MŠMT: Student IN: „U maturity jsem měl na chvíli totální okno.“

Časopis pro žáky a žákyně středních škol uveřejnil rozhovor s ministrem školství Ondřejem Liškou nejen o maturitě.  * Na jaké střední škole jste studoval a jak na tu dobu vzpomínáte?

V dobrém. S odstupem času vám spousta lidí řekne, že z hlediska formování osobnosti je právě střední škola nejdůležitější. Na vysoké už máte svůj obor, který vás zajímá, chcete v něm něčeho dosáhnout, prostě je to jiné. Středoškolská třída, to je sociální organismus, který den co den válčí s kantory i mezi sebou, absolvuje spolu výlety, lyžařské zájezdy atd. A to všechno v době dospívání. Krásná a intenzivní doba, rád na ni vzpomínám.

* Z jakých předmětů jste maturoval? Jak zkouška probíhala a jak jste dopadl?

Český jazyk, dějepis, angličtina a latina. U latiny jsem měl na chvíli totální okno, ale pak jsem se vzpamatoval a dostal ze všech předmětů za jedna.

* Vzpomínáte si, jak jste se cítil?

Těsně před maturitou jsem dostal mononukleózu, ke zkoušce jsem šel ještě napůl nemocný. Byl jsem nervózní, i když nijak dramaticky.

* Čeho jste se nejvíc bál?

Asi že mi z hlavy vypadne nějaké důležité datum, na čísla nemám paměť dodneška.

* Pak jste studoval politologii a religionistiku v Brně. Jaká byla vaše vysokoškolská studentská léta?

Přijímačky na Masarykově univerzitě byly poměrně náročné. Vzpomínám si, že jsem pak u ústní zkoušky asi moc přesvědčivý nebyl, myslel jsem, že jsem neobstál, o to větší radost jsem měl, že mě vzali. Můj studentský život byl, myslím, úplně normální, během semestru jsem byl buď v posluchárně, nebo v knihovně, své pevné místo měla v mém programu samozřejmě hospoda, stejně jako koncerty, holky, hrál jsem v kapele, s níž ještě čas od času vystoupím jako host… Nic nenasvědčovalo tomu, že budu jednou ministrem, to vás můžu uklidnit. Hodně času jsem ale trávil prací na projektech několika občanských iniciativ v oblasti lidských práv a interkulturního porozumění.

* Nicméně jste se nakonec stal politikem a ministrem. Rozmýšlel jste se dlouho, jestli přijmete nabídku stát se ministrem školství?

Ani ne tak dlouho jako intenzivně. Přece jen je to rozhodnutí, které změní váš život. Já už jsem sice v politice byl předtím jako poslanec, předseda sněmovního výboru pro evropské záležitosti a místopředseda koaliční strany, ale funkce ministra je samozřejmě o stupínek výš, ta odpovědnost je nesrovnatelná. Neradil jsem se jen s kolegy ve straně a s rodinou, důležitý byl pro mě i názor lidí, kterých si vážím a kteří se oblastí vzdělávání zabývají léta.

* S jakými představami a cíli jste do úřadu nastupoval?

Vím, že české školství má řadu tradičních předností. Rozhodně nepatřím k těm, co náš vzdělávací systém pokládají od A do Z za špatný. Například střední školství má velmi slušnou úroveň. Obecně je ale zapotřebí přijmout řadu reformních kroků, a to jak v oblasti vztahu středních škol a trhu práce, financování vysokého školství, v sociokulturní dimenzi vzdělávání, v podpoře kurikulární reformy (která se týká tzv. Rámcových vzdělávacích programů na základních a středních školách), tak v otázce finančního ohodnocení učitelů. Krokem číslo jedna však pro mě byla stabilizace situace kolem přípravy čerpání prostředků z evropských strukturálních fondů - je třeba si uvědomit, že do roku 2013 máme příležitost získat pro české školství skoro 130 miliard korun. Je to celá řada věcí, na tuhle otázku se nedá odpovědět takhle v kostce. Od začátku ale kladu enormní důraz na komunikaci, a to jak se sociálními partnery (odbory, asociacemi atd.), ale i s veřejností. Proto jsem při svém nástupu na tiskové konferenci podrobně představil svou koncepci, proto jsem po prvních 100 dnech ve funkci zveřejnil některé první výsledky, aby měli občané průběžnou kontrolu. Chci tak postupovat i nadále.

* Naplňují se vaše představy? Co se vám zatím podařilo prosadit?

Důležitá je státní maturita, to bylo víc jak deset let opravdu bolavé téma pro každého mého předchůdce a předchůdkyni. Mimochodem, v novinách byly svého času palcové titulky: Liška nechce povinnou maturitu z matematiky. Ono je to jinak. Petra Buzková ve svém návrhu jednoúrovňové maturity skutečně prosadila, aby matematika povinná nebyla. My jsme se teď vrátili k návrhu maturity dvouúrovňové a matematika je ve skutečnosti posílena. Ředitel má totiž možnost vzít rozhodnutí o třetím povinně volitelném předmětu do vlastních rukou a říct: na této škole bude matematika (případně společenskovědní základ nebo informatika) povinná. Neříkám, že to budou ředitelé dělat v masovém měřítku, ale pokládám za nesmírně užitečné, že ta možnost existuje. Školy získají další možnost profilovat se. Pochopitelně že potenciální žáci musí informaci o podobě maturity znát předtím, než se na tu školu přihlásí. Novela školského zákona, kterou jsme připravili, obsahuje ještě další desítky změn, ale na ty nemáme v tomto rozhovoru prostor.

* Státní maturity představují pro současné studenty středních škol horké téma. Jak to s nimi vypadá?

Příslušná novela školského zákona je ve vnějším připomínkovém řízení, to znamená, že se k její podobě vyjadřují další instituce. Pak ji čeká projednávání ve vládě a v parlamentu a nakonec, doufám, podpis prezidenta republiky. Teprve pak bude definitivní jistota. Připomínám, že koncept státní maturity se od roku 1997 neustále měnil, a to ne evolučně, ale spíše revolučně. Pevně věřím, že náš návrh je ten nejlepší a kapitola „změna státní maturity“ jím bude uzavřena.

* Takže kdy by měly být zavedeny?

„Prozatímní“ verze maturity by měla být v roce 2010, „plná“ verze - i s výše uvedenou možností stanovit třetí povinný předmět - v roce 2012.

* Zkuste studentům vysvětlit, proč by se měli na zavedení státních maturit těšit. Jaké jsou výhody?

Její hlavní výhoda by se měla projevit časem. Chceme totiž, aby vysoké školy ke státnímu certifikátu, jakým maturita de facto je, přistupovaly seriózněji. Já se jim ale nedivím, že to v posledních letech nedělají, protože úroveň maturit je tak rozdílná, že by to nemělo absolutně žádný smysl. Řekněme si otevřeně: dvojka z češtiny v místě A není totéž, co dvojka z češtiny v místě B. Stát dávno ztratil vliv na to, jakou má maturita podobu, a to je špatně, protože za její úroveň pořád ručí. Jednotnou a srovnatelnou zkoušku prostě potřebujeme. Pokud se někdo bude hlásit na bohemistiku a zkoušející u přijímaček uvidí, že udělal náročnější úroveň maturitní zkoušky z češtiny a ještě k tomu na jedničku, musí to mít svou váhu. Výhoda pro studenty je evidentní: nebudou se muset dřít kvůli papíru, který už nikdy nebude nikoho zajímat.

* Co byste vzkázal středoškolákům?

Pro maturanty mám jednoduchou radu: je hloupost zanedbat přípravu a spoléhat na svaťák. Ale stejná chyba je opustit na několik měsíců všechny svoje zájmy a koníčky a jen sedět doma a dřít. Standardní maturant potřebuje dle mého soudu a zkušeností něco uprostřed. Extrémy tady nefungují.

MŠMT