Informace o záměru novely zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). Do konce funkčního období vlády (tj. do roku 2010) zamýšlí MŠMT připravit ještě jednu novelizaci školského zákona. Tato novela školského zákona bude zaměřena zejména na financování regionálního školství.
Soubor ke stažení 
cl2v_071008.doc (140,50 KB)
MŠMT předložilo v tomto roce návrh novely školského zákona, který vláda schválila v červnu 2008. Účelem vládou přijaté novely bylo naplnit některé úkoly stanovené v programovém prohlášení vlády a zpřesnit, popř. nahradit některá ustanovení školského zákona, zejména z pedagogické oblasti.
Do konce funkčního období vlády (tj.do roku 2010) zamýšlí MŠMT připravit ještě jednu novelizaci školského zákona. Tato novela školského zákona bude zaměřena zejména na financování regionálního školství.
Novela ale bude obsahovat i další pedagogická témata, která se pro určitou složitost nebo potřebu diskuse k nalezení shody mezi sociálními a profesními partnery MŠMT nepodařilo dosud uspokojivě věcně, popř. legislativně vyřešit.
Nejvýznamnější záměry zamýšlené novelizace lze rozdělit do několika skupin.
1. První skupina témat se týká financování regionálního školství a dalších témat ekonomického zaměření:
1.1. Systém financování škol a školských zařízení (zejména § 160 - § 162),
1.2. Hrazení neinvestičních výdajů obec obci (zejm. § 178),
1.3. Poskytování učebnic žákům se zdravotním postiženým (§ 171)
2. Druhá skupina témat obsahuje především změny obecně pedagogických ustanovení:
2.1. Povolování výuky v cizích jazycích (§13)
2.2. Zpřesnění práv a povinností žáků a zákonných zástupců (§ 21 a násl.)
2.3. Rozšíření hodinové dotace na odborný výcvik a odbornou praxi ve středním a vyšším odborném vzdělávání (§ 26)
2.4. Zjednodušení přijímání dětí do mateřských škol po dobu školních prázdnin (§ 34)
2.5. Dopady na povinnou školní docházku žáka svěřeného rozhodnutím soudu do střídavé péče rodičů
2.6. Změny v podmínkách individuálního vzdělávání žáků na I. stupni základní školy
2.7. Upřesnění podmínek povolování povinné školní docházky v některých zvláštních případech
2.8. Informovaný souhlas, revize závěrů a prokazování totožnosti v poradenských a jiných službách
3. Třetí skupina témat se týká řízení školství, výkonu státní správy ve školách a školských zařízeních, správních činnostech, apod.:
3.1. Jmenování a odvolávání ředitelů škol a školských zařízení (§ 166)
3.2. Zjednodušení správního řízení v některých případech výkonu státní správy ředitelem školy (§..)
Navržená témata jsou výsledkem dosavadních diskusí zástupců MŠMT se zástupci pedagogické veřejnosti, krajů a sociálních partnerů MŠMT na různých úrovních jednání a diskusních fórech. K výše uvedeným tématům, která jsou dále uváděna v předběžných věcných návrzích bez legislativní úpravy, je možné zaslat svoje náměty a připomínky na e-mailovou adresu novela561ri2009@msmt.cz do 20. října 2008.
1. Financování regionálního školství (škol a školských zařízení) a další témata ekonomického zaměření
1.1. Systém financování škol a školských zařízení (zejm. § 160 - § 162)
Dosavadní právní úprava v ustanoveních § 160 a dalších obsahuje především vymezení finančních prostředků poskytovaných ze státního rozpočtu a jejich tok, zásady financování vzdělávání ve školách a školských služeb ve školských zařízeních, princip normativního přidělování prostředků poskytovaných ze státního rozpočtu, rozsah výdajů poskytovaných ze státního rozpočtu na činnost škol a školských zařízení podle zřizovatele apod. .
Předložené návrhy novelizace § 160 až 162 nepředpokládají žádné zásadní změny ani ve stávajícím systému financování, ani ve finančních objemech, které jsou ze státního rozpočtu do regionálního školství směřovány. Naprostá většina navržených změn představuje formální úpravy stávající dikce školského zákona směřující ke sjednocení terminologie a k odstranění možných výkladových nejednoznačností.
Změny v § 160:
· Záměrem je lépe specifikovat účel (rozděleno podle zřizovatele školy či školského zařízení), na jaký mohou být prostředky státního rozpočtu školou či školským zařízením použity. Účel je rozšířen o použití na výplatu odměn podle ustanovení § 224 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce. Tento druh odměn byl zákoníkem práce vyjmut z objemu mzdových prostředků. Vzhledem k tomu, že MŠMT i na tyto odměny z objemu prostředků poskytovaných z kapitoly MŠMT finanční prostředky poskytuje, musely být taxativně v nově navrhovaném znění uvedeny.
· V terminologii se sjednocují pojmy náklady a výdaje, které byly v původním znění nejednoznačně používány a především z hlediska následné kontroly použití finančních prostředků školou či školským zařízením docházelo ke sporům.
· Je upřesněno použití finančních prostředků u církevních škol, zejména je z použití vyjmut příděl do fondu kulturních a sociálních potřeb, který církevní školy netvoří; v souladu s rozpočtovými pravidly nemohou ze státní dotace vytvářet fondy.
· Právnickým osobám vykonávajícím činnost školy nebo školského zařízení by mělo být umožněno použít finanční prostředky poskytované podle tohoto zákona také na odměny za produktivní činnost podle § 122 odst. 1, a to v případě, že jsou touto produktivní činností nahrazovány činnosti, které by jinak zajišťovala právnická osoba svými zaměstnanci.
· Záměrem je rovněž zpřesnit postup, podle kterého se některým právnickým osobám vykonávajícím činnost školského zařízení poskytují finanční prostředky státního rozpočtu. Nově je definováno poskytování finančních prostředků školským poradenským zařízením, a školským zařízením pro volný čas dětí a mládeže. U těchto školských zařízení se navrhuje nahradit stávající financování prostřednictvím počtu dětí, žáků a studentů uvedených v matrikách, tzn. prostřednictvím počtu dětí, žáků a studentů, kteří služeb těchto zařízení skutečně využili, přidělováním finančních prostředků prostřednictvím tzv. „potenciálních klientů“, tzn. prostřednictvím počtu dětí, žáků a studentů, .kteří služeb těchto zařízení využívat mohou.
· Nejvýznamnější změna v § 160 se týká financování škol a školských zařízení zřizovaných ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Ve stávajícím znění školského zákona mohly být tyto státní příspěvkové organizace financování pouze normativní (tj. podle počtu dětí, žáků, lůžek apod.), a to včetně provozních výdajů jejich objektů, údržby, oprav a investic. Navrženou změnou se financování těchto státních příspěvkových organizací převádí do standardního režimu definovaného pro takovéto organizace zákonem č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech republiky. Navrženou změnou se tak sjednocují pravidla pro financování škol a školských zařízení zřizovaných MŠMT s pravidly pro financování škol a školských zařízení zřizovaných jinými ministerstvy.
Změny v § 161:
· Nově jsou definovány republikové normativy. Jejich počet je rozšířen o kategorii základního uměleckého vzdělávání a dále o kategorii ostatních školských služeb. Oddělení výdajů státu na umělecké vzdělávání a na školské služby od výdajů na předškolní vzdělávaní, povinnou školní docházku a další stupně vzdělávání umožní lépe, resp. přesněji výdaje státu na vzdělávání definovat (a případně i kontrolovat).
· V zájmu zjednodušení stávající školské legislativy se navrhuje změna týkající se zmocnění ministerstva k vydání prováděcích předpisů, upravujících oblast financování RgŠ. Zatímco v současné době řeší tuto problematiku dva právní předpisy (vyhláška o krajských normativech a směrnice MŠMT k rozpisu rozpočtu), nově se navrhuje řešení pouze jedním právním předpisem, a to směrnicí.
· Znění § 161 je zkráceno a povinnosti týkající se ministerstva, krajských úřadů a obcí s rozšířenou působností jsou pro lepší přehlednost nově přesunuty do samostatného paragrafu, a to § 161a.
Změny v § 161a:
· Do tohoto paragrafu by měly být přesunuty z původního § 161 povinnosti krajského úřadu, úřadu obce s rozšířenou působností jak při rozpisu rozpočtu pomocí krajských normativů, tak i povinnosti při rozboru hospodaření s těmito prostředky (dříve upravoval § 161).
· Je zde nově definována možnost ministerstva vedle rozpisu finančních prostředků na krajské úřady pomocí republikových normativů i možnost navýšení objemu finančních těchto normativních prostředků, a to o částky, jimiž se zohlední specifické podmínky poskytování vzdělávání a školských služeb na území daného kraje. Navrženou změnou se do „normativního režimu“ přídělu finančních prostředků z rozpočtu ministerstva do rozpočtů krajů převádí část finančních prostředků přidělovaných doposud v režimu rozvojových programů. Důvodem je skutečnost, že tyto prostředky skutečně mnohem více respektují danou situaci ve školství toho kterého kraje, než aby znamenaly nástroj rozvoje.
· Dále je do ustanovení tohoto paragrafu přesunuta z dosud pouze podzákonného právního předpisu (směrnice) krajským úřadům povinnost vytvoření rezervy pro příslušný kalendářní rok, a to z celkové výše finančních prostředků poskytnutých ministerstvem.
Změny v § 162:
· Kromě formálních úprav vyplývajících ze změn předchozích paragrafů je zde nejpodstatnější změnou návrh na explicitní vymezení jednotek výkonů jednotlivých školních roků rozhodných pro stanovení dotací pro církevní školství v daném roce kalendářním.
1.2. Hrazení neinvestičních výdajů obec obci (zejm. § 178)
V dosavadním § 178 školského zákona se upravují povinnosti obce v samostatné působnosti při zajištění podmínek pro plnění povinné školní docházky. Je stanoveno, že obec je povinna zajistit podmínky pro plnění povinné školní docházky dětí s místem trvalého pobytu na jejím území a dětí umístěných na jejím území ve školských zařízeních pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy, které se nevzdělávají ve školách zřízených při těchto školských zařízeních.
V odstavci 6 až 8 uvedeného paragrafu se pak stanoví, že jestliže žák plní povinnou školní docházku ve škole zřízené jinou obcí, je obec, ve které má žák místo trvalého pobytu, povinna hradit obci, která školu zřídila, neinvestiční výdaje této školy připadající na jednoho jejího žáka, pokud se dotčené obce nedohodnou jinak. Tyto výdaje podle nemusí obec hradit, jestliže zřizuje školu, ve které má žák zajištěny podmínky pro plnění povinné školní docházky, je členem svazku obcí, který zřizuje školu, ve které má žák zajištěny podmínky pro plnění povinné školní docházky, nebo je smluvní stranou dohody několika obcí o vytvoření společného školského obvodu jedné nebo více základních škol zřizovaných některou z těchto obcí, pokud má žák v této škole zajištěny podmínky pro plnění povinné školní docházky.
Z některých krajů a obcí přicházejí podněty řešit problém spojeny s aplikací § 178 odst. 6, který spočívá především v tom, že malé obce s nízkým počtem obyvatel a tomu odpovídajícím rozpočtem hradí škole ve spádové obci neinvestiční náklady v rozdílných částkách (cca od 3.tis. do 11 tis. Kč ročně), i když samy zřizují základní školu. Tím je podle jejich sdělení neúměrně zatěžován rozpočet obcí a mnohdy těmito platbami ohrožen. Rozdíly jsou způsobeny především tím, že některé školy do uvedené částky zahrnují veškeré neinvestiční náklady, včetně velkých nákladných oprav a údržby budovy školy (např. výměnu oken, opravu střechy, zateplení budovy…) včetně vysokých odpisů v případě novějších budov škol. Mezi školami tak dochází ke značným disproporcím v neinvestičních nákladech na žáka ročně.
Možností by bylo zvýšit transparentnost při stanovení výše úhrad
a) stanovením „horního stropu nákladů na žáka ročně“, tj. maximální horní hranice finanční částky neinvestičních nákladů na žáka ročně
b) stanovením přesnějšího výčtu položek, které lze do neinvestičních nákladů zahrnout, nebo
c) na principu uzavírání předchozích dohod o změnách výše úhrad, kterými by byla povinnost úhrady v požadované výši podmíněna.
Problematika vzájemné úhrady provozních výdajů základních škol a školských zařízení jim sloužících v případě, že do nich docházejí žáci z jiných obcí, než je obec, která školu a školská zařízení zřizuje a jejich provoz se svého rozpočtu také hradí, je velmi citlivou záležitostí a v dosavadních právních úpravách od roku 1990 zaznamenala řadu (mnohdy i „protisměrných“) změn. Přitom lze konstatovat, že ani jedna z dosavadních právních úprav nezajistila potřebnou míru konsenzu mezi obcemi žáky do školy v jiné obci „vysílajícími“ a obcemi žáky jiných obcí do svých škol „přijímacími“.
Uvažuje se také o tom, zachovat stávající systém osvobození od vzájemné úplaty při ojedinělých případech a naopak zavedení povinnosti vzájemné úplaty při masovějším odchodu žáků do školy v jiné obci.
Navrhovaná změna by měla rozšířit vzájemnou úplatu o výdaje vynaložené na školní družinu a na školní stravování. Jedná se o výdaje, které sebou nese pobyt žáka ve školní družině či stravování ve školní jídelně, které musí hradit obec, která tato školská zařízení zřizuje. Dále je záměrem vymezit druhy nákladů, které do vzájemné úhrady mohou spadat, a podle platných účetních standardů.
1.3. Poskytování učebnic žákům se zdravotním postiženým (§ 171)
V platném znění § 171 školského zákona je MŠMT svěřena kompetence vyhlašovat rozvojové programy ve vzdělávání a programy zjišťování výsledků vzdělání a stanovit podmínky a kritéria pro jejich financování ze státního rozpočtu.
Do dikce školského zákona se nově navrhuje doplnit možnost pro MŠMT na vyhlášení dotačních programů na tvorbu, výrobu a distribuci malonákladových učebnic, učebních textů a materiálů určených pro vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. V současné době je tato v zásadě nezbytná problematika ministerstvem řešena pouze s využitím odkazu na obecně závazný právní předpis (zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech republiky) a její explicitní vyjádření ve školském zákoně by bylo systémovým řešením.
2. Změny obecně pedagogických ustanovení
2.1. Povolování výuky v cizích jazycích (§13 odst. 3)
V dosavadním ustanovení § 13 školského zákona se stanoví, že vyučovacím jazykem ve školách je jazyk český, výjimky může povolit ministerstvo (jde např. o případy dvojjazyčných gymnázií nebo škol zřízených na základě mezinárodních dohod). Ve vyšších odborných školách lze vyučovat i v cizím jazyce.
Stávající znění § 13 odst. 3 školského zákona tedy umožňuje ministerstvu povolit ve školách vyučování některých předmětů v cizím jazyce, nejsou však stanoveny žádné podmínky pro toto povolování.
Nově se navrhuje upravit povolování výuky v cizím jazyce na základě podmínek stanovených ne pokynem ministerstva jako dosud, ale vyhláškou (záměrem je včlenit příslušná ustanovení např. do vyhlášky o základním vzdělávání, resp. o středním vzdělávání). Proto se navrhuje do zákona vkložit zmocňovací ustanovení k podrobnější úpravě právním předpisem, které umožní stanovit náležitosti žádosti, postup při povolování a další podrobnosti závazným způsobem, čímž bude řízení zprůhledněno a zároveň bude zajištěna právní jistota škol.
2.2. Práva a povinností žáků a zákonných zástupců (§ 21 a následující)
Vzhledem k tomu, že ministerstvo obdrželo řadu podnětů týkajících výchovných opatření v reakci na události v našich školách nebo i ve školách jiných států, zamýšlí MŠMT přijmout některá legislativní opatření k posílení autority školy a výchovných opatření ve školách školských zařízeních. Jako rizikové se v poslední době jeví některé jevy, jako je šikana, zneužívání návykových látek, nevhodné chování při výuce a zneužívání elektronických médií ke znevažování až zesměšňování učitelů, popř. narůstající problémy s nebezpečnými předměty ve školách.
Navrhuje se přijmout taková opatření, která umožní řediteli a učitelům školy, využít v případě potřeby rozumný postup vedoucí posílení kázně žáků (např. využívat možnosti omezení některých elektronických přístrojů po dobu výuky apod.). Tato opatření by sloužit pro využití např. ve školních řádech škol. Navrhuje se přesněji upravit práva a povinnosti žáků ve školách a školských zařízení, např. kázeňských postihů ve školách, či přijmout jiná omezující opatření v situacích, kdy žák vážně naruší chod školy či ohrozí hodnoty, které školy vyznává.
Současně je možné zvážit i možnost posílit postavení pedagogických pracovníků na úroveň jiných veřejných činitelů.
2.3. Rozšíření hodinové dotace na odborný výcvik a odbornou praxi ve středním a vyšším odborném vzdělávání na 40 hodin týdně (§ 26)
Ustanovení § 26odst. 2 školského zákona stanoví počet povinný počet vyučovacích hodin pro střední vzdělávání a vyšší odborné vzdělávání na nejvýše 35 povinných vyučovacích hodin týdně; v případě konzervatoře a oborů vzdělání, v nichž je jako součást přijímacího řízení stanovena rámcovým vzdělávacím programem talentová zkouška, nejvýše 40 povinných vyučovacích hodin týdně; v případě oboru vzdělání Gymnázium se sportovní přípravou nejvýše 46 povinných vyučovacích hodin týdně.“
Podle ustanovení § 65 odst. 3 školského zákona se na žáky při praktickém vyučování rovněž vztahují příslušná ustanovení zákoníku práce; mimo jiné také ustanovení upravující týdenní pracovní dobu. Novela zákona č. 362/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony, která nabyla platnosti dnem 1. ledna 2008 obsahuje ustanovení § 79a, které zní „U zaměstnance mladšího 18 let nesmí délka směny v jednotlivých dnech překročit 8 hodin a ve více pracovněprávních vztazích podle § 3 věty druhé nesmí délka týdenní pracovní doby ve svém souhrnu překročit 40 hodin týdně.
Podle výše uvedených ustanovení školského zákona a zákoníku práce žák konající praktické vyučování (odborný výcvik) tedy může být v jednotlivém dni na pracovišti, kde koná praktické vyučování (odborný výcvik), nejvýše 8 hodin při splnění podmínek právních předpisů. Celkový počet vyučovacích hodin týdně však nesmí překročit podle ustanovení článku 2 § 26 školského zákona počet 35 povinných vyučovacích hodin. V případě odborného výcviku a odborné praxe podle ustanovení článku 1 § 26 školského zákona trvá vyučovací hodina 60 minut.
Na základě výše uvedených skutečností Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy navrhuje změnu délky odborného výcviku a odborné praxe z 35 hodin týdně na 40 hodin týdně. Tato změna umožní přizpůsobení délky odborného výcviku a odborné praxe při provádění praktického vyučování na pracovištích zaměstnavatelů délce běžné pracovní doby.
2.4. Zjednodušení přijímání dětí do mateřské školy po dobu školních prázdnin a přednostní přijímání dětí ze sousedních obcí, které uzavřely dohodu (§ 34 + § 179)
Novelou § 34 odst. 4 se upřesňuje přednostní právo na umístění dětí v posledním roce před zahájením povinné školní docházky pro děti, které mají místo trvalého pobytu v obci, která mateřskou školu zřizuje. Obec má pečovat o potřeby svých občanů např. tím, že zřídí mateřskou školu. Pokud by musely být do MŠ přijaty přednostně všechny děti v posledním roce před zahájením povinné školní docházky, v mnohých případech by kapacita nestačila pro děti s místem trvalého pobytu v obci, která mateřskou školu zřizuje. Došlo by tak tomu, že obec by poskytovala finanční prostředky na vzdělávání cizích občanů.
Novelou odstavce 8 by mělo být umožněno přijímat do mateřské školy děti z jiné mateřské školy v průběhu letních prázdnin, a to na dobu určitou; nejvýše však na dobu, po kterou jiná mateřská škola přerušila provoz. Přijímání dětí na dobu určitou v měsících červenci a srpnu by se uskutečňovalo bez ohledu na kapacitu školy zapsanou v rejstříku škol a školských zařízení. V období měsíců července a srpna výrazně klesá počet dětí, které navštěvují mateřskou školu, ale jsou stále zapsány do dané mateřské školy, a proto nelze přijmout na jejich místo jiné dítě dlouhodobě. Počet dětí přijatých k tzv. prázdninovému provozu nesmí překročit nejvyšší počet dětí stanovený prováděcím předpisem.
V dosavadním znění § 179 se stanoví povinnost obce zajistit podmínky pro předškolní vzdělávání dětí s místem trvalého pobytu na jejím území v posledním roce před zahájením povinné školní docházky. Nově je navrhována možnost uzavření dohody s jinou obcí o přednostním přijímání k předškolnímu vzdělávání.
Děje se tak v návaznosti na novelu § 34 odst. 4, kterou se zpřesňuje přednostní právo na přijetí k předškolnímu vzdělávání dětí v posledním roce před zahájením povinné školní docházky. V této souvislosti by bylo možné zavést možnost uzavření dohody mezi obcemi, kterou se stanoví přednostní právo na přijetí dětí v posledním roce před zahájením povinné školní docházky ze všech obcí, které dohodu uzavřely. Dohoda by měla obsahovat nejvyšší počet dětí, pro které se právo na přednostní přijetí sjednává, a podmínky, za nichž se obec podílí na financování činnosti mateřské školy zřízené druhou obcí a školských zařízení mateřské škole sloužících.
Změnou by také mělo být zrušení povinnosti obce zajistit podmínky pro předškolní vzdělávání dětí v posledním roce před zahájením povinné školní docházky, které jsou umístěny v dětském domově na jejím území. Uzavření dohody o přednostním přijetí dětí je v kompetenci právnické osoby, která vykonává činnost dětského domova, za předpokladu souhlasu jejího zřizovatele s dohodou.
2.5. Dopady na povinnou školní docházku žáka svěřeného rozhodnutím soudu do střídavé péče rodičů (§ 49 odst. 4)
V § 49 se navrhuje doplnit nové ustanovení, které by mělo upravovat podmínky vzdělávání žáků, kteří byli rozhodnutím soudu svěřeni do střídavé výchovy rodičů. Úprava reaguje na stále častější případy rozhodnutí soudů o střídavé výchově rodičů. Problém nastává zejména v případě, kdy je střídání rodičů časté (např. 14 dnů) a každý z rodičů bydlí v jiném, často velmi vzdáleném městě.
Děti, které byly rozhodnutím soudu svěřeni do střídavé výchovy rodičů, by tak měly mít právo být přijaty k plnění povinné školní docházky rovnocenně zároveň do dvou základních škol, tj. být žáky dvou škol. Při vzdělávání by měli ředitelé obou škol postupovat ve vzájemné dohodě. Navrhuje se, aby vysvědčení, popřípadě výstupní hodnocení žákovi vydávala škola, v níž se žák v danou dobu právě vzdělává. Přitom se samozřejmě bude přihlížet k návrhu klasifikace druhé školy.
2.6. Změny v podmínkách individuálního (domácího) vzdělávání žáků na I. stupni základní školy
Domácí vzdělávání je od roku 2005, kdy vstoupil v účinnost zákon č. 561/2004 Sb. (školský zákon), součástí českého vzdělávacího systému, byť součástí výjimečnou, nikoli standardní. Předkládaná novela má nově definovat rozdělení odpovědnosti jednotlivých subjektů v individuálním vzdělávání, posílit pravomoc ředitele základní školy, kde je žák zapsán k plnění povinné školní docházky a přezkušován, a rovněž posílení odpovědnosti zákonného zástupce žáka za organizaci a průběh tohoto typu vzdělávání. Definitivní podoba právní úpravy bude stanovena po ukončení jednání ministerstva a Asociací domácího vzdělávání a dalšími institucemi.
Navrhuje se zavedení pojmu „domácí vzdělávání“ namísto doposud aplikovaného pojmu „individuální vzdělávání“. Důvodem je skutečnost, že pojem individuální vzdělávání je snadno zaměnitelný s pojmem individuální vzdělávací plán a evokuje jiné možné situace, kdy může být žák individuálně vzděláván, aniž by se jednalo o domácí vzdělávání.
Z podstaty domácího vzdělávání, které probíhá bez pravidelné účasti žáka ve škole, vyplývá odpovědnost zákonného zástupce za jeho organizaci a průběh. Proto novela přenáší tuto odpovědnost z ředitele školy, který vzhledem k tomu, že žák nedochází pravidelně do školy, nemá dostatečné nástroje k jejímu naplnění. Řediteli školy zůstává plná zodpovědnost za hodnocení výsledků domácího vzdělávání. Zákonným zástupcům se zároveň ukládá respektovat speciální vzdělávací potřeby žáka, stejně jako by tomu bylo při pravidelné docházce žáka do školy.
Řediteli školy se umožňuje povolit domácí vzdělávání i v případech, kdy vyjádření školského poradenského zařízení není výslovně doporučující – novela používá formulaci „pokud nevydá zamítavé rozhodnutí“. Původní možnost povolení pouze pokud jsou dány závažné důvody pro domácí vzdělávání se mění na možnost povolení, pokud ředitel školy neshledá další závažné důvodů pro nepovolení domácího vzdělávání. Změna umožňuje jak posoudit důvody uvedené v žádosti, tak posoudit okolnosti domácího vzdělávání konkrétního žáka, o kterých se ředitel školy dozvěděl z jiných zdrojů, než ze žádosti.
Do kompetencí ředitele školy navrhujeme výslovně doplnit také kompetenci ke stanovení počtu a rámcových termínů konzultací v průběhu jednotlivých pololetí, pokud je určí pro žáka jako povinné. Podle průběhu domácího vzdělávání se umožňuje počty a formu konzultací měnit. Důvodem je možnost školy zjistit a předcházet včas problémům při domácím vzdělávání. Dále navrhujeme do kompetence ředitelů zahrnout stanovení požadavku na opakované vyšetření žáka ve školském poradenském zařízení v případech, kdy bude mít ředitel školy pochybnosti o vhodnosti pokračování v domácím vzdělávání. Podle současné právní úpravy je vyšetření vázáno na souhlas zákonného zástupce žáka.
Zavádí se kvalitativně nový způsob hodnocení žáků na konci pololetí. Žáci v domácím vyučování jsou na konci každého pololetí hodnoceni na vysvědčení. Nově se stanoví, že jako součást hodnocení ředitel školy může nebo nemusí určit konání zkoušky z daného předmětu. V některých předmětech (matematika, cizí jazyk, zeměpis, …) je konání zkoušky efektivní způsob ověření znalostí a dovedností žáka. V některých předmětech (tělesná výchova, výtvarná výchova, …) je ověření zkouškou značně problematické. Jako vhodnější se jeví např. posouzení portfolia domácích prací žáka, jeho sportovních aktivit apod. Doplňuje se výslovná kompetence ředitele školy stanovit podobu způsob hodnocení, termíny, formu a obsah zkoušek na konci příslušného pololetí a zároveň se zajišťuje nárok zákonného zástupce na informace o termínu konání zkoušky v dostatečném předstihu.
Nově se vyčleňuje neprospěch žáka na konci pololetí jako důvod, který může, ale nemusí vést k rozhodnutí o zrušení domácího vzdělávání.. Původní znění nepostihovalo případ, kdy např. žák neprospíval ve škole ze 3 předmětů, po prvním pololetí domácího vzdělávání neprospívá jen z jednoho předmětu, došlo tedy ke zlepšení, ale podle původního znění by přesto muselo být domácí vzdělávání ukončeno.
Nově se navrhuje právo zákonného zástupce žáka v domácím vzdělávání na konzultace ve škole, do níž byl žák přijat k plnění povinné školní docházky.
2.7 Upřesnění podmínek, za nichž ministr školství, mládeže a tělovýchovy povoluje plnění povinné školní docházky pro české žáky ve škole zřízené na území České republiky právnickou osobou se sídlem mimo území České republiky nebo fyzickou osobou, která je cizím státním občanem, a nezapsané do školského rejstříku (§ 38)
Podle § 38 odst. 1 písm. c) povoluje ministra školství,mládeže a tělovýchovy plnění povinné školní docházky v zahraniční škole na území České republiky. Současné znění zákona však dosud neurčuje žádné podmínky, za kterých je možné povolení vydat a jaké podmínky musí žadatel splnit. Navrhuje se tyto podmínky v rámci možností stanovit. Je zřejmé, že v daném případě nejde o standardní způsob plnění povinné školní docházky českých žáků.
Povolování se zřejmě do budoucna bude řídit především státním nebo veřejným zájmem – ministr tedy posoudí, zda povolení takového způsobu docházky českých žáků do školy zahraniční na území ČR je ve veřejném zájmu či nikoli, a toto kritérium bude hrát podstatnou roli. Dalším kritériem bude například to, že zahraniční program je v souladu s našimi učebními dokumenty, pokud jde o cíle a zásady vzdělávání apod. Dále je třeba zakotvit právo odebrání tohoto povolení, pokud zahraniční škola neplní podmínky, za nichž bylo plnění povinné školní docházky českých žáků povoleno. Aby bylo možno tyto skutečnosti zjistit, je rovněž třeba zákonem stanovit kontrolní mechanismy pro tuto činnost.
2.8. Poskytování poradenských, ale i dalších služeb tzv. informovaným souhlasem a zakotvení práva na revizi závěrů z těchto služeb vyplývajících; prokazování totožnosti
Informovaný souhlas s poskytováním poradenské služby dosud specifikuje pouze vyhláška č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních. S ohledem na již proběhnuvší soudní řízení ve Štrasburku (věc D.H. a ostatní proti české republice, stížnost č. 57325/00), ale i na další kauzy, které ukázaly na závažnost tohoto práva žáků, studentů a zákonných zástupců nezletilých žáků, navrhujeme vymezit informovaný souhlas v zákoně.
Umožnit revizi závěrů je třeba i proto, že ČŠI nemůže kontrolovat ani tyto závěry ani průběh služby, na jejímž základě jsou vytvářeny. V souvislosti s připravovanou novelou vyhlášky č. 73/2005 Sb., podle které budou u žáků se speciálními vzdělávacími potřebami stanovovány místo „diagnóz“ potřebné stupně podpory, bude právo na revizi nezbytné především pro zjištění, zda byl ten který stupeň stanoven oprávněně.
V současné době není možné požádat zletilého žáka či studenta ani zákonného zástupce dítěte nebo nezletilého žáka o prokázání totožnosti, např. v případech konání zkoušek na závěr studia (maturitní, závěrečné …). Tato skutečnost rovněž problematizuje poskytování poradenských služeb zejména v případě rozvodových pří rodičů, ale i v dalších situacích (např. tzv. kuřimská kauza).
3. Změny v řízení školství, výkonu státní správy ve školách a školských zařízeních, správních činnostech
3.1. Jmenování a odvolávání ředitelů škol a školských zařízení
V řadě situací působí v praxi problémy platná právní úprava (§ 166 odst. 5 školského zákona), podle níž mohou zřizovatelé škol z řad krajů, obcí a svazků obcí odvolat ředitele školy z funkce pouze v případě závažného porušení nebo neplnění právních povinností vyplývajících z vykonávané funkce. Zřizovatelé tak nemohou včas řešit personální problémy v některých špatně řízených školách. Odvolání ředitele školy je pro zřizovatele velmi nesnadné a znamená vysoké riziko následných soudních procesů, ve kterých je výsledek velmi nejistý díky možnému velmi subjektivnímu výkladu znění příslušného ustanovení.
Vzhledem k tomu, že dosavadní snahy o změnu zákona byly zamítnuty, navrhuje se nyní zavést pro ředitele funkční období v délce šesti let. Návrh předpokládá, že před ukončením funkčního období se rozhodne o tom, zda ředitel zůstane ve funkci pro další funkční období nebo zda zřizovatel vyhlásí konkurs na funkci ředitele a na další funkční období jmenuje ředitele podle výsledků konkursu. Vyhlášení konkursu by nová právní úprava umožnila na základě rozhodnutí zřizovatele, z podnětu Česká školní inspekce nebo školské rady příslušné školy. V případech, kdy zřizovatel, ČŠI ani školská rada nebudou iniciovat konkurs, by zřizovatel jmenoval ředitele do funkce na další funkční období. U ředitelů škol a školských zařízení jmenovaných do funkce podle stávajících předpisů by zákon stanovil, kdy jejich funkční období skončí podle délky jejich dosavadního působní ve funkci ředitele.
Pro případy závažného porušení nebo neplnění právních povinností vyplývajících z vykonávané funkce by zůstala zachována možnost ředitele odvolat i v průběhu funkčního období. Odvolání ředitele z funkce by bylo případně také možné, pokud by v tom došlo ke shodě zřizovatele s Českou školní inspekcí a školskou radou.
3.2. Zrušení správního řízení u některých činností ředitelů škol podle (§ 165)
Platný školský zákon (v § 165 odst. 2) stanoví výčet rozhodování ředitelů škol veřejných zřizovatelů (stát, kraj, obec nebo svazek obcí) o právech a povinnostech účastníků vzdělávání v režimu správního řádu, který zahrnuje výčet několika desítek typů rozhodovacích aktů od přijímání, přes změny průběhu a některých podmínek vzdělávání až po vyloučení ze školy.
V poslední době po přijetí nového zákona o správním řádu a po novelizaci školského zákona týkající se přijímacího řízení do středních škol se stále více ukazuje, že vedle nezbytné ochrany práv a právem chráněných zájmů v rozhodovacích procesech ředitelů škol bude třeba znovu posoudit, do jaké míry je účelné, potřebné a vhodné ve školství aplikovat obecný správní řád a kde je naopak vhodnější uplatnit v plném rozsahu specifické postupy stanovené např. školským zákonem.
Předpokládá se, že na základě analýz stávajících jednotlivých správních postupů bude zakotvena taková právní úprava, která při zachování ochrany práv žáků a zákonných zástupců umožní lépe řešit některé existující problémy. Podle zkušeností ze školské praxe jde např. o nepružný a uzavřený systém přijímacího řízení v režimu správního řízení, znepokojivý nárůst byrokracie a nároků na administrativní činnost na školách, značnou složitost rozhodování o přijímání ke studiu, opakování ročníku, změně oboru, přijímání do vyšších ročníků, které se ve svém důsledku se obracejí proti zájmům žáků.
Bude zváženo, jakým způsobem by bylo možné ze správního řízení vyjmout rozhodování ředitele i v tak složitých případech jako je přijímací řízení na střední školy. V rámci navržené úpravy je snahou odstranit také neodůvodněné rozdíly v rozhodování ředitele škol zřízených krajem, obcí nebo svazkem obcí od rozhodování ředitelů jiných zřizovatelů. Naopak v případě vyloučení žáka nebo podmíněného vyloučení žáka ze školy by správní řízení mělo být zachováno v plném rozsahu.
MŠMT
0 komentářů:
Okomentovat