prostory PEF přestanou stačit, díky narůstání studentů a pracovníků?
Prostorové omezení v dohledné době nevidím jako problém. Dovoluji si říct, vzhledem ke způsobu výuky, by měly prostory stačit na několik let, možná i desítek let, dopředu. Je na místě zmínit populační křivku, kterou známe a víme, že o studenty se bude čím dál více bojovat. Proto se nedá v následujících letech očekávat enormní nárůst studentů. To zaprvé. Za druhé je nutné si uvědomit, že kvantitativní rozvoj není vždy to nejlepší. Zaměření se na kvalitu je také velice důležitým předpokladem k budoucímu rozvoji fakulty.
Kdybyste se měla poohlédnout zpět a porovnat funkci děkanky nyní a před třemi lety, vnímáte nějaký zásadní rozdíl?
Ne. Na univerzitě působím dlouhou dobu, tak vidím zejména odlišnost řízení fakulty v období před rokem 1990 a v letech současných. Dnes děkan skutečně fakultu řídí, i když se to tak nemusí jevit. Svoboda na fakultě je velmi silná a kam fakulta směřuje je opravdu v rukou jejího managementu. V minulých letech, myslím tím před rokem 1990, to bylo podstatně jednodušší. Existovaly jednotné studijní programy a jednotné sylaby pro celou republiku a iniciativa co a jak učit nebo jakým směrem se ubírat, byla jistým způsobem omezovaná.
V akademickém prostředí se pohybujete bezmála 30 let. Mohla byste zmínit nějaké události, které byly pro vývoj fakulty zásadní a které určily, jakým směrem se bude osud fakulty ubírat v budoucnu?
Pro fakultu byl zásadní, stejně jako pro celou společnost, rok 1989. Do té doby byla výuka zaměřena na ekonomiku zemědělství a na začátku 90. let jsme stáli před zásadním rozhodnutím – stát se ekonomickou fakultou v tom nejobecnějším smyslu nebo zůstat fakultou s ekonomicko-zemědělským zaměřením. Toto rozhodnutí bylo zároveň bolavé, protože jsme součástí univerzity, a to znamenalo, že jsme museli kolegům z jiných fakult odepřít jejich působení na naší fakultě. Počet týdenních výukových hodin studenta je limitovaný, takže některé předměty technického charakteru jsme museli ze studijních programů vyškrtnout. Ne vždy to bylo pochopeno správně, ale rozhodli jsme se vychovávat ekonomy, proto jsme museli zařazovat předměty, které tvoří profil absolventa s ekonomickým vzděláním a které dnešní studenti považují za samozřejmé. Od začátku jsem byla zastáncem toho, že pokud chceme obstát v konkurenci ekonomických fakult, tak bez teoretického základu to není možné. Pokud chceme konkurovat ekonomickým fakultám kamenných univerzit a ne pouze regionálním fakultám nebo soukromým školám, a mít akreditace, o kterých jsem již hovořila, tak nemůžeme zůstat jenom na aplikační úrovni.
Událo se něco podobného po roce 1989?
Asi bych nedovedla nic vyzdvihnout. Už na začátku jsme měli daný směr, že chceme být ekonomickou fakultou v tom nejširším slova smyslu a o to jsme usilovali. Někdy to chtělo úsilí zaměřit na vzdělávací aktivity oboru manažersko-ekonomického, jindy na obor finance či systémového inženýrství. Rozhodovat, které studijní předměty ještě patří k tomu kterému oboru a které jsou už zbytečně rozšiřující. Dalo by se říct, že se jednalo o takovou tu běžnou každodenní práci, která vyžaduje také dobré mezilidské vztahy.
Jak jste spokojena se současným stavem fakulty? Napadá Vás něco, co byste chtěla za své funkční období zlepšit?
Vždycky je co zlepšovat. Začneme-li u kvality výuky, mohla bych se podivovat, proč účast na přednáškách není větší. Na druhou stranu vím, že kantoři dávají na své stránky spoustu studijních materiálů k dispozici. Takže kvalita výuky je určitě něco co se dá zlepšit. Vím, že jsou tam slabá místa. Ale tak jako vím, že studenti nejsou všichni stejní a jedni přistupují ke studiu zodpovědně a druzí méně, musíte to pardonovat i u učitelů. Působí zde okolo 120 kantorů a nikdy nebudete mít jistotu, že ten kantor je ten pravý a že tomu obětuje úplně všechno. Znamená to také, že je potřeba naslouchat připomínkám od studentů. Snažíme se, aby řekli svoje názory a my z nich mohli vyvozovat nějaké závěry. I když se může kolikrát zdát, že to nejde tak rychle, jak bychom si přáli.
Dále je rozhodně potřeba zlepšovat vlastní výzkumnou činnost. Opět musím přiznat, že než jsme před čtyřmi roky získali výzkumný záměr, bylo zde, jak já říkám, výzkumné vakuum. Předělávaly se studijní programy, protože se v roce 1992 začínalo úplně od začátku. Všichni se tedy věnovali dosažení určité úrovně kvality vzdělávací práce. Ale kantor na vysoké škole nemůže být dobrým kantorem, pokud není tvořivý ve výzkumné oblasti. Musí se snažit objevovat nové příležitosti ve svém oboru. Takže po dosažení nějaké úrovně vzdělávacího procesu, jsme se po roce 2000 začali více věnovat i výzkumné činnosti. Je to poznat i v počtech doktorandů, v jejich kvalitě i prací, kterým se věnují.
Je zde také co zlepšovat v získávání výzkumných a vývojových projektů. Do budoucna vidím potřebu vícezdrojového financování. Nemůžeme se nechat ukolébat tím, že budeme-li mít studenty, budeme mít i peníze. Ne. My se musíme snažit a umět si říct o peníze i jinde.
Ještě bych měla dvě věci, na které se chceme zaměřit a zlepšovat je. Zaprvé se jedná o propojení vzdělávací činnosti na praxi. Snažíme se již teď o jistou inovaci studijních programů. Na magisterském stupni budeme usilovat o tzv. řízenou praxi. To znamená, že budeme mít příležitost praxi studentů řídit a kontrolovat. Zadruhé se jedná o změnu kvalifikační struktury fakulty. Máme relativně nízký počet docentů a nízký počet profesorů. Snad ale mohu prohlásit, že nejhorší období máme již za sebou. Během dvou let by měl počet docentů podstatně vzrůst. Jsou tady mladí lidé, kteří už mají několik let titul Ph.D. a je u nich vidět tah na branku. Rozvíjejí určité vědní disciplíny a mají dostatek publikací. A to je rozhodující předpoklad pro kvalifikační růst.
Teď jste vyjmenovala několik nedostatků, které se budete snažit v budoucnu eliminovat. Ale na druhou stranu určitě existují věci, kterých se Vám podařilo dosáhnout a na které jste pyšní.
Docela dobře jsme zvládli třístupňové studium. Byli jsme schopni se domluvit a poskládat předměty tak, že mají logiku. Také si myslím, že na veřejnosti se dostal do povědomí absolvent manažersko-ekonomického oboru jako dobrá značka. Od firem slýcháme – váš absolvent je dobře připraven. Je tvořivého myšlení, komunikativní, schopen pracovat v týmu. Jako úspěch lze označit probíhající výuku v angličtině celého studijního oboru na všech třech stupních, tj. bakalářském, magisterském i doktorském. Velmi to usnadňuje přijetí zahraničních studentů ke studiu na naší fakultě. To hodnotím jako velmi pozitivní.
Jak hodnotíte z pozice děkanky PEF rok 2008?
Rok 2008 mě potěšil v okamžiku, kdy jsem zjistila, že na ekonomických fakultách v republice kde už byl zaznamenán pokles v počtu přihlášek, na naší fakultě tomu tak nebylo. A navíc se nám poprvé zapsal daleko větší počet studentů, než tomu bývalo zvykem. Zkušenost říká, že do 1. ročníku se zapíše okolo 50 % z přijatých studentů, což je běžné i na ostatních brněnských ekonomických fakultách. Letos poprvé se do programu ekonomika a management zapsalo 80 % studentů. Je tedy velmi potěšující, že zájem studentů je vážný.
Nesouvisel s tím trochu v minulosti i název univerzity? Že si to studenti spojovali se zemědělstvím? Vždyť od studentů jiných fakult je stále slyšet, ty chodíš na zemědělku…?
Já jsem si to taky vždycky spojovala s tím, že jméno univerzity studenty resp. zájemce o studium nějakým směrem ovlivňuje, ale zjistila jsem u kolegů děkanů, že obdobné procento zapsaných je na Podnikatelské fakultě a na Ekonomicko-správní fakultě. Nikde to není tak, že kdo se přihlásí i nastupuje.
Když už jsme zmínili název univerzity. Stále se diskutuje o tom, jestli by nebylo vhodné změnit název. Plánuje vedení univerzity v dohledné době v této otázce něco podnikat?
Jenom já jsem psala dopis třem rektorům, kteří byli po roce 1990 ve funkci, ve kterém jsem objasňovala, proč PEF požaduje změnu názvu. Vysvětlovala jsem, že když jsme v roce 1993 přijali název univerzita (pozn. redaktora: do té doby Vysoká škola zemědělská), tak už samotné označení univerzita dává možnost rozvíjet se v jakémkoli vědním oboru. A neměly by být názvem některé obory upřednostňovány a jiné limitovány. Občas tento požadavek nebyl brán vážně, ale v současné době, kdy rektorem je prof. Hlušek, tento požadavek byl vzat vážně a na kolegiu rektora došlo k rozhodnutí o změně názvu na Mendelova univerzita v Brně se zkratkou mendelu. Je ale pravdou, že se jedná o dlouhý schvalovací proces přes akademický senát univerzity, MŠMT a parlament České republiky.
Nevíte přibližně, jak dlouho to může trvat?
To se opravdu nedá odhadnout. Jakmile to opustí univerzitu, už to není v našich silách. Navíc je to i trochu politická záležitost.
V příštím roce fakulta oslaví 50 let své existence. Vím, že mají proběhnout nějaké oslavy a že se to bude prolínat celým rokem. Můžete nám prozradit něco málo z toho, co se připravuje?
Hlavní oslavy by měly proběhnout 12. a 13. března 2009, kdy pravidelně konáme vědeckou konferenci Firma a konkurenční prostředí. Takže v příštím roce by měla být konference věnována právě tomuto výročí. Předpokládáme, že první den by se konalo slavnostní zasedání vědecké rady, kde budu mít projev, ve kterém bych měla zhodnotit a okomentovat 50 let činnosti fakulty. Přislíbil účast pan rektor se svým projevem. Na plenárním zasedání by měly zaznít už odborné referáty, prezentované významnými osobnostmi. Nebudu říkat konkrétní osoby, protože zatím nepotvrdili účast. S konferencí je spojeno divadelní představení v Městském divadle v Brně na hudební scéně a fakultní reprezentační ples, který se bude konat 27. 2. 2009.
tisková zpráva
0 komentářů:
Okomentovat