Česká škola: Jan Čulík: Škola sto let za opicemi

I v srpnu probíhá na webu Britské listy diskuse o českém školství. Dětem chybí přirozená autorita, konstatovala již v titulku Miriam Prokešová. Na její článek reagoval Jan Paul kromě jiného slovy: Pokud je společnost nastavená tak, že se vyplatí být zlým (sobeckým, pokryteckým, závistivým), pak výchovné vzory odpovídají této realitě a děti v tomto klimatu vyrůstají. Miriam Prokešová v článku Dětem chybí přirozená autorita školy hodnotí takto:

Současná škola není z tohoto hlediska ani tak liberální, ale je spíše autoritativní až příliš. Ale tím nesprávným – vynuceným, agresivním způsobem. Přitom dítě v období dospívání autoritu potřebuje více než kdy jindy – v procesu vymaňování se z původní závislosti dochází k odpoutání, jehož přirozeným důsledkem je vnější odmítání autorit. Potřebujeme mít se v životě o koho opřít, nějakou jistotu, někoho, kdo nám je autoritou, ale protože se musíme nějakým způsobem osamostatnit, nebýt na žádné autoritě závislí, tak ji odmítáme. Je to obrovský vnitřní boj a častokrát neuvědomovaný – dospívající postavený do této situace může na tento konflikt reagovat agresivně, útokem, naprostým odmítáním něčeho, co vlastně potřebuje, ale nemůže to mít… Žáci II. st. ZŠ potřebují autoritu více než kdykoliv předtím, a učitele, který je schopen jim ji poskytnout, si nesmírně váží a oceňují jej.

Jan Paul reaguje v článku Dětem chybí iniciace, protože nejsou autority, které by ji zprostředkovaly, cituji jeho závěr:

Dohady o více či méně liberální výchově jsou nesmyslné, neboť nic z toho nefunguje skrze nařízení. Život přináší vždy řadu nových složitých situací, na které musí člověk reagovat vždy sobě odpovídajícím způsobem. Trest je selhání především vlastních možností řešit problém jinak. Jestliže mi musí být dítě podřízeno, jestliže ho chci neustále vést, pak je to projev mé vlastní závislosti, že já sám nejsem schopen být samostatný.

Restrikci nepřijme nikdo, nikoliv jen dospívající. Restrikce je uplatnění nějaké moci a moc vyvolává vždy pocit bezpráví a ta zase agresi. Na konci je často státem chráněný učitel a tzv. nezvládnutelný konfliktní žák, který je buď vyhozen, anebo přejde na jinou školu. Učitel, který umí vytvořit s žákem kvalitní vztah, nepotřebuje trestat, naopak, konfliktní žák je pro něho výzva. Učitel, který není líný a hloupý, se neorientuje jen na „vzorné“ a poslušné žáky.

Na Paula reagovala Pavla Cholevová:

Děti jsou zvyklé být zaujaty silnými a různorodými podněty, hlasitou hudbou, rychlými klipy v televizi, zajímavými počítačovými hrami, silnými emocemi ve filmu a pro takové posluchače má být zajímavý a vážený učitel, který přijde do třídy a jeho hlavní "zbraň" na pozornost žáků je jen a pouze mluvení. Lze sice použít zajímavé pomůcky, od vycpaného kosa po promítnutí filmu, ale to nelze v každé hodině a ani o to nejde. Žák je ve škole především proto, aby vnímal přednášené slovo a zapamatoval si ho. Vše ostatní je pomůcka, doplněk.

A co s žákem, který si založí ruce, dá nohy na lavici a úmyslně provokuje? Případně si před učitelem odplivne, výsměšně se mu dívá do očí a prohodí nepublikovatelné vyjádření? Nechejme teď stranou všechny chytré řeči o autoritě, nevybudovaném vztahu, špatně vyškolených učitelích. Co se spratkem,který se vám směje do očí s vědomím, že vy s ním nic nenaděláte?

Ráda bych v této situaci viděla všechny ty, kteří hájí slabé, citlivé dítě, nutnost chodit kolem vyvíjejícího se organismu a osobnosti po špičkách, všechny ty,kteří zakazují tělesné tresty, všechny, kteří podporují okamžité telefonování ublíženého rozmazlence rodičům.

Ráda bych je postavila před třídu takových spratků a nechala je tam týden. Křičet nesmíš, bít nesmíš, ponížit nesmíš, oni tobě můžou nadávat, neposlouchat tě, ty tam musíš být, protože někdo je učit musí a do školy ti spratci chodit taky musí. Všichni to máte povinně.

Jan Čulík poté do debaty poté zasáhl článkem Škola sto let za opicemi:

Pavla Cholevová si stěžuje, že jí žáci ve škole neposlouchají. Není divu, pokud má takové představy o učení, jaké vyjadřují výše její výše uvedené výroky. Komenský zřejmě rotuje v hrobě. České učitele by zjevně opravdu bylo třeba ze škol vypráskat.

Děti jsou zvyklé být zaujaty silnými a různorodými podněty, hlasitou hudbou, rychlými klipy v televizi, zajímavými počítačovými hrami, silnými emocemi ve filmu, píše Pavla Cholevová.

Právě. Jak proboha může učitel v takové situaci ještě dneska tvrdit, že v soutěži s takovou konkurencí může učiteli zůstat jako jediný nástroj přednášení? Učitel s minimální mírou inteligence přece okamžitě pozná, že pokud se před žáky v dnešní době postaví a bude jim monotónně něco přednášet, nebo nedejbože po nich dokonce chtít, aby si to mechanicky zapisovali, se před nimi právem naprosto znemožní.

Profesionální učitel dávno ví, že lidský hlas je naprosto nedostatečný komunikační prostředek a nejneefektivnější je, pokud jsou informace "podávány" slovně prostřednictvím monologu, který mají recipienti pasivně vnímat. Avšak už Komenský před více než čtyřmi sty lety dobře věděl, že pasivní přednášení je naprosto k ničemu.(…)

Komenský samozřejmě neměl současnou technologii. Dnešní učitel jí ale musí využívat, pokud se nemá před žáky naprosto znemožnit. Je nesmyslné nutit žáky, aby mechanicky psali, co jim učitel v hodině diktuje. Ten text je možno zveřejnit pro žáky na internetu. (Jenže potíž je, že kdyby to učitelé udělali, nevěděli by, co si počít v hodinách s uvolněným vyučovacím časem!)

Samozřejmě že profesionální učitel využívá v hodinách powerpointových projekcí, videoklipů, audioukázek a hlavně interakce a diskuse se studenty, stejně jako samostatných projektů, které musejí připravovat studenti sami. Dobrou vyučovací hodinu připraví totiž sami studenti, a učitel je k tomu motivuje svým nadšením.

Prvotní povinností učitele je v žácích vyvolat nadšení a zájem. Učitel musí být psycholog, showman a herec. Dobře, nemusí se podařit vyvolat zájem u všech žáků a v každém případě, ale učitel musí umět vyvolat zájem u většiny z nich, aby asociální elementy ve třídě ostatní žáci svým nadšením pro učitele převálcovali.

Není to tak těžké. Jen učitel nesmí být blbec.

Čulíkovi oponuje Václav Vencl :

Pokud byste stál před třídou pubescentů 40 let, změnil byste názor. Váš článek o učitelích je tendenční a hloupý.(S prominutím.) To čím se oháníte je naprosto nereálné a pouze v rovině nefunkční teorie. Navíc je mimo.

Neodpověděl jste na základní otázku. Co s takovými problémovými žáky? Nebo si snad myslíte, že když učitel bude "showman", čili šašek, tito žáci přestanou existovat? Špatný je systém, nikoliv učitelé. To si myslíme my, učitelé. Teoretici vidí problém v učitelích. Asi se nedohodneme. Já osobně,jako penzista, dávám takovým žákům po čuni, jak se u nás říká. A kupodivu mám tak na měsíc pokoj. Šaška ze sebe nikdy dělat nebudu.