Nedílnou součástí studia učitelských směrů na pedagogických fakultách v ČR jsou pedagogické praxe. Již zcela zažitým se stalo jejich rozdělení na praxi náslechovou (hospitační), kdy studenti nejprve hospitují v každém ze svých aprobačních předmětů, účastní se rozborů, vedou si o takto absolvovaných hodinách protokoly atd. Poté následuje praxe souvislá (výstupová), kdy již sami předstupují před žáky a hodiny vedou zcela samostatně.
Pro mnohé ze studentů je tato událost opravdu prvním setkáním s prostředím, které jim je z jejich dětství důvěrně známo, s prostředím základní školy.
První setkání s realitou bývá velmi důležitým startovacím mechanismem v jejich případném odhodlání stát se pedagogem a v případě zklamání či neúspěchu může vést i k přehodnocení dosavadních plánů a změnu budoucí profesní orientace.
Fakt, že tentokráte to budu já, který bude stát na jiné straně „barikády“ vyvolává u spousty studentů obavy a pocit nejistoty, zda také oni, vybaveni někdy až nadmírou teoretických znalostí, obstojí v často velmi odlišném prostředí základního školství, než o jakém mnohdy slyší z úst erudovaných odborníků.
Tím, kdo jim začíná pomalu „otevírat bránu učitelské profese“ jsou jejich uvádějící učitelé. Chtěla bych jim na tomto místě poděkovat za velkou trpělivost, se kterou se většina z nich o studenty během jejich působení na školách stará. Nezaplatitelné jsou jejich především jejich rady a zkušenosti z praxe. Ovšem každá strana má 2 mince, a tak i studenti se na svých praxích setkávají s ne zrovna ideálními pedagogy a jejich přístupem ke svému povolání. Naštěstí je první skupina jmenovaných daleko početnější.
Velmi mně zajímalo, jak studenti své uvádějící učitele vnímají. Za tímto účelem jsem tedy uskutečnila malé dotazníkové šetření mezi studenty pedagogické fakulty UP v Olomouci a s potěšením mohu konstatovat, že téměř 90% dotázaných studentů hodnotí své uvádějící učitele velmi kladně.
Vyzdvihují jejich přátelský přístup, vstřícnost a pomoc při řešení problémů. Možná to mnozí budou brát za zcela samozřejmé, ale tato skutečnost je právě tím důležitým činitelem, který výše zmíněné obavy a pocity nejistoty zmírňuje ba dokonce zcela eliminuje. Za to patří pedagogům velké díky.
Téměř 90% studentů hodnotí svá působení na školách za velmi přínosné a uvádějí, že je tato možnost obohatila o schopnost lépe komunikovat, pracovat samostatněji a zodpovědněji a byla jim motivací pro jejich budoucí práci.
Jen krátce bych se chtěla zmínit o hlavních dvou negativech, které mnoho studentů zmínilo. Prvním byl častý nezájem některých žáků o předmět, ignorace některých žáků dozvědět se cokoli nového, nekázeň. Na vlastní zkušenost mohli poznat, jak namáhavá a mnohdy velmi vyčerpávající je profese pedagoga. Mohli tedy na vlastní oči vidět tvrdou realitu školní praxe.
Druhé negativum, na které studenti nejčastěji upozorňovali byl fakt, že v současné době proklamovaná myšlenka akceptace individuálních potřeb žáka zejména v souvislosti s jeho odlišností jak v oblasti např. LMD či jiných specifických poruch není mnohdy některými pedagogy brána zcela v potaz a žák je automaticky řazen mezi tzv. zlobivé. Nyní použiji citaci jedné ze studentek: „a proto se po něm v podstatě nic nechce“. Zcela jistě není možno tento jev zobecňovat, jen chci tímto příkladem upozornit, že ještě ne na všech školách se tímto problémem zabývají a přikládají mu důležitost, jakou by si zasloužil.
Cílem mého malého ohlédnutí bylo učitelské veřejnosti dát možnost alespoň na malou chviličku pohlédnout na jejich povolání očima studentů, jejich budoucích kolegů, kteří zajisté nemají takovou praxi a zkušenosti a stojí zatím na pomyslné startovací čáře tak velmi náročného povolání jakou učitelská profese bezesporu je. Zcela jistě by byl zajímavý i opačný pohled samotných uvádějících učitelů na studenty, se kterými se na svých školách setkávají.
Nedělám si iluze, že bychom se dočetli velmi zajímavé a na obou pólech se vyskytující zkušenosti a zážitky.
Vnímání nás pedagogů očima pedagogů budoucích může být prospěšné oběma stranám, jak v rámci získání pohledu toho zkušenějšího, tak v získání pohledu nového a netradičního.
Ivona Dömischová
0 komentářů:
Okomentovat