Ač to tak v před a povolebním šílenství může vypadat, volby nejsou jen o radosti, slavení a zklamání celých partají. Jsou a měly by být hlavně o tom, jak všelijaké naše státní, krajské a jiné orgány budou uspořádány po dalších několik let. S čímž souvisí jednak osud nás občanů jako, řekněme, masy, ale také životní osudy jednotlivých politiků. A právě jednomu takovému příběhu bych se chtěla věnovat v dnešním článku. Nechť si na popisovanou situaci každý z čtenářů vytvoří názor sám. A ať ho klidně připíše do diskuze k tomuto článku.
Byla jednou jedna sídlištní základní škola. Její ředitel po mnohaletém působení odcházel a vyvstala otázka, kdo ho v jeho funkci nahradí. Konkurzu se zúčastnilo několik lidí, nejvážnějšími kandidáty však byl zástupce ředitele na této škole a ředitelka jedné vesnické základní školy. Ta konkurz nakonec vyhrála a do školy nastoupila. Pedagogický sbor ji přijal a spolupráce začala fungovat. Jenže pak nastaly krajské volby 2004. Daná dáma jakožto kandidátka ODS v nich uspěla a stala se krajskou radní. Svůj post ve škole opustila již po třech nebo čtyřech měsících. Inu, proč jí takovou úspěšnou sérii nepřát? Vyhrát konkurz na ředitele, uspět ve volbách… skvělé!
Nicméně nastal rok 2008. A dobře víme, jak dopadla ODS. A milá dáma svůj politický post ztratila. Dle zákona má po oněch 4 letech „mimo“ právo vrátit se do školy a převzít ředitelování. Nahradit ve funkci stávajícího ředitele (bývalého zástupce), jemuž byla škola svěřena po jejím odchodu. Toho odsunout zase o příčku zpátky a nynější zástupkyni shodit na místo řadové učitelky. Tak by to legálně mělo být.
Ale jak to má být lidsky? Co se má stát, když učitelský sbor nechce být veden ředitelkou, která školu už jednou zradila a šla raději dělat něco jiného? Proč má být v kariérním postupu trestán člověk, který školu v mnoha věcech posunul vpřed, který vytvořil fungující tým a který má důvěru učitelů i rodičů?
A dá se se situací něco dělat? Bohužel nic moc. Přesto se lidé svázaní s danou školou něco dělat pokusili. A pozor – iniciováno to nebylo učiteli ani ředitelem, nýbrž rodiči – rodiči, kteří nechtějí změnu, neb jsou se současným vedením školy spokojeni. Byl tedy napsán otevřený dopis. Proběhlo podepisování petice. Vše bylo odesláno MF Dnes, která zveřejnila tento otevřený dopis i odpověď na něj ve svém sobotním vydání (8. 11.) v rámci své regionální mutace.
Ve svém dopise vyjadřují zaměstnanci školy nesouhlas s návratem ředitelky a také ho zdůvodňují. „Jestliže toužila po politické kariéře, nechápeme, proč se paní Smetanová vůbec hlásila do konkurzu na ředitele školy. Tato funkce je zodpovědná a vyžaduje člověka, který se jí věnuje na více než 100 %, nikoliv člověka, kterému tato funkce plní „zadní vrátka“ v případě neúspěchu na politické scéně“.
Jen krátce k zamyšlení – co byste dělali v takové situaci, kdybyste zcela jasně viděli, že vás ve škole prostě nechtějí? Že celý pedagogický sbor je proti vám? A že k tomu snad má i důvod…?
"18. listopadu nastoupím a žádná petice mi v tom nezabrání…"
Co je na celém příběhu snad nejhorší, je odpověď „milé“ dámy učitelům. „Přesto věřím, že po mém nástupu se situace stabilizuje a budeme schopni korektně spolupracovat. Pokud i potom zvážíte, že spolupráce se mnou pro vás není možná, jistě se dohodneme na způsobu, jak VÁŠ OSOBNÍ PROBLÉM vyřešit.“
Tak jestli toto není vyhrožování vyhazovem, tak co už to je?
No, není to smutné, jakým způsobem je vynucována poslušnost v naší zemi? Drž hubu a krok nebo přijdeš o místo… to mi něco připomíná… a není to nic hezkého, milá dámo z ODS… je fakt škoda, že vám nic neříká sebereflexe a přijímání zodpovědnosti za svá rozhodnutí…
(pokud vás zajímají reálie: daná neúspěšná politička používající zastrašující rétoriku se celým jménem jmenuje Jana Smetanová; škola, o niž se jedná, je pardubická ZŠ Polabiny II)
Převzato s laskavým svolením editora z blogu Zrcadlo.blogspot.com.
Eva Habětínková
0 komentářů:
Okomentovat