Vzhledem k tomu, že se na portálu Česká škola objevil text s názvem Sedm mýtů o informatice a ICT ve vzdělávání od Ondřeje Neumajera, jehož jedna část je věnována dost nelichotivému názoru na činnost Pracovní skupiny pro standardizaci profesní činnosti učitele, která vznikla při MŠMT ČR v lednu t.r., pokusím se jako vedoucí této skupiny uvést autorovy názory, jejichž původu rozumím, chápu je, ale nesouhlasím s nimi, na pravou míru.
ICT je jednou z technologií, které umožňují uskutečňovat ve školách vzdělávací procesy více než výchovné. Další technologií může být osobní přístup živého učitele, který je, jak je chronicky známo, v mnoha výchovných a vzdělávacích situacích stále nezastupitelný a nenahraditelný jinými, méně osobními technologiemi. Je to dost smutné, že pracovník Pedagogické fakulty UK v Praze a dokonce i Výzkumného ústavu pedagogického takovou jednoduchou věc nerespektuje.
Naše pracovní skupina přijala úkol formulovat návrh standardů profesních činností učitele. Podobné dokumenty vznikly, vznikají nebo i budou vznikat v řadě jiných zemí. Po počátečních metodologických diskusích bylo dohodnuto, že se soustředíme zejména na ty činnosti, které musí vykonávat každý učitel, bez ohledu na typ a druh školy a vzdělávací úroveň, ve které působí, aby vyhověl cílům, stanovených kurikulární reformou a potvrzených platným Zákonem č. 561/2004Sb. Ostatně tato okolnost byla již dvakrát v profesních médiích a několikrát na odborných celostátních seminářích a konferencích vysvětlena a objasněna, takže pokud autor pozorně sleduje tato média, mohl si ušetřit námahu vlamování se do otevřených dveří.
Členové pracovní skupiny byli navrženi a zdůvodněni mnou a byli potvrzeni vedením MŠMT ČR. Chápu, že pro řadu lidí z profese může být výběr subjektivní, ale nemohu do 13členného týmu dostat všechny, kteří by si to přáli nebo by tam vzhledem ke svému odbornému zaměření patřili. Ostatně jsem zaznamenal jen několik případů, zejména učitelů z praxe, kteří se hodlají zapojit do dalších prací na tomto dokumentu. A protože chápu, podobně jako řada dalších lidí, technologie ICT jen jako prostředky, nejsou tam ani další lidé jen proto, že rozumí zase jiným technologiím a prostředkům. A protože v navržených formulacích hovoříme o efektivní činnosti učitele, je nasnadě, že aby tomu učitel dostál, musí hledat nejvhodnější prostředky, které ho k cíli dovedou nebo mu umožní ho sledovat. A těmito prostředky mohou být, a v řadě případů i budou, právě ICT. Podobně by mohla být vznesena námitka, že nám ve výčtu chybí např. expert na využívání tištěných učebnic a encyklopedií.
Pracovní skupina tedy nemůže být nekompetentní proto, že nevymezila samostatně dovednost ovládání ICT, ale její kompetentnost tkví právě v tom, že vnímá roli a funkci ICT z nadhledu a v kontextu s ostatními profesními činnostmi učitele, z nichž velká část s využíváním ICT počítá, to snad ani není třeba zdůrazňovat. Pracovní skupina nepodléhá ani lobbistům z jich oblastí pedagogické práce.
Není přece argumentem, že ICT mají v podobných dokumentech zahrnuty i jiné země, protože lze argumentovat nejen odlišnou rolí a smyslem oněch dokumentů v dané zemi, či prostým prohlášením, že jsou zase země, kde se o ICT na této nejobecnější úrovni profesních činností nehovoří (a přitom jsou v rámci vzdělávacích procesů hojně využívány). Autorovi prosazujícímu ICT mezi profesní činnosti učitele doporučuji sbírat a promýšlet argumenty a připravit si je ve vhodnou chvíli, která nastane od ledna příštího roku, kdy bude zatím obsahově interní dokument zveřejněn a dán k dispozici veřejné diskusi.
Prof. PhDr. Karel Rýdl, CSc. Poitiers, 7. 11. 2008
vedoucí Pracovní skupiny
Karel Rýdl
0 komentářů:
Okomentovat