Česká škola: VÚP: Soubor indikátorů pro hodnocení klíčových kompetencí žáků

Příklad dobré praxe obsahuje soubor 18 indikátorů vytvořených k hodnocení rozvoje klíčových kompetencí žáků. Na každou z nich podle RVP připadají 3 indikátory. Každý žák je v jednotlivých indikátorech hodnocen v rozsahu čtyř stupňů od ++ do --. Hodnocení založené na indikátorech je myšleno jako součást portfolia žáka.

Příklad dobré praxe vznikl jako součást systémového projektu Pilot G/GP (www.pilotg-gp.cz), který v letech 2004 - 2008 spolufinancovali ESF, MŠMT a MHMP.

Příspěvek převzat z metodického portálu www.rvp.cz provozovaného Výzkumným ústavem pedagogickým v Praze.

Škola: Gymnázium, Slovanské náměstí, Brno
Realizátor: Josef Filouš
Konzultant VÚP: Jaroslav Faltýn

Kontext

Brněnské gymnázium na Slovanském náměstí má kapacitu 620 žáků. Žáci zde studují ve čtyřletém a šestiletém cyklu.

Škola druhým rokem ověřuje vlastní indikátory hodnocení klíčových kompetencí v šestiletém studiu. Počet žáků ve škole není pro použití souboru indikátorů rozhodující. Je pravda, že ve větší škole může mít učitel úvazek rozložený do více tříd a má práci s nástrojem obtížnější. To je pravděpodobně jediná komplikace. Počet žáků, s jejichž hodnocením jeden učitel pracuje, je ale nakonec srovnatelný. Zodpovědná práce s indikátory je časově náročnější, a proto se jeví jako optimální nepoužívat nástroj každý rok. Používat nástroj k hodnocení každý rok by bylo ideální, na to je však nástroj příliš pracný. Škole se osvědčila dvouletá perioda.

Indikátory hodnocení byly vyvinuty s tím záměrem, aby se staly součástí portfolia žáka, které by si třídní učitelé měli od začátku studia ke každému žákovi vytvářet. Vývoj každého žáka v oblasti klíčových kompetencí je vidět zvláště u víceletého gymnázia, kde hodnocení proběhne za dobu studia celkem třikrát.

Východiska

Původním záměrem bylo připravit nástroj pro výstupní hodnocení žáků nižšího stupně víceletého gymnázia. Hodnocení žáků devátých ročníků, se kterým se přijímací komise gymnázií setkávají při přijímacích řízeních, jsou často nepoužitelná, velmi těžko se převádějí na objektivní hodnocení. I tyto zkušenosti vedly k rozvíjení hodnocení klíčových kompetencí (KK) - schopností žáků formou indikátorů. Hodnocení by mělo směřovat ke skutečným schopnostem žáka - klíčovým kompetencím. Toto hodnocení se ve škole již před zavedením RVP G blížilo současnému hodnocení KK. Ve školním roce 2007/08 byl tento model použit podruhé, pro žáky druhého ročníku šestiletého studia. Na konci školního roku je v plánu použití indikátorů pro hodnocení žáků druhého ročníku čtyřletého studia. Letos bude metoda hodnocení použita přibližně na 120 žácích.

Metoda hodnocení souvisí se zavedením ŠVP: učitelé jsou seznámeni s tím, že přibude práce, ale také chápou, že nebude samoúčelná. Tento způsob hodnocení by měl přirozeně měnit přístup učitelů k žákům, posouvat myšlení učitelů o žácích. V rámci školního klasifikačního řádu existuje dostatečná volnost pro učitele k tomu, aby si mohli volit svoje hodnotící a klasifikační metody. Na druhé straně mají povinnost jednoznačně seznámit žáky s pravidly hry.

Při pohledu na indikátory vzniká myšlenka vytvořit podobné (kompatibilní) indikátory i pro žáky, aby mohli hodnotit sami sebe tak, aby hodnocení žáků učiteli a sebehodnocení žáků v oblasti KK bylo provázané. Celé hodnocení by pak bylo formativnější. Např. by bylo možné přeformulovat indikátor KU1 (viz tabulka níže) tak, aby se jeho prostřednictvím dokázal žák sám posoudit. Hodnocení KK bude dále provázáno s autoevaluací školy. To bude vyžadovat přípravu indikátorů pro všechny vzdělávací oblasti. Formulace indikátorů musí být odlišná pro učitele, žáky, případně rodiče, ale jednotlivé indikátory spolu musí být kompatibilní. Příklad formulace indikátoru pro autoevaluaci žáka: „Myslím si, že umím poznat problém a poznám konkrétní metody, jak problém řešit."

Součástí komplexního hodnocení žáka by mělo být pravidelné hodnocení míry rozvinutí žákových klíčových kompetencí. V případě, že se podaří vytvořit hodnotný systém kriterií (ten je pochopitelně průběžně revidován), je možné KK hodnotit v každém předmětu. Soubor těchto informací z více předmětů o jednom žákovi může právě o daném žákovi přinášet velice cenné informace. Samotná příprava hodnocení donutí tvůrce - hodnotitele k podrobnému rozboru klíčových kompetencí. Jedná se o systematické a podrobné uvažování o práci s klíčovými kompetencemi při výuce i při hodnocení. Záměrem je, aby učitel každé třídy dostal tabulku s indikátory KK. Navržený způsob hodnocení umožňuje porovnávat přístup jednoho žáka k různým předmětům. Pravidelné hodnocení podle stejných kritérií může postihnout rozvoj osobnosti každého žáka.

Inspirací byly škole postupy hodnocení a autoevaluace zahraničních škol, jejichž práci měla možnost poznat - zejména v Holandsku, v Dánsku, ve Finsku, v USA, konkrétní nástroj ovšem škola vyvinula sama.

Jedním z největších problémů byla interpretace klíčových kompetencí u učitelů. Je obvyklé, že klíčové kompetence jsou vnímány jako cosi navíc vzhledem k tradičnímu znalostnímu obsahu předmětů. Bývají chápány jako něco abstraktního a umělého. Pro školu je dosažení klíčových kompetencí ovšem hlavní vzdělávací cíl.

Cíle
Pravidelné zavedení hodnocení úrovně dosahování KK žáků by mělo postupně vytvořit:

jednu z důležitých složek portfolia žáka,
změnu pohledu učitelů na hodnocení žáka, a tím i nutnou změnu jejich metod (hodnocení i výuky),
možnost pro žáky zapojit se do vlastního hodnocení,
další nástroj pro vlastní hodnocení učitelů a školy.

Realizace - postup a metody

Práce navázala na práci týmu, který koordinoval tvorbu ŠVP - zkušení kantoři lišící se předmětovým zaměřením, vedení školy - pětičlenný tým. Tento tým začal tvořit indikátory. Použil zkušenosti s výstupním hodnocením z loňska. Na základě zpětné vazby od všech učitelů k jednotlivým indikátorům proběhla nejprve reformulace jednotlivých indikátorů. Při revizi indikátorů se podařilo vtáhnout do hry více učitelů, kteří začali pracovat na sjednocování hodnotících metod, revize nástroje pomohla posouvání myšlení učitelů o hodnocení a jeho komplexnosti.

Při vytváření indikátorů je nutné u každé klíčové kompetence vždy rozlišit přibližně tři zásadní oblasti - kritéria. Například u KK k učení jsou rozpoznatelné oblasti:

vlastní hodnocení a řízení vlastního učení,
získávání poznatků a informací,
motivace pro další učení.

Oblasti škola vytvořila proto, aby formulace klíčových kompetencí z RVP G byla transparentnější a aby se dala dobře vytvořit kritéria - indikátory. Ke každému ze tří kriterií je formulován indikátor. Formulace vychází z ideálního stavu dosažení kritéria. Pro hodnocení navrhuje škola čtyřstupňovou stupnici.

Použití hodnotící tabulky - souboru indikátorů

Všichni vyučující jedné třídy ohodnotí všechny žáky třídy podle všech přiložených kritérií (viz tabulka). Toto hodnocení probíhá pravidelně na konci školního roku sudého roku studia. V případě druhého ročníku šestiletého studia se hodnocení provede v prvním pololetí jako součást případných výstupních hodnocení. Třídní učitel následně shrne výsledky těchto hodnocení, případně je okomentuje. Postup shrnutí výsledků ze strany třídních učitelů se vyvíjí, učitelé mají k dispozici tabulky v elektronické podobě a připravuje se úplné elektronické vyhodnocování.

Třídní učitel připraví pro každého žáka výstup z tohoto hodnocení formou stejné tabulky s případnými poznámkami. Tento výstup bude v současné době sloužit jako výstupní hodnocení žáků II. ročníku šestiletého studia. Ve druhém ročníku čtyřletého gymnázia se význam nástroje zvětší tím, že se propojí se sebehodnocením žáka. Pomoc v polovině studia je pro žáky tím nejdůležitějším. Pak by to mohla být šance pro vytváření rozumných vztahů s rodiči - kde jsou schopni pomoci s vhodným profesním zaměřením studia, výběru kurzů atd. Hodnotící tabulku vyplňují všichni učitelé u každého žáka. Následně se všemi hodnoceními jednoho žáka pracuje třídní učitel (viz tabulka).

Popsaný způsob hodnocení začala škola používat původně kvůli výstupnímu hodnocení žáků šestiletého studia. První plán je takový, že by toto hodnocení probíhalo pro žáky druhých ročníků šestiletého a čtyřletého studia a pochopitelně také pro maturanty. Tím by bylo možné vidět „přidanou hodnotu", protože ve stupni rozvinutí jednotlivých KK by se měl každý žák vyvíjet. Učitelé to musí vědět předem, aby žáka dokázali hodnotit průběžně. Není možné, aby učitel u každého žáka vyplnil 18 indikátorů pouze na konci roku. Učitel si po celou dobu studia dělá k žákům poznámky v duchu indikátorů KK. Pak nastoupí třídní učitel, který by měl od jednotlivých učitelů získat všechny výsledky, může mít např. připravenou excelovou tabulku, kam se budou výsledky načítat, a provede zprůměrování indikátorů.

Třídní učitel výsledky jednou za 2 roky posuzuje - v hodnocení se například může ukázat zaměření žáka. Neuvádí zde jen průměrné číselné hodnocení jednotlivého žáka, ale v komentáři uvádí specifika a přednosti žáka. Např.: „Kompetence k učení vykazuje výrazně lepší v humanitních předmětech. Žák se bude lišit v hodnocení učitelů přírodovědných a humanitních předmětů. To bude ukazovat na zaměření žáka, na vývoj jeho osobnosti určitým směrem. Na druhé straně se může ukázat, že hodnocení v jedné KK budou výrazně lepší v humanitních předmětech, v jiné bude lepší v přírodovědných předmětech. A to může poukazovat na metody a jejich efektivitu. To bude ale vyžadovat více zkušeností a více dat." Hodnocení nemusí směřovat jen k osobnosti žáka, ale poukazuje i na efektivitu metod a postupů v jednotlivých předmětech.

Záměrem celého hodnocení je komplexnější posouzení rozvoje osobnosti žáka. Proto hodnocení KK prostřednictvím indikátorů provádí učitel v každém předmětu. Každý učitel si průběžně po dobu dvou let vytváří o všech žácích poznámky. Podle indikátorů pro všechny klíčové kompetence pak na základě svých poznámek jednou za dva roky vytvoří hodnocení každého žáka. Formálně se jedná o komentovanou tabulku.

Využité zdroje a pomůcky a způsob jejich využití

Hlavním zdrojem byl popis klíčových kompetencí v RVP G a jejich důkladný rozbor, výklad a tzv. „rozklíčování". Základní pomůckou je vytvořený systém indikátorů, který musí být velmi flexibilní, což je předpokladem jeho vývoje.

Výsledky uskutečněného příkladu dobré praxe

Hodnocení současných dosažených výsledků je zatím velmi předčasné. V minulém a v tomto školním roce byl systém použit na výstupní hodnocení žáků druhých ročníků šestiletého studia. Vytvořilo to předpoklady pro diskusi s učiteli, předmětovými komisemi a také s rodiči, kteří se zatím vyjadřovali spíše kladně.

Budoucí perspektiva příkladu dobré praxe

Nástroj by měl být v budoucnu začleněn do komplexního systému autoevaluace školy. Hodnocení výsledků žáků je jednou z oblastí autoevaluace, a v tom je jako jeden ze čtyř okruhů zahrnut indikátor rozvíjení klíčových kompetencí (vedle vědomostní oblasti, maturitních zkoušek a úspěšnosti absolventů; nástroj už vlastně nastavuje indikátory využitelné pro autoevaluaci školy). Autoevaluace zahrnuje jako samostatnou oblast hodnocení výchovných a vzdělávacích strategií v sedmi okruzích (variabilita studia a nabídka předmětů, klima školy, multikulturní vzdělávání, hodnocení projektů, hodnocení kurzů, práce studentského senátu a vztahy s rodiči). I pro tyto oblasti připravuje škola indikátory. Ty budou vytvářeny tak, aby je mohly použít skupiny učitelů i žáků. Tam, kde bude potřeba vytvořit zvlášť indikátor pro učitele a zvlášť pro žáka, musí být tyto indikátory kompatibilní. Škola se místo izolovaných pokusů hodnotit snaží vytvářet komplexní systém hodnocení, včetně hodnocení školy. Hodnocení školy nevnímá škola jako aktivitu určenou inspekci, ale autoevaluační zpráva má strategický význam pro samotnou školu.

Další zdroje informací k příkladu dobré praxe:
www.gymnaslo.cz

Kontaktní osoba:
Josef Filouš
e-mail: red@gymnaslo.cz

Příloha:
Soubor indikátorů pro hodnocení klíčových kompetencí žáků (pro učitele)

VÚP