Po finančním kolapsu a neslavném konci Státní informační politiky ve vzdělávání v roce 2007 je nový návrh MŠMT jednoznačně krokem pozitivním směrem. Bohužel jeho tvůrci neuznali za vhodné o svých záměrech informovat odbornou veřejnost a nešťastná prezentace návrhu na ICT INVEX FÓRU 2008 evokovala prezentaci SIPVZ na INVEXu v roce 2000.
Jak jsem psal již včera, vzhledem k tomu, že návrh koncepce má projednávat vláda již ve středu, je zřejmě pozdě na jakékoli korekce primárního návrhu. Alternativou navržené koncepce je totiž opět nulová podpora jako v letech 2007 a 2008. Naštěstí je návrh poměrně obecný a při přípravě jeho realizace je třeba dosáhnout obecného konsensu. Každopádně musí skončit zákulisní vyjednávání a snaha o utajení. O požadavku transparentnosti není možné po zkušenostech z přípravy SIPVZ diskutovat. Manýry Jakuba Rainishe nebo Dalibora Fránka nebude dnes, doufám, už nikdo vůči veřejnosti zkoušet.
Finanční objemy definované na pětiletku 2009-2013, tedy 600 milionů korun ročně, je ale nutné předem označit jako minimální a vysloveně podměrečné. Nazývejme proto věci pravým jménem: tato podpora je vysloveně nedostatečná. Na vině ale jsou především ti, kteří dnešní operační program Vzdělání pro konkurenceschopnost připravovali, tedy minulé vedení MŠMT. Bohužel ani dnešní vedení ICT přes nejrůznější deklamace reálně nepřeje. Pokud bychom chtěli držet krok s vyspělými zeměmi, museli bychom napříkald uvažovat o konceptu 1:1, tedy dodávkám školních netbooků pro všechny žáky. To by znamenalo jen pro tento záměr zhruba 1,2-1,8 miliardy korun ročně.
Musíme ale také odmítnout jakékoli spojování nové koncepce s projektem Internet do škol, jak se o to pokusil server iHNed.cz v článku Liška chystá "Internet do škol 2". Za tři miliardy s vysloveně absurdním perexem Ministerstvo školství má plán, aby školy byly opět on-line. Nový plán na zavedení internetu do škol má stát tři miliardy korun. Tyto nesmysly si ale snaživá novinářka Petra Benešová sama nevymyslela.
Zásady realizace
Realizace Návrhu koncepce rozvoje informačních a komunikačních technologií ve vzdělávání v období 2009-2013 by dle našeho názoru měla respektovat následující požadavky:- MŠMT by mělo zajišťovat metodickou a kontrolní činnost, nikoliv konkrétní řešení.
- Školy by měly rozhodovat o konkrétních dodávkách v souladu se svými ŠVP, nejlépe prostřednictvím voucherů v hodnotě odvozené od počtu žáků.
- Celý systém musí být naržen jako maximálně transparentní se zajištěnou veřejnou kontrolou.
- Je nutné se poučit z negativních i pozitivních zkušeností ze SIPVZ, ty je třeba předem jasně pojmenovat.
- Je nutné vytvořit jasné a snadno realizovatelné zpětnovazební kontrolní mechanismy.
- Cílem musí být jednoznačně zájmy žáků a škol, nikoli dodavatelů.
Program Konektivita
K návrhu lze máloco dodat, přesto jsem zvýraznil sporné prvky:Program Konektivita je nezbytnou podmínkou plošného rozvoje ICT a vysokorychlostní připojení k Internetu je kritickou podmínkou pro realizaci dalších programů. Za nadstavbový prvek je považována podpora mobilního internetu. Výši podpory je možno odstupňovat dle výsledků školy v oblasti ICT tak, aby školy, které využívají internet ve výuce více, dostávaly větší finanční podporu a mohly tak získat i rychlejší připojení k internetové síti.
JAK chce MŠMT toto hodnotit?! Podpora by měla mít nejjednodušší kriterium: počet žáků (ale s nelineárním průběhem).
V rámci tohoto programu se bude MŠMT spolupodílet na financování připojení škol do internetu. MŠMT stanoví minimální technické parametry pro připojení a takto definovaný standard bude školám centrálně hrazen na základě školou příp. poskytovatelem doložených aktuálně uzavřených smluvních vztahů. Škola, která takovýto vztah s poskytovatelem připojení nebude mít uzavřen, může požádat MŠMT o zprostředkování připojení do internetu a ministerstvo ve spolupráci s poskytovatelem připojení, OPŘO či krajem toto pro příslušnou školu zajistí.
Standard je samozřejmě třeba, protože na základě vlastní zkušenosti mohu jmenovat řadu škol, které platí přemrštěné částky za nekvalitní připojení. Nesmí ale nahrávat jako v minulosti přemalovanému generálnímu dodavateli.
Žádné technické řešení nebude školám předepisováno a ředitelé si o poskytovateli připojení mohou rozhodnout sami. Pokud bude mít škola zájem o připojení o vyšších parametrech, bude si tento nadstandard financovat ze svého rozpočtu, resp. si financování zajistí svépomocí.
Tady se nic oproti posledním letům SIPVZnezměnilo, je ale třeba zajistit školám metodickou podporu výběru dodavatele a přinejmenším agregaci nabídek.
Program Infrastruktura
V tomto programu je plno neznámých:Tento program bude zaměřen na podporu obnovy, rozvoje a provozního zabezpečení technické infrastruktury škol a nezbytného programového vybavení jako vzdělávací pomůcky. Priority, druhy a počty techniky i dodavatele si v tomto případě určuje sama škola. Na centrální úrovni MŠMT podpoří vybavování co největšího počtu učitelů přenosnými počítači a mobilním internetem, a to hlavně s ohledem na bezproblémový přístup k informačním a datovým zdrojům a dále s ohledem na podporu návyků aktivního užití HW a SW prostředků ze strany učitelů.
Podpora učitelů je novým a také nejdůležitějším prvkem koncepce. Důraz na mobilní internet je ale nesmyslný, ledaže by mělo MŠMT v záloze nějakou výhodnou nabídku některého z mobilních operátorů. Ale vzhledem k tomu, že čeští mobilní operátoři nenabízejí kvalitní datové služby, jde o nereálnou podmínku.
Finanční prostředky budou čerpány z ESF na základě schválených projektových žádostí. Počítá se rovněž se spoluúčastí škol a jejich zřizovatelů.
Spoluúčast může být pro malé venkovské školy nepřekonatelnou bariérou, zde je třeba zvážit cílenou podporu.
Pokračování v nejbližších dnech.
Prosíme čtenáře o diskusi k tématu, pokusíme se přinést i stanoviska různých subjektů ze školského resortu i od dodavatelů.
Jan Wagner
0 komentářů:
Okomentovat