Do ukončení školního roku zbývají pouhé hodiny. Jaký byl prvý rok reformy? Jak naplnil očekávání učitelů, rodičů i žáků? K odpovědím na takové otázky je brzy. Přesto si dovolím vyslovit pár drobných postřehů, které je získal při kontaktech školami a učiteli. Ač se o reformě hodně mluví a píše, žáci žádnou významnou změnu při vyučování nepozorují. Jak sami říkají, ti učitelé, kteří učili jinak již dříve, učí stejným způsobem dál. A ti kteří se změnám brání, se nezměnili po nástupu reformy.
Z tohoto pohledu se zdá, že očekávané změny v našem školství se zatím neprosadily. Po jednom roce by bylo by bláhové očekávat jiný vývoj. Jde o proces, který potrvá celé roky a je zřejmé, že se jej všude se nepodaří prosadit. Z vlastní zkušenosti vím, že změny stojí a padají s postojem ředitelů. Setkal je se s mnohými, kteří nejen věděli co je třeba pro úspěch reformy udělat. Navíc uměli pro změny získat kolektiv učitelů na své škole. Sami šli příkladem a dovedli předvést to, oč žádali své podřízené. Bohužel takových ředitelů a kolektivů je zatím poměrně malá menšina. Většina vyčkává, jak to všechno dopadne. Raději potichu či hlasitěji brblají na vše, co reforma přináší. Nelíbí se jim Rámcový vzdělávací program, který je příliš omezuje, ačkoliv ho většina ani pořádně nečetla. Za formalitu považují vytvořený Školní vzdělávací plán, přestože se o takový stav sami zasloužili tím, že ho někde okopírovali. Místo o metodách, které by měly měnit, diskutují o formě a slovíčkách, které se musí učit. Celá reforma tak v mnoha školách zabředla do stojatých vod nezájmu a lhostejnosti.
Je z tohoto stavu nějaké východisko? Na tomto místě nemá cenu opisovat výčet chyb, kterých se projektanti reformy dopustili. Je jich mnoho, ale nářek nad tím nic neřeší. Pokud je třeba něco změnit, pak je třeba vrátit úvahy směrem k samotným žákům a studentům. Jim je určena a pro ně se realizuje. Proto je třeba hledat takové formy a metody práce, který změní jejich vztah k učení a ke škole. Pokud bude centrem reforem snaha formálně něco nového prezentovat před veřejností v místě, naplnit někým napsaný scénář, vyplnit tabulky a sestavit z nich nějaké grafy, je celá reforma na slepé koleji.
Čas prázdnin je období klidu a také příležitostí k přemýšlení. Snaha po změně je teprve na samém počátku. Než ji docela zavrhneme, zkusme ještě jednou posoudit současný stav na školách a pokusme se využít příležitosti, která se nám nabízí k uskutečnění změny.
Oldřich Suchoradský
0 komentářů:
Okomentovat