„Dej sem žákovskou!“ Mnohým dítkám školou povinným zní tato věta často nelibě. Vyvolává totiž tušení souvislosti a tušení stínů, zpravidla bez tušení světla. Onen prazvláštní tiskopis se stal mnohdy jediným nástrojem komunikace mezi školou a rodinou, bez skrupulí plní úlohu posla neblahých zpráv, je součástí černého svědomí dítěte původně nevinného. Jen pro část premiantů, šprtů a menšinu jiných žáků vzorných se stává písemným důkazem jejich dokonalosti.
Zaznamenávání výsledků práce žáků do žákovských knížek prostřednictvím klasifikační stupnice má pro učitele celou řadu výhod. Toto „podvojné účetnictví“ lze vést s minimálními nároky na čas, neboť známky a „Obsah sdělení“ si mohou zaznamenávat samotní žáci, učitel pouze vloží do příslušné rubriky svou parafu. I rodiče letmým pohledem na stránky snadno vyhodnotí potomkovo snažení a mohou pak více času a prostoru věnovat následným výchovným opatřením. Pro rodiče bývají navíc některé zápisy o mravech a chování jejich ratolestí zdrojem pobavení. Zejména tehdy, když příslušný pedagog nechal prchlivost cloumat svým majestátem. Takto vzniklé perličky pak obohacují program mnohých přátelských setkání a tvoří i základ rodinného folkloru. Žákovské knížky jsou tudíž pro dospělé účastníky vzdělávacího a výchovného procesu ve všech mutacích rozhodně užitečné.
Co však přinášejí žákům samotným? Těm pilným a snaživým nepochybně radost ze stránek plných jedniček a chvályhodných poznámek, těm méně úspěšným jedincům připomínají různobarevné zápisy jejich hrůzostrašnou nedokonalost. Což vede zákonitě k jejich jistému otupění ze zvyku. V řadě případů pak takto vnucený osud nutí žactvo s prospěchem podprůměrným a s mravy závadnými k různým úskokům, jak se co nejdéle vyhýbat nepříjemným okamžikům domácího rodičovského účtování. Zvlášť vykutálení jedinci si oddálení uvedených rozhovorů vyřešili i získáním druhého exempláře dotyčného tiskopisu. Dopouštějí se tak v útlém věku podvodu a dokonce padělání dokumentu.
Jsou však zápisy známek dostatečným zdrojem informací o úrovni zvládnutí příslušného učiva? Pozná dítě i rodič ze skoupé informační hodnoty zejména tří mezistupňů klasifikační stupnice, co brání v dosažení lepšího výsledku? Jestliže je známka navíc provázena strohým obecným konstatováním typu „Zkoušení“,“Diktát“, případně konkrétněji „Slovíčka“, „Báseň“, lze jen těžko bez konzultace s vyučujícím hledat cesty k nápravě. Většinou jsou ale takové snahy spíše výjimečné. Frekvence osobních kontaktů učitelů s rodiči jednou za čtvrt roku na třídních schůzkách nebude v těchto souvislostech dostatečná.
Orientují se děti v programu výuky jednotlivých předmětů? Jsou rodiče dostatečně informováni o konkrétním programu a časovém plánu? Jsou žáci schopni rozlišovat mezi podstatným a doplňujícím učivem? Jaká je asi úroveň vnímání mezipředmětových vztahů? Jak se daří ve stávající organizaci vyučovacího procesu seznamovat žáky s algoritmizací učiva?
V souvislostech práce se vzdělávacími programy se připravuje nový typ třídní knihy, neboť novým požadavkům záznamu učiva ten stávající nevyhovuje. Stejně problematickým se jeví záznam klasifikace a hodnocení v současných žákovských knížkách. Snad by stálo za úvahu zpracovat pro jednotlivé předměty učebního plánu konkrétní přehled požadavků učebního plánu s možnostmi dlouhodobého sledování vývoje základních znalostí, dovedností a schopností. Lze předpokládat, že by tento přístup vedl k orientaci v naplňování cílových kompetencí. Následující návrh tří tiskopisů pro český jazyk v 6. a 7. ročníku předpokládá spojení hodnocení a případné klasifikace po delším časovém úseku na základě zvládnutí apelativně formulovaných požadavků. Takto zpracované tiskopisy pro všechny předměty učebního plánu by ve formátu A 5 mohly nahradit původní žákovskou knížku a stát se jistým minimálním osobním vzdělávacím programem žáka. Vlastní sylabus
pro jednotlivé předměty s příslušnou konkretizací by se stal součástí vzdělávacích programů.
Ověřování jednotlivých úkolů by pak mohlo být realizováno prostřednictvím kolektivního hodnocení, naplnění požadavků a případnou klasifikaci by zaznamenával vyučující na základě stanovených ukazatelů.
Lze očekávat, že toto pojetí evidence výkonu může nastolit vyšší úroveň hodnocení kvality a prostřednictvím konkretizace úkolů tak přispívat k žádoucímu cíli – vytvořit individuální vzdělávací program pro každého žáka.
Příloha:
Formát RTF (138 kB)
Formát ODT (20 kB)
Pavel Táborský
0 komentářů:
Okomentovat