Britské listy přinášejí další reakce čtenářů i další hodnocení. Doufejme, že tento web čte i pan ministr školství Ondřej Liška a úředníci jeho ministerstva.
Pavel Drs píše: S hodnocením Jana Čulíka do jisté míry souhlasím, domnívám se ale, že je třeba zvážit příčinu a následek. Dobří učitelé totiž již z velké části ze škol vypráskáni byli. Znám několik ředitelů základních a středních škol, kteří by se velmi rádi zbavili nekvalitních učitelů, situace je ale natolik zoufalá, že za ně nemají žádnou náhradu. Současná situace ne zcela zoufalá, dobří učitelé odešli, špatní odcházejí a učitelský sbor je nahrazen neustále se obměňující partou důchodců a absolventů. Přesně v souladu se základní (nejen) vzdělávací doktrínou většiny předchozích vlád : "Po nás potopa".
Parametry pro školství skutečně nastavily předchozí koaliční vlády a ministři školství z ČSSD. Dnešní výroky stínového ministra školství ČSSD Jiřího Havla jsou tedy pláčem na nesprávném hrobě.
Fabiano Golgo nakousl další problém v článku Čeští učitelé angličtiny často nejsou schopni s nikým vůbec hovořit anglicky:
(Učitelka na SŠ)… reagovala nesmírně arogantně a řekl mi, že ona musí vědět, co je správná angličtina co ne, neboť ona to přece vyučuje. Tak jsem s ní začal mluvit anglicky. Byla tím šokována, její oči prozradily, že nerozumí ani slovo tomu, co říkám. I když jsem se jí jen zeptal, která slova či věty byly podle ní v textu jejího žáka špatně, odpověděla mi na tuto otázku slovem "Yes" ("Ano."). Tak jsem otázku zopakoval, tentokrát jsem zjednodušil svůj americký přízvuk, ale její další odpověď zněla: "Sure" ("Jistě"). Pak jsem se zeptal: "Je to jen můj dojem, ale vy vůbec nerozumíte tomu, co říkám?" Zcela zjevně nerozuměla ani tomu. Tak jsem ji požádal česky, aby mi vysvětlila anglicky, co je nesprávného na anglickém textu jejího studenta. Zčervenala a odpověděla: "Roman knows English very little, I did not understood what he writes for me" (Roman zná anglicky velmi malý, nerozumověla jsem, co píše pro mne.) Strašná angličtina. Neočekávám, že budou učitelé angličtiny umět mluvit bezchybně, ale v jejím případě bych řekl, že mluvila hůř než její žák. Nakonec souhlasila, že mu dá trojku. Já bych jí dal pětku…
Na něj zareagoval Jiří Šíp pod titulkem Učitelé jsou špatní, protože jsou chudí:
Je pravda, že situace s kvalitou učitelů je leckdy neuspokojivá. Jaký je ale důvod tohoto tristního stavu? Ve velké míře je mnoho učitelů angličtiny "předělanými" ruštináři, ale zdaleka nejvíc je učitelů angličtiny nekvalifikovaných. Občas je jedinou kvalifikací pobyt v anglicky mluvící zemi (Přičemž základní náplní takovéhoto pobytu je celodenní práce s ročním anglickým miminem a noční opíjení se s krajany v pubech. Úroveň angličtiny takovýchto samouků je leckdy děsivá.) Troufnu si tvrdit, že panu Golgovi by se patrně nestalo, že by mu učitelka "angličtiny" nerozuměla, pokud by se setkal s absolventem dejme tomu pedagogické fakulty v Praze nebo v Plzni (O dalších školách nemám reference, ale nepochybuji o tom, že jejich úroveň je adekvátní). Co ale dotáhne takového absolventa do školství - 16,000 hrubého jako nástupní plat? To bych tedy pochyboval - v soukromé sféře si takovýto absolvent, pokud bude mít smůlu, vydělá nejméně dvakrát tolik.
Pavel Hložek na něj navazuje:
Jako příklad můžu uvést vlastní "kruh" Masarykovy Univerzity v Brně, kde jsme na Přírodovědecké fakultě studovali matematiku a geografii v polovině 90 let minulého století. Studium nás dokončilo 18 ( 9 děvčat a 9 mladých mužů) v současné době už učí pouze 6 žen (a z toho jsou ještě 3 na mateřské dovolené a není jisté, že se k výuce vrátí) a z mužů pouze 3. Zbylí pánové mají rozličná povolání od unijního úředníka v Bruselu, přes manažery ve velkých firmách až po majitele vlastních firem.
(…) Přestože by mne tohle povolání (v našich podmínkách však spíše poslání) naplňovalo i nyní, je těžké opustit 3 x více honorované místo a vrátit se zpět…možná až se bude blížit důchodový věk.
Bohumír Tichánek v článku Učitele s menším nárokem na výšku platu reaguje na úvodní Čulíkovo hodnocení takto s řadou rýpnutí:
Nadpis „Učitele ze škol vypráskat, ne přidávat jim na platech“ je jistým způsobem ve shodě s vládním přístupem. Stagnace investic do školství ze strany našeho státu není bezdůvodná. Záměrně dbá poklesu kvality státního školství s následným nárůstem soukromých škol. Větší počet placených škol se pak má vyznačovat i kvalitními výsledky, dnes se prý víc podřizují požadavku přežití. Především však jde o podnikání - chce pronikat nejen do zdravotnictví, ale i do vzdělání. Státní školy ve prospěch obyčejné veřejnosti nezaniknou, jen budou mít klesající kvalitu úměrnou chybějícím investicím. Takové lze tušit záměry za podporou výstavby dálnic a za lhostejností ke školství.
Pan Čulík klidně může chtít všechny stávkující učitele vypráskat za jejich – dle jeho názoru - nehorázné požadavky. Než však vezme do ruky devítiocasou kočku, měl by si položit některé praktické otázky. Kdo za ty učitele, které vypráská, bude učit? Proč vlastně čeští učitelé budí dojem, je jejich práce je velmi nízké kvality?
Autor dále pokračuje dalšími otázkami a nabízí různé alternativní odpovědi. Ještě ocituji jeho závěr:
Zkrátka a dobře: učitelé jsou právě proto špatní, protože jsou špatně placení. Již celá léta a ke škodě všech rodičů, kterým tito učitelé učí děti. Devastovaný a ekonomicky frustrovaný stav učitelský, postrádající sebevědomí, nemůže produkovat nic jiného než pologramotného ynteligenta, jehož hlavní strategií přežití bude konformita, devótnost k mocným a neúcta jak k vědění tak k obyčejným lidem. Pokud chceme mít ze svých dětí něco jiného, musíme mít buď velké štěstí nebo si musíme vychovat a vzdělat své děti v podstatě sami. Pan Čulík by měl vědět, že tak je to přece správně. Není přece zájmem mocných ať už z kterékoli části politického spektra, aby byli lidé vzdělaní. Vzdělaný, zdravý a sebevědomý národ do toho politikům moc mluví a lidem se pak špatně vládne. Značně by ubylo voličů ODS i ČSSD. Panu Čulíkovi naštěstí studují děti ve Velké Británii. Moje děti, až vyrostou, mají určitou (i když ne 100 %) šanci, že budou studovat v České republice. Pokud to tak bude, modlím se, aby se stal zázrak a učitelům se platy zvedly. Aby noví, sebevědomí, moudří, vzdělaní, dobře motivovaní a dobře zaplacení učitelé jednou učili moje děti. Myslím že šance je nulová a bičování učitelů ani jejich ostrakizace v novinách, bez respektování logiky a kauzality, nic nevyřeší.
Jan Wagner
0 komentářů:
Okomentovat