Zemská osa je z tvrdého materiálu, nejspíš z dubu. Průměrný plat stoupl o 100 Kč, takže máme ve výplatách o stokorunu víc. Housle mají místo hmatníku pražce a zeměkoule má 180 rovnoběžek. Přece nechcete, abych vás zkoušel ze známého vzorečku s=v/t! Slunečnice jsou květiny typické pro francouzského malíře van Gogha. Peloton čeká devadesátistupňová zatáčka, která ho obrátí do protisměru. Ještě předtím však cyklisté vyvinou každým šlápnutím sílu dvaceti kilogramů a tímto tlakem konají práci 400 wattů. A to musím vysvětlit, protože je to velmi zajímavé – tyto watty totiž nemají nic společného se žárovkou… Co mají společného tyto nesmysly?
Jsou to bláboly, které kolem sebe šíří absolventi našich škol. První z nich je k smíchu. Vyslovil ho anonymní respondent v pořadu určeném pro pobavení publika. Všechno ostatní je však více než k pláči. Hrubými neznalostmi základů matematiky nás jednou za půl roku bombardují sdělovací prostředky. Třetím a čtvrtým si dokonce můžete dopomoci k velkým penězům – za správný ho totiž považují i „odborní“ poradci jedné nejmenované, kdysi zrušené, dnes bůhví proč obnovené vědomostní soutěže. "Známý vzoreček" vyjadřuje zajímavou (zřejmě politickou) dráhu strojního inženýra ing. Mirka Topolánka (pane premiére, snad abyste nás přece jenom raději nezkoušel…). Zbytek na nás téměř dnes a denně chrlí komentátoři některých sportovních přenosů.
Možná právě proto se často hovoří o totální bídě našeho školství. Palcové titulky některých novin občas dokonce vidí nápravu ve zrušení základních škol. Nápad hodný stavitele, který zamýšlí opravit budovu podminováním základů. Tito zaslepení anarchisté nevidí, že naše školství (stále ještě) vychovává i jiné žáky. Studenty, kteří vyhrávají mezinárodní kola studentských olympiád. Vysokoškoláky, kteří vyjíždějí studovat do zahraničí a jsou tam většinou velmi úspěšní a žádaní. Špičkové lékaře schopné provádět unikátní operace. Techniky, kteří vymýšlejí jedinečné přístroje a zařízení, a to ve srovnání se zahraničními kolegy doslova na koleně. Ti všichni dokazují, že naše školství se umí také lesknout.
Chytří a pracovití lidé jsou většinou profesně úspěšní. Mnozí z těch ostatních ve svých profesích příliš spokojeni nejsou, a tak hledají obživu jinde. V politice, různých „poradenských“ firmách, úřadech, často také v byrokratickém aparátu školství. Mám pocit, že čím méně toho člověk umí, tím se na této cestě dostane výš. A vydělává si tím posledním, co mu ještě zbývá – totiž žvaněním a lejstry. Živý proces vyučování se snaží řídit nesmyslnými předpisy, tabulkami, výkazy a „rámcovými plány“ pochybné kvality. Má-li ostré lokty, je schopen s ministerským požehnáním šířit pomůcky do českého jazyka plné gramatických chyb, testy z fyziky, nad kterými fyzik lomí rukama a otázky z všeobecných studijních předpokladů, ve kterých logika spáchala sebevraždu. Snahy o reformy školství spočívají pak často jen ve slepém kopírování zahraničních zkušeností. A to přesto, že např. miliony Američanů nemají ani ponětí o tom, kde je Evropa, Česko s Chorvatskem si plete i CNN a ve školách se tam celkem běžně střílí.
Je zajímavé, že bez patřičného odborného vzdělání si nikdo netroufne opravit vedení vysokého napětí či vyoperovat slepé střevo. Ale na školství máme deset milionů odborníků. Rady, co a jak učit, ponejvíce rozdávají ti, kteří jako žáci nezvládali učivo, anebo ti, kteří jako učitelé nestáli za nic. A tisíce jim podobných se na školství přiživují jeho „řízením“. Zatěžují kantory nesmyslnou administrativou tak, že na žáky zbývá učitelům čím dál méně času a energie. Až se člověk diví, že mnohé naše školy svoji úroveň stále ještě mají. Proto bychom měli ze školství všechny příživníky urychleně propustit. Učitelé budou mít konečně čas na výuku a z ušetřených peněz budeme moci alespoň o trochu lépe ocenit jejich náročnou práci. Vždyť jsou to vysokoškolsky vzdělaní odborníci na výchovu a vzdělávání. A jsou to jen a jen oni, kdo o kvalitě našich škol rozhodují.
Dalibor Martišek
0 comments:
Post a Comment