Nadpis není ze starého českého filmu, ale jen odráží skutečnost známou z každé vyučovací hodiny. V rámci nového "povětří" v našem školství ale brzy bude začátek vyučování vypadat jinak. Učitel po vstupu do třídy bude obcházet žáky a vítat se s nimi podáním ruky.
Popsaný příběh není bláznivý sen vyčerpaného učitele, ale zcela vážně míněná úvaha poslance školského výboru Parlamentu ČR. Nechce se mi uvěřit, že tito naši tak plodní zákonodárci už nemají co jiného na práci, než vymýšlet podobné perly, kterými nejenže dráždí učitele-praktiky, ale názorně před národem předvádějí obraz úrovně svého mozku. Pan poslanec neobhajuje svůj názor kritikou návyků z totalitní éry, ale vrací se hluboko do historie. Prý jde o pozůstatek náboženské zvyklosti, spojené s církevními obřady, který současná škole již překonala.
Má cenu s takovým nápadem vůbec polemizovat? Pan poslanec pochopitelně neví, že se žáci po přestávce potřebují zklidnit a soustředit. Povstání v lavicích chce vytvořit předěl mezi volnou aktivitou žáků během přestávky k organizované činnosti ve vyučovací hodině. To je abeceda kantorské dovednosti a přiznávám, že jako ředitel jsem si schopností zklidnit a připravit žáky k výuce testoval učitele-nováčka na své škole. Chápu, že žáky není potřeba při každém příchodu do třídy slovně zdravit (dělal jsem to jen prvou vyučovací hodinu), ale povstání po přestávce po příchodu učitele je víc než pozdrav. Je vzkazem žákům, že přestávka končí a začíná činnost, kterou jsem si jako učitel pro vyučovací hodinu připravil a ve které potřebuji jejich spolupráci. Povstání je odpovědí žáků, že takovou výzvu přijímají a jsou připraveni spolupracovat.
Trochu jinak je to na konci hodiny. Také tam jsem dlouho vyžadoval podobný rituál ukončení hodiny a odchod ze třídy. Ten jsem ale s léty praxe postupně opustil. Dnešní žáci znají svá práva a dobře slyší zvonění, kterým končí vyučování. Umí dát učiteli najevo, že přichází čas pro jejich odpočinek a nutnou přestávku. Je to jejich právo a učitel měl ho respektovat. Tak jako žáci na začátku hodiny respektují jeho roli a náplň metody a obsah činností, které pro ně v konkrétní vyučovací hodině připravil.
Ještě jednou se vracím k uvítacímu ceremoniálu navrženému nejmenovaným, ale učitelům jistě dobře známým poslancem. Při větším počtu žáků ve třídě by učitel uvítacím aktem strávil určitě několik drahocenných minut vyučovací hodiny. I pro tento případ má pan poslanec návod k použití. Třída si zvolí jednoho žáka - uvítacího potřásače rukou - který ceremoniál provede za všechny své spolužáky najednou. Bude to nová funkce v třídním výboru a určitě oblíbená. Zvolený žák dobře ví, že když bude po celý rok učitelům ruce dobře třást, pochvala na konci školního roku ho nemine. Pro Mazánka role jako dělaná.
Oldřich Suchoradský
0 komentářů:
Okomentovat