Na serveru Britské listy vyvolala včerejší stávka 130 tisíc učitelů nevybíravou výměnu názorů, Jan Čulík ale dále píše: "Země se propadá do plebejství. Možná to tak politikové záměrně chtějí – nevzdělaný a primitivní národ bude daleko lehčeji manipulovatelný. Možná právě proto se neustále drasticky snižují rozpočty na vysoké školství. Inteligentního, racionálního uvažování už možná brzo nebude skoro nikdo schopen. Konec konců, nacisti také zrušili české vysoké školy a inteligenci umlčeli v padesátých a pak znovu v sedmdesátých letech i komunisté." Je otázkou, zda se v podobných diskusích nezaměňuje příčina s důsledkem.
Server Britské listy má podtitul deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví, pondělní diskuse reagující na stávku učitelů pak tento podtitul víc než potvrdila. Šéfredaktor Jan Čulík reagoval na stávku již v titulku Učitele by bylo zapotřebí ze škol vypráskat, ne přidávat jim na platech nezvykle ostře. Vývody v článku jsou ale již zaměřeny odlišně. V úvodní poznámce se pak Čulík ptá Proč se při diskusi o stávce učitelů vůbec nemluví o otřesné kvalitě českého školství? František Řezáč mu odpovída Stávka zaměstnanců není o kvalitě.
Problém možná nejsou jen učitelé, ale cíle vzdělávání, odpovídá Čulíkovi redaktor Štěpán Kotrba a dočkal se reakce Štěpán Kotrba nerozumí potřebám moderní společnosti. Zajímavá je i další reakce na Čulíkův atak Vypráskat je nutno především tyto zoufalce od Jakuba Žytka. Ocitujme si ale argumentaci Jana Čulíka (zvýraznění J.W.):
Kotrba nemá pravdu. Tyto diskuse už mezinárodně dávno proběhly. Samozřejmě, že není pravda, že populace "nedokáže" zvládnout střední či dokonce vysoké školství. To, že v minulosti mělo přístup na vysoké školy jen cca 5 procent obyvatelstva, nebylo dáno skutečnost, že ostatní obyvatelstvo je pitomé, ale prostě tím, že ekonomika potřebovala 95 procent manuálních pracovních sil.
Situace se ovšem od té doby radikálně změnila. Manuálních pracovních sil je zapotřebí dnes daleko míň a naopak je potřeba lidí zvídavých, všestranně vzdělaných a otevřených, kteří dokáží přinášet své komunitě nové myšlenky v mezinárodní, globální konkurenci. V sílící globální konkurenci přežije pouze ten národ, který bude mít právě takové lidi.
Bohužel, v České republice se zdá být v současnosti tendence přesně opačná. Je tomu, jako by se politikům hodilo, aby lidé byli sráženi k co největšímu primitivismu. Takový národ je skutečně lehce manipulovatelý. České školství je dlouhá desetiletí v hluboké krizi. Namísto toho, aby dokázalo u mladých lidí stimulovat originalitu, nezávislé kritické myšlení, tvůrčí schopnosti a otevřenost, je ubíjí požadavkem mechanického biflování.
Řešením v této zoufalé situaci samozřejmě není zakázat co největšímu počtu mladých lidí přístup na školy, ale zlepšit vyučovací metody!
Samozřejmě, že na to existují mezinárodní zkušenosti. Proč je neustále nutné v ČR pořád všechno bez kontextu vynalézat znovu a znovu?
Bída učitelského stavu tkví ve stále upadající hrdosti na příslušnost k této profesní skupině. Zařazení školství do sféry služeb jen dokumentuje hloubku nepochopení samotného smyslu vzdělávání. Služby přece bývají charakterizovány jednostranným přijímáním objednané úsluhy. Pro vzdělávací proces je naopak nezbytný koordinovaný zájem a aktivní přístup všech partnerů – školy, rodiny a společnosti. Učitel služebník je špatný učitel. Společnost, která s učitelů špatně placené služebníky vytváří, není společností osvícenou. Obecné blaho a vlastní osud v budoucnu jí bývá cizí.
Boris Cvek na Čulíkovy výroky reaguje v článku České školy jsou prostředím strachu, konformity a tuposti takto:
Rozumění a přemýšlení, k němuž mnoho mladých lidí ovšem přirozeně tíhne (a mohu říci, že velká většina žáků na ZŠ i studentů na gymnáziích i studentů na VŠ jsou podle mých zkušeností otevřené hlavy a lze je rozvíjet, byť se jim díky deformacím prostředí vnucuje strach ze známek, z nonkonformity, z toho, že se nikam díky přijímačkám nedostanou, nebudou-li drilovat stupidní, bezmyšlenkové poučky), jsou pedagogy obecně na všech stupních považovány za něco nebezpečného a špatného.
Bohužel, pedagogové i studenti díky uzavřenému prostředí škol často ani netuší, co to přemýšlet znamená, a cítí se dotčeni kritikou, protože vůbec nechápou, oč takové kritice může jít. České školy, od základních po univerzity, jsou prostředím strachu, konformity a tuposti. Cvrlikají si to vrabci na střechách, i když se o tom nesmí mluvit (ohrožuje to totiž důstojnost, klid a dobré svědomí otitulovaných idiotů).
Jan Wagner
0 komentářů:
Okomentovat