Za několik týdnů to bude již osm let, co jsem poslala svůj prvý autorský příspěvek na internetový portál Česká škola. Tehdy jsem se považoval už za všeho znalého autora, kterého nemůže nic překvapit. Přesto mě prvá zkušenost s internetovou prezentací příspěvku a ohlasem na něj doslova šokovala. Velký a protichůdný ohlas na článek o víceletých gymnáziích ve mně nastartoval novou motivaci k veřejnému vyjádřování názorů. Zajímavé je, že řada tehdy diskutujících čtenářů navštěvuje a reaguje na mé články dodnes.
Jak jsem popsal, v té době jsem měl za sebou stovky článků do nejrůznějších tištěných periodik. Nedá se říci, že byly bez ohlasu. Ozývali se kolegové, přátelé při náhodhých setkáních. Občas jsem dostal nějaký dopis, nebo telefonát, mnohokrát i anonymní. Dokonce mne na škole navštívil tehdy dost vysoce postavený pracovník ministerstva školství, který se přijel osobně podívat na toho pisálka, který si tolik dovoluje. Ale to nebylo nic proti tomu, co jsem za 8 let zažil při psaní na internet. Vystoupení v londýnském Hyde parku je proti tomu jenom pohádka na dobrou noc. Nevím, statistiku si nevedu, ale k článku otištěném 30. září 2003 na téma diferenciace vycházejích žáků devátých tříd a který vyvolal rekordní diskusi návštěvníků, jsem měl 260 čtenářských ohlasů. Podobně i články o indoši mi dodnes někteří čtenáři nemohou zapomenout a považují mne za agenta, který byl ministerstvem dobře placen za to, aby tento projekt nahlas a co nejlépe oslavoval.
Proč to všechno právě dnes píši? Je mnoho možností a forem kde se může autor, který se chce se svými názory veřejně projevit ukázat. Každé "úložiště" má svá specifika, která musí autor respektovat. O tom chci psát na příštích stránkách svého blogu. Jen jako lákavé lízátko už dnes napíši o internetové prezentaci, že je velmi specifická a pro autora má mnoho výhod. O těch až někdy příště. Dnes spíše o těch negativech. Za roky psaní dovedu odhanout kdo a jak na můj nový článek vystavený na internetu zareaguje. Tak jako na můj poslední vstup do diskuse o DUMEch, o kterých napsal na Českou školu velmi šikovně v tomto týdnu Ondřej Neumajer. Od kolegy Netušila, vyhlášeného diskutéra na České škole, jsem dostal nakládačku za na DUMEech vystavených testech. Neudržel jsem se a "zvýšeným hlasem" jsem se pokoušel svoji pozici obhajovat. Samozřejmě jsem to neměl dělat (což jsem věděl dopředu). Jeho reakce se dala očekávat a nezklamala mne. Přesto jedno poučení z této konforntace plyne a není jenom pro naši vzájemnou komunikaci, ale pro většinu diskusí napo internetu. Ačkoliv stojíme s panem Netušilem každý na jiné straně hranice a neshodujeme se v názorech skoro v ničem, naše komunikace je na úrovni a má svoji noblesu. Tímto mu posílám z těchto míst pozdrav (přiznal se, že se na DUMech zaregistroval) a poděkování za to, že na internet píše a a za to jak tam píše. Jeho reakce mne vždy nabudí a nutí mně víc o věcech, o kterých píši, přemýšlet. Těším se, že bude i zde stejně aktivní, otevřený a přímočarý, tak jako znám z České školy. A že se časem nechá zlákat k založení blogu na tomto místě a že si zde budeme vyměňovat podle libosti a času své rozdílné názory.
Tento příspěvek byl publikován na blogu autora blog.rvp.cz/dedvseved/index.html.
Oldřich Suchoradský
0 komentářů:
Okomentovat