Ministr školství Ondřej Liška schválil dalších 82 rámcových vzdělávacích programů pro odborné školy, díky nimž si školy mohou připravovat vlastní vzdělávací programy. Důležitou roli přitom bude hrát i spolupráce se zaměstnavateli. Požadavky firem na to, co by měli absolventi škol umět, se tak mohou více odrazit v budoucí výuce.
Na rozdíl od základních škol a z větší míry i gymnázií musí střední odborné školy dbát i na to, aby jejich absolventi byli schopni obstát v moderním provozu toho kterého oboru.
Důležitou roli proto u nich hraje spolupráce se zaměstnavateli z konkrétního regionu. Ta v současné chvíli nejčastěji spočívá v tom, že firmy umožňují žákům praxi a pořádají pro ně exkurze. Se školami, které vyučují učební obory, však firmy spolupracují také při závěrečných zkouškách. Zástupci společností se jich přímo účastní a díky tomu vědí, co mohou od absolventů očekávat a v čem by se škola mohla zlepšit. Mnozí z nich se také podílejí na připravované reformě závěrečných zkoušek, při níž vzniká pro každý obor jednotné zadání. V příštích letech se však podstatně zvýší i počet zaměstnavatelů, kteří se budou podílet přímo na vzniku školních vzdělávacích programů. Školy si je vytvářejí podle rámcových vzdělávacích programů pro jednotlivé obory, které postupně připravuje Národní ústav odborného vzdělávání. Přibližně dvě třetiny už jsou schváleny, poslední část by měla vstoupit v platnost přibližně za rok.
Spolupráce na školním vzdělávacím programu je výhodná pro obě strany
Tvorbu školního vzdělávacího programu a výuku podle něj si už vyzkoušelo 30 středních odborných škol zapojených do projektu Pilot S. Na začátku analyzovaly svou dosavadní práci a zjišťovaly, do jaké míry jsou jejich absolventi úspěšní při dalším studiu i na na trhu práce, jak jsou v podnicích hodnoceni a které kompetence jim podle zaměstnavatelů chybí. K tomu bylo třeba navázat užší spolupráci se zaměstnavateli z regionu. Aby podnik mohl kvalitně spolupracovat se školou, musí mít určeného pracovníka který se tomu bude pravidelně věnovat a který bude tuto „investici do vzdělání“ vnímat jako výhodu nejen pro školu, ale i pro danou firmu. Ne všude se to ale na sto procent podařilo.
Podle zkušeností škol zapojených do projektu Pilot S zástupci zaměstnavatelů většinou ochotně spolupracovali na vytváření profilu absolventa a měli tak možnost definovat základní znalosti a dovednosti, které by budoucí absolventi školy měli mít pro dobré uplatnění v praxi. Požadované kompetence se jejich vlivem stávají součástí školního vzdělávacího programu a pro podnik se tím zvyšuje šance, že do něj pak nastoupí adekvátně připravení absolventi. Na druhé straně školy zaznamenaly i negativní zkušenosti, kdy zaměstnavatelé neměli o práci na školním vzdělávacím programu zájem - obvykle proto, že nepochopili jeho význam. V některých případech se pedagogům při prvních schůzkách zřejmě nepodařilo vysvětlit, jaké změny mají přinést nové vzdělávací programy a proč by na nich měly firmy spolupracovat. V jedné takové škole pak dali zástupcům firem vyplnit dotazník a z odpovědí vyplynulo, že jim chybí právě to, co by kurikulární reforma měla přinést – např. lepší připravenost absolventů neustále se učit či větší flexibilita.
Co zaměstnavatelé očekávají od absolventů škol
Zaměstnavatelé dnes vyžadují pracovníky, kteří jsou nejenom zdatní v oboru, ale kteří mají také tzv. klíčové kompetence, jako jsou například komunikační schopnosti, znalost cizích jazyků, schopnost řešit problémy a nést odpovědnost, ochota dál se učit apod. Jednoznačně to potvrzují šetření, která Národní ústav odborného vzdělávání uskutečnil mezi zaměstnavateli v rámci projektu VIP Kariéra. Poněkud překvapivým výsledkem je fakt, že zaměstnavatelé připisují klíčovým dovednostem skoro stejnou vážnost jako těm odborným. Malé firmy je dokonce považují za důležitější než profesní dovednosti, protože zřejmě víc než velké organizace potřebují pracovníky schopné provádět rozmanité činnosti a řešit problémy.
U vyučených absolventů je za nejdůležitější považováno čtení a porozumění pracovním instrukcím, ochota učit se, schopnost týmové práce či adaptabilita. U absolventů maturitních oborů je na prvním místě také čtení a porozumění pracovním instrukcím. Důraz je ale kladen i na ochotu dále se učit, umění komunikace, schopnosti používat výpočetní techniku, řešit problémy a mnohem častěji také znalost cizích jazyků. U pracovníků s vysokoškolským vzděláním se na prvním místě objevuje schopnost řešit problém a na dalších příčkách je schopnost nést odpovědnost, komunikační a rozhodovací dovednosti, ochota učit se a také umění využívat informace a výpočetní techniku. Čím vyšší je vzdělání absolventa, tím jsou nároky podniků větší, takže u vysokoškoláků se týkají prakticky všech klíčových dovedností a v hodnocení důležitosti nejsou skoro žádné rozdíly.
Zaměstnavatelům chybí některé profese
Někteří zaměstnavatelé si stěžují na nedostatek pracovníků v technických a řemeslných profesích. Nelíbí se jim, že do učebních oborů nastupuje stále méně žáků, a žádají, aby školy i ministerstvo školství podnikly určitá opatření. Faktem je, že během několika posledních let klesl podíl žáků v učebních oborech ze 40 % na 31 % a tento trend bude zřejmě pokračovat v souvislosti s populačním poklesem. Problém není jen v nezájmu žáků o řemeslné obory, ale také v tom, že podle zjištění Národního ústavu odborného vzdělávání kolem 40 % absolventů vůbec nepracuje v oboru, pro nějž získali kvalifikaci.
Je tedy zřejmé, že případné snahy o regulaci, po níž volají někteří zaměstnavatelé, by byly neúčinné. Zaměstnavatelům musí být v rámci spolupráce poskytnuty informace a analýzy, vztahující se jak k počtu žáků různých oborů, tak k jejich uplatnění. Podniky pak mají možnost propagovat své obory a na tom by s nimi měly spolupracovat i školy vyučující tyto žádané obory. Zaměstnavatelé mohou stimulovat poptávku také tím, že začnou nabízet lepší podmínky svým zaměstnancům a žákům mohou poskytovat stipendia.
Stojí také za úvahu, zda v budoucnosti budeme skutečně potřebovat tolik absolventů učebních oborů, když v hospodářsky vyspělých zemích pracuje v dělnických profesích jen o něco víc než 20 procent (u nás to je 34 %). Dělnické profese jsou kromě toho stále náročnější, a tak by se určitým řešením mohly stát už existující obory, v nichž se žák vyučí a zároveň získá maturitu.
Informace jsme čerpali z těchto publikací, vydaných v NÚOV:
Uplatnění absolventů škol na trhu práce 2007, Praha 2008
Potřeby zaměstnavatelů a připravenost absolventů škol – souhrnný pohled
Pilotní školy – zdroj inspirace (sborník příspěvků z konferencí), Praha 2008
Nová závěrečná zkouška – impuls pro učňovské školství, Praha 2008
Všechny publikace jsou ke stažení na www.nuov.cz
* Systémové projekty Pilot S a VIP Kariéra jsou financovány z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu ČR.
NÚOV
0 komentářů:
Okomentovat