Je 1. září – den startu do nového školního roku 2008/2009. Každý nový začátek je příležitostí k zamyšlení nad dosavadní pedagogickou praxí a možností hledat, jak svoji práci vylepšit. Řadu možností jim k tomu dává reforma školství, která 1. zářím vstupuje na základních školách do 2. roku své realizace.
Je pravda, že po prvém roce je kolem reformy spíše rozpačité ticho, než živý pohyb, který by takový důležitý krok vyžadoval. Příčinou je řada chyb, které se při jejím ověřování a později zavádění udělaly. Je stále ještě čas přijmout opatření, která by vedla k naplňování očekávání, která byla a jsou s její realizací spojována.
Domnívám se, že je nutné překonat zásadní omyl, kterým je názor, že reforma je jakýsi formální, spíše jen administrativní akt, při které je třeba vytvořit mnoho předepsaných papírů, popsaných těmi správnými frázemi a nově vytvořenými slovíčky. Takový dojem se mezi učiteli, ale i veřejností vytvořil samotným procesem přípravy reforem na školách. Stalo se tak, ne vždy vhodně zvolenou organizátorskou činností ředitelů škol a mnohde i nešťastnou volbou školních koordinátorů, kteří měli celý proces na zodpovědnosti. Věci určitě nepomohla ani jednostranná a populistická mediální kampaň směrem k veřejnosti, která opakovanými schématy a zjednodušeními posunula dobrý záměr - ozdravění školství - na falešnou kolej.
Od začátku jsem reformě přál úspěch. Nejen proto, že jsem si jako řada učitelů uvědomoval, že dosavadní způsoby výuky, založené na stále narůstajícím objemu žákům předkládaného učiva jsou překonané a je proto nejvyšší čas nahradit ho jiným modelem. Do centra učitelova snažení by se měl dostat samotný žák, který by měl nahradit snahu formálně naplňovat uměle vytvořené výchovné a vzdělávací cíle.
Smyslem změn by měl být žák, který není jen pasivním příjemcem toho co mu učitel předává, ale aktivní spolupracovník, korektor a tvůrce. Chápu, že jde o významnou změnu pojetí vzdělávání, ale určitě to není snaha nijak nová a objevná. Sám jsem zkoušel jsem takový způsob výuky po celé roky a hledal metody, jak své žáky zapojit do procesu poznávání, udělat z pasivních pozorovatelů aktivní činitele vzdělávacího procesu. Zdaleka jsem v tom nebyl sám. S učiteli, kteří došli k takovému poznání jsem se setkal již jako žák a student a právě oni se stali mými světlými vzory. Troufnu si tvrdit, že takoví učitelé působí na každé škole. Jen je třeba aby dali o sobě více vědět. Stali se inspirací nejen pro své žáky, ale hlavně kolegy. Aby se tak stalo musí mít podporu svých ředitelů. Hodně je také na nich osobně. Měli by se oprostit od zbytečné skromnosti nebo studu a dokázat své zkušenosti proklamovat, veřejně publikovat a inspirovat tím ostatní učitele k následování. Jen tak se naše reformní snažení pohne z místa a další rok reformy naši žáci skutečně pocítí jako změnu.
Oldřich Suchoradský
0 komentářů:
Okomentovat